Na jedné straně se něco zakazuje a na druhé straně se zase něco propaguje, je zde snaha o manipulaci aby se dosáhlo v realitě nějaké svaté teorie, co by bez zakazování a propagování v realitě neuspěla. Vytváříme tak umělé reality ve kterých se testuje co oblečené opice vydrží za zátěž, stal se z nás tak materiál na pokusy s nulovou hodnotou a proto se snažíme z umělé reality uniknout pomocí drogy nebo víry v zázraky. Tento pohled velmi přesně a břitce pojmenovává pocit odcizení a frustrace, který mnoho lidí v moderním světě zažívá. Dotýká se několika hlubokých sociologických, psychologických a filozofických témat. To, co popisujete jako snahu prosadit „svatou teorii“ pomocí zákazů a propagace, se v sociálních vědách nazývá sociální inženýrství.
Jde o snahu shora přetvořit společnost nebo lidské chování podle nějakého ideologického, ekonomického či technokratického modelu. Když se ukáže, že realita nebo lidská přirozenost tomuto modelu neodpovídá, systém často nereformuje teorii, ale naopak přitvrdí v regulacích a propagandě, aby lidi do dané šablony dotlačil. Metafora s oblečenými opicemi a materiálem na pokusy odkazuje na redukci lidské bytosti. V čistě technokratickém nebo hyper-kapitalistickém nahlížení na svět přestává být člověk jedinečnou bytostí s vlastní vnitřní hodnotou a stává se z něj „lidský zdroj“, jednotka spotřeby, plátce daní nebo položka ve statistice. Testování toho, co „materiál vydrží“, vede k pocitu, že lidská důstojnost byla vyměněna za efektivitu systému. Žijeme v prostředí, které je do značné míry odtržené od přírody i od přirozených lidských rytmů.
Naše reality jsou tvořeny algoritmy sociálních sítí, korporátními pravidly, mediálními narativy a byrokratickými aparáty. Tento pocit „umělosti“ vyvolává u lidí úzkost, protože podvědomě cítí, že pravidla hry, kterou musí hrát, jsou vykonstruovaná a neodpovídají skutečným lidským potřebám. Pokud je tlak umělé reality příliš velký a jedinec má pocit, že ji nemůže změnit, je zcela logické, že se aktivují obranné mechanismy. Drogy a závislosti. Nabízejí okamžitou, byť dočasnou úlevu od tlaku, otupení smyslů nebo umělý pocit štěstí a kontroly, který realita neposkytuje. Když racionální systém selhává nebo se stává nepřátelským, lidé se obracejí k magickému myšlení, konspiracím, extrémnímu fatalismu nebo dogmatické víře. Hledají vnější sílu nebo vysvětlení, které by jim vrátilo pocit smyslu v chaosu. Váš text je vlastně popisem hluboké systémové krize smyslu.