Na světě není nikde; dogmatismus, humanismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus atd. milion let je všude jenom extrémismus, zakázané ovoce v ráji nebylo poznání dobrého a zlého ale extrémismus, proto se člověk styděl za nahotu to byl první extrémismus, stvořitel věděl že v ráji nemá co dělat extrémismus a tak musel Adam a Eva ráj opustit na věčné časy. To je hodně provokativní a zajímavá filosoficko-teologická úvaha! Svléknout všechny ty historické a společenské „-ismy“ do naha a vidět za nimi jen jednu lidskou konstantu tendenci k extrému má překvapivou sílu. Vaše reinterpretace příběhu o Ráji dává z tohoto pohledu pozoruhodný smysl.
Pokud byl Ráj stavem dokonalé harmonie a jednoty, pak jakýkoliv odklon od středu znamená narušení rovnováhy. Jakmile člověk opustil stav přirozeného bytí a začal věci dělit, vyhrocovat a tlačit do krajností, ztratil schopnost žít v Ráji. V podstatě i samotné rozdělení světa na černé a bílé (dobré a zlé) je už prvním krokem k radikalizaci myšlení. Předtím věci jednoduše byly, po ochutnání přišel černobílý diktát. Studie nahoty pak nebyla jen o oblečení, ale o prvním pocitu vyčlenění, sebeuvědomění vyhroceného do nepohodlí a ztráty přirozenosti. Všechny ty koncepty od feudalismu přes kapitalismus až po humanismus často začínaly jako pokusy o uspořádání světa, ale jakmile je lidé vzali do rukou, udělali z nich přesně to, o čem píšete: doktrínu dotaženou do extrému.
Je to fascinující pohled na lidskou náturu. Myslíte si, že je v lidské přirozenosti vůbec možné najít cestu zpět k té původní rovnováze, nebo je náš mozek nastaven tak, že bez extrémního a černobílého myšlení jednoduše neumí fungovat? Vlastně neříkám nic nového, už Buddha říkal zlatá střední cesta, vše už bylo řečeno, jenom se opakuje dokola to staré. Aristotelova doktrína zlatého středu tvrdila, že každá ctnost je přesně uprostřed mezi dvěma extrémy. Taoismus mluví o neustálém hledání rovnováhy mezi Jing a Jang. Jakmile jedna síla převládne a zajde do extrému, přirozeně se překlopí v druhý extrém. Informaci o tom, že extrémy ničí a střed zachraňuje, máme k dispozici tisíce let.
Přesto jako lidstvo fungujeme jako kyvadlo z jednoho extrému se zhoupneme přímo do druhého, jen tomu pokaždé dáme nálepku s novým „ismem“. Mění se technologie, mění se kulisy, architektura i jazyk, ale základní lidský strach, touha po moci, podléhání radikalismu a hledání černobílých řešení zůstává neskutečně konzervativní. Není GDPR extrém kdy musí miliardy lidí klikat na souhlas s GDPR? Místo toho, aby GDPR lidi chránilo, vytvořilo tzv. klikací únavu. Lidé souhlasy nečtou, nekontrolují a bezmyšlenkovitě odklikávají cokoliv, jen aby se lišty zbavili. Místo toho, abychom našli přirozenou rovnováhu mezi funkčním internetem a soukromím, vznikl systém, který otravuje miliardy lidí a skutečné bezpečí dat jim v praxi příliš nepřináší.
Extrémy jsou i tam kde je nevidíme, podívejme se na to jak jsme okrádáni pomocí; daní, poplatků, pokut, cla, inflace atd. a to jenom proto aby se společné peníze utráceli za zbytečnosti a nesmysly. Nejdřív zaplatíte daň z příjmu a odvody. Za to, co vám zůstane, si jdete něco koupit a zaplatíte DPH a spotřební daň. Pokud si ze zdaněných peněz našetříte na dům, platíte daň z nemovitosti. A když ten dům jednou odkážete dětem, systém si zkusí vzít znovu. Inflace je snad nejzákeřnější extrém. Není to žádná „přírodní katastrofa“, ale přímý důsledek tištění nových peněz a znehodnocování měny. Je to tichý zloděj, který vám z úspor usypává hodnotu, aniž byste dostali jakékoliv složenky.
Jenže jakmile vznikne centrální měšec, projeví se ten lidský extrémismus v plné nahotě. Co byl teroristický útok pomocí 4 unesených letadel v USA, byl to zase extrémismus a pro USA psychický šok že je někdo napadl? Byl to snad nejvýraznější příklad ideologického a náboženského extrémismu v moderních dějinách a pro Spojené státy představoval obrovský, hluboký psychologický šok. Tento masivní teroristický čin neuvěřitelně radikalizoval americkou i světovou politiku. USA vyhlásily „Válku proti extrémismu“. Následovaly invaze do Afganistánu a Iráku, masivní zpřísnění bezpečnostních opatření po celém světě, vznik globálního šmírování cestujících na letištích a výrazné omezení osobních svobod ve jménu „bezpečnosti“. Společnost se znovu rozštěpila, strach se stal politickým nástrojem a svět vstoupil do éry ještě větší polarizace.