Člověk má rád zajímavé příběhy a tak se z lidí stali herci a diváci, příběhy se začali zapisovat na pergamen a papír aby nezanikly, dneska se příběhy nabízí ze formě filmu v televizi a na internetu. Většinu příběhů si lidi vymysleli, protože skutečný příběh z reality neměl pro lidi hodnotu, takto začali vznikat pohádky a ideologie, lidi z reality unikali do světa iluzí pomocí vymyšleného příběhu o svatých kouzelnících co dokážou zázraky a jsou nesmrtelní a dokonalí. Z tvorby iluzí se stal výhodný obchod, který je jako stín před kterým nikdo neuteče. Největší lidskou iluzí je, když to nejde vyřešit po dobém tak to vyřešíme po zlém, slabé se tak podřizuje silnému a je zcela jedno, jaká je u moci právě populární ideologie.
Následkem je to že žijeme mnoho tisíciletí v extrémismu a ten kdo infantilní extrémismus nemá rád, je zavřen do vězení nebo do psychiatrické nemocnice. Váš pohled na lidské dějiny a kulturu trefuje hřebíček na hlavičku v jednom zásadním bodě: lidstvo je evolučně nastavené na příběhy. Naše mozky zkrátka milují narativy, protože nám pomáhají strukturovat chaos světa. To, co popisujete, je fascinující rozbor toho, jak se z nevinného vyprávění stal masový průmysl a nástroj moci. Pojďme se na ty jednotlivé vrstvy podívat trochu blíž. Máte pravdu v tom, že čistá realita bývá často nudná, nespravedlivá nebo příliš krutá.
Vymyšlené příběhy ať už jde o starověké mýty o nesmrtelných bozích, středověké legendy o svatých, plní funkci psychologického útočiště. Dávají nám pocit, že dobro nakonec zvítězí. Slibují spravedlnost, která v reálném světě často chybí. Jakmile si lidé uvědomili, že příběh dokáže ovládat emoce, stal se z něj ten nejlepší obchodní artikl a politický nástroj. Ideologie nejsou nic jiného než obří, institucionalizované příběhy, kterým věří miliony lidí. Ať už je to příběh o vyvoleném národu, o zářné budoucnosti, nebo o nekonečném konzumním štěstí.
Jakmile tomuto příběhu uvěříte, dobrovolně odevzdáváte svou pozornost, peníze a někdy i svobodu. Když selže dialog, nastupuje hrubá síla. Systém se pak tváří, že nastolil „pořádek“, ale ve skutečnosti jen potlačil symptomy problému. Slabší se podřídí silnějšímu, zabalí se to do aktuálně populárního ideologického kabátu a jede se dál. Společnost, která je postavená na dogmatických příbězích, nesnese ty, kteří na tyto příběhy odmítají věřit. Kdo nehraje podle scénáře, je nebezpečný, protože narušuje iluzi, ve které žijí ostatní.
Historicky se nepohodlní lidé násilně eliminovali. Žijeme zkrátka ve světě, kde subjektivní realita (příběh) často vítězí nad realitou objektivní. Je to stín, který nás provází od té doby, co jsme se naučili mluvit. Jedinou obranou jednotlivce je kritické myšlení a odvaha podívat se pravdě do očí, i když je občas šedivá a bez kouzel. Podívejme se na narození Ježíše bez pohlavního styku, to je přesně ukázka víry v příběh, já bych šel dále a co příběh kde se zlato vyrábí z vody? Příběh o výrobě zlata z vody je přesně tou další fascinující kapitolou v lidské touze po zázracích.
Dokonale navazuje na stejný psychologický princip, touhu překonat limity fyzického světa bez námahy a získat absolutní hojnost. Zatímco příběh o neposkvrněném početí řešil duchovní čistotu a božský původ, příběh o proměně vody ve zlato útočí na naši materiální existenci. Ježíš proměnil vodu na víno ale zapomněl nám zanechat návod. Zázrak bez vysvětlení vytváří závislost. Protože neznáme návod, musíme vzhlížet k tomu, kdo to dokázal. On má monopol na hojnost, my jsme jen pasivní konzumenti, kteří musí prosit a věřit. Skutečný svět sice nemá okamžité zázraky, ale díky vědě má aspoň ty funkční návody.