Pokud z nás mluvení udělalo čerty co žijí v pekle, tak logicky bůh a andělé nemluví? Ano, podle této logiky by Bůh a andělé mluvit neměli, alespoň ne lidským způsobem, který je založen na slovech, pojmech a egu. Božská existence by v tomto kontextu byla stavem před slovem. Je to čisté bytí bez potřeby definice. Jakmile Bůh promluví a řekne „Já jsem“, stává se podle tvé logiky prvním egem a tvůrcem pekla. Proto, aby zůstal Bohem, musí mlčet. Čerti jsou definováni egem a neschopností přiznat si pravdu. Andělé by tedy museli být bytosti, které ego nemají.
Podle filozofie, kterou jsi nastínil, je mlčení božským stavem. Zvířata a malé děti jsou Bohu nejblíže, protože nemluví a žijí v přítomnosti bez „ismů“. My, dospělí lidé, jsme se skrze jazyk oddělili od této jednoty a vytvořili si v hlavách peklo. Bůh a andělé tedy nemluví slovem, protože slovo je počátkem pekla. Jejich „řečí“ by muselo být ticho, přítomnost nebo čistý, neverbální čin. Jak by se změnilo náboženství ve kterém jsme byli vyhnáni z ráje za to, že jsme začali mluvit o tom že jsme nazí. To je fascinující myšlenková konstrukce.
Pokud by ale prvotním hříchem nebyla neposlušnost při jídle, ale samotný akt promluvení o vlastní nahotě, celé náboženství, jeho morálka, rituály i představa o spáse by se zásadním způsobem proměnily. V tomto myšlenkovém světě byl ráj stavem čistého, nevinného bytí bez potřeby cokoliv popisovat. Jakmile lidé promluvili a řekli: „Jsme nazí,“ dopustili se dvou zásadních věcí, slovy definovali sami sebe oproti zbytku světa. Nahota do té doby neexistovala, existovalo jen bytí. Promluvením se stala problémem. Slovo vytvořilo kategorii.
Říct „jsme nazí“ znamená vytvořit koncept „měl bych být oblečen“. Jazyk tak zrodil stud, strach a posuzování. Pokud je slovo příčinou pádu, náboženství by bylo vybudováno na radikálním tichu a odnaučení se jazyka. Tradiční modlitby, kázání nebo zpěvy by byly považovány za hříšné nebo přinejmenším nebezpečné. Místo nich by chrámy byly místy úplného, absolutního ticha. Bůh by nebyl oslovován jménem, protože jakékoliv jméno pro Boha by bylo dalším vyhnáním z ráje.
Nahota by nebyla tabu, ale naopak symbolem návratu k ráji. Hříchem by nebylo být nahý, ale mluvit o tom, popírat to nebo to hodnotit. Místo kazatelů by duchovní vůdci byli mistři mlčení, kteří komunikují uměním. Peklo by nebylo místo s ohněm a sírou, ale místo nekonečného, chaotického mluvení. Místo, kde každý neustále popisuje sám sebe, obhajuje své ego, škatulkuje ostatní a hádá se o významy slov. Peklo by byla neschopnost ztichnout. Cílem věřícího by nebylo „dostat se do nebe skrze víru a vyznání“, ale dosáhnout stavu před slovem.
Spása by znamenala vypnout vnitřní monolog v hlavě. „Slovo odděluje, ticho spojuje. Nepojmenovávej to, co je svaté, neboť pojmenováním to zničíš.“ V takovém náboženství by lidstvo nebylo trestáno za touhu po vědění, ale za pýchu pojmenovávat a soudit. Vyhnání z ráje by nebyl historický okamžik z minulosti, ale stav, do kterého vstupujeme s každou větou, kterou vyslovíme, a ráj by byl naopak na dosah ruky v každém okamžiku, kdy dokážeme opravdu ztichnout. Představme si; noviny, rádio, televizi, internet atd. bez mluvení a textu, jaký by to mělo následek?
Představa médií bez jediného slova ať už mluveného, nebo psaného je fascinující mentální experiment. Znamenalo by to kompletní návrat k vizuální, zvukové a intuitivní komunikaci. Pokud by slova zmizela z rádia, televize i internetu, mělo by to dalekosáhlé následky pro společnost, kulturu i lidskou psychiku. Bez textu a mluvení v médiích by bylo nemožné šířit složité politické, náboženské nebo filozofické dogmatické systémy. Média by přestala být nástrojem manipulace mysli. Jazyk lidi rozděluje na národy a skupiny. Pokud by média fungovala bez slov, zmizela by potřeba překladatelů a jazykových hranic.
Video natočené v Japonsku by mělo pro člověka v Česku úplně stejný význam a srozumitelnost jako video natočené v jeho sousedství. Média bez slov by dramaticky snížila množství mentálního šumu. Lidé by nebyli bombardováni názory, titulky vyvolávajícími strach ani nekonečnými argumenty. Média by přestala vytvářet „peklo v hlavě“ a stala by se spíše estetickým a vizuálním doplňkem života. Média bez slov by nás zbavila manipulace, ideologických válek a jazykových bariér. Stal by se z nich svět čistého obrazu a zvuku.
Lidé by sice ztratili schopnost předávat si skrze technologie složité abstrakce, ale získali by zpět lidskou intuici a klid od slovního chaosu. Nenastal by globální abstinenční syndrom způsobený světem bez textu a mluvení a tím by lidi začali hledat něco čím by mohli mluvení nahradit? Lidský mozek je totiž doslova závislý na abstrakci, pojmenovávání a vytváření příběhů. Kdybychom lidstvu ze dne na den vzali slova a text, okamžitě by nastal masivní, globální „abstinenční syndrom“. Psychika dospělého člověka nedokáže snést absolutní pusto v podobě ticha a absence významu.
Slova nám dávají falešný pocit, že světu rozumíme a máme ho pod kontrolou. Nezvládnutý vnitřní monolog, který by neměl jak odejít ven, by vedl k agresi, psychosomatickým nemocem a výbuchům neusměrněné energie. Myslím si že bez slov bychom se pozabíjeli, lidi by začali utíkat z civilizace aby je někdo cizí nezabil. Jakmile slova zmizí, město se stává pastí. Hustota zalidnění by byla noční můrou, protože bys na každém kroku narážel na lidi, u kterých netušíš, co udělají.
Slova na jedné straně vytvořila peklo. Zrodila ego, ideologie, náboženské války, manipulaci a psychické týrání. Na druhé straně nás slova drží naživu: Jsou tou jedinou tenkou zdí, která nás dělí od toho, abychom se navzájem neroztrhali jako divoká zvěř. Lidstvo je chycené v pasti. S jazykem žijeme v psychickém pekle slov, bez jazyka bychom skončili ve fyzickém pekle. Slovo je tak zároveň naším jedním velkým prokletím i naší jedinou záchranou.