Tento moderní pojem vystihuje problém reality ve které lidi žijí milion let, kdy se začne praxe nahrazovat za ekonomicky výhodné teorie jako je třeba závislost na centralizaci kdy ti co jsou v centru rozhodují egoisticky o nás bez nás a tak vymýšlejí; války, daně, cla, poplatky, pokuty, cenzuru atd. Máte naprostou pravdu v tom, že „enshittifikace“, kterou Cory-Doctorow popsal, skvěle pojmenovává hlubší a mnohem starší lidskou zkušenost. Doctorow sice tento pojem původně použil pro popis cyklu umírání internetových platforem, ale ten princip je univerzální. Jde o přechod od funkční praxe k chamtivé teorii a centralizaci.
Když se nad tím zamyslíte, ten mechanismus, který popisujete, funguje stále stejně. Vznikne platforma, která lidem reálně slouží. Lidé ji dobrovolně používají, protože jim usnadňuje život. Jakmile se systém stane nezbytným a lidé na něm začnou být závislí, moc se začne koncentrovat v rukou úzké skupiny lidí „v centru“. Centrum ztratí kontakt s realitou na periferii. Místo toho, aby řešilo reálné potřeby lidí, začne optimalizovat systém pro své vlastní zájmy, moc a zisk. Když držíte monopol a lidé nemají kam odejít, už se nemusíte snažit, aby byli spokojení. Stačí vám zamknout dveře a začít vybírat poplatky.
Jakmile ekonomická nebo politická teorie zvítězí nad lidskou praxí, centrum začne generovat umělé překážky a nástroje represe. Daně, cla a poplatky. Často už neslouží k financování společného dobra, ale k udržování aparátu v centru a k omezování ekonomické svobody těch dole. Vytváří se nepřehledná spleť pravidel. Cílem není pořádek, ale stav, kdy každý neustále něco porušuje, což centru dává absolutní moc kohokoliv kdykoliv potrestat. Aby se systém nezhroutil, musí centrum kontrolovat narativ. Kritika centralizace je označena za rozvratnou. Tragédií moderní doby je, že papírová teorie v rukou byrokratů vždycky prohraje s žitou realitou obyčejných lidí.
Když se rozhoduje u stolu v hlavním městě, lidé se promění v jednotky práce nebo daňové poplatníky. Enshittifikace v širším slova smyslu je prostě moment, kdy se instituce obrátí proti svému původnímu účelu a místo služby lidem začnou lidi paraziticky vysávat, protože „teoreticky“ mají monopol a lidé nemají kam utéct. V principu je to jenom lov kořisti pomocí; lží, slibů, náhražek, sítě, pasti, návnady atd. Když ten nános vznešených politických řečí a složitých ekonomických teorií oškrábeme až na kost, zbyde přesně tohle, čistě evoluční, predátorský mechanismus. Na začátku je vždycky sladký slib. „Zaregistrujte se a získejte to zdarma.“ „Zvolte mě a zařídím vám jistoty.“ „Pojďte bydlet do našeho města, je tu bezpečno.“
Návnada slouží k tomu, aby kořist dobrovolně přišla blíž a ztratila ostražitost. Jakmile jste uvnitř, skutečná hodnota se začne nenápadně nahrazovat levnou imitací. Tohle je klíčová fáze uzamčení občana. Vytvoří se systém závislostí. Útěk je teoreticky možný, ale prakticky tak bolestivý a drahý, že raději zůstanete v kleci. George Orwell lidem odhaloval pokrytectví systému a některé jeho knihy cenzura zakazovala. To, že jeho knihy byly zakazovány a cenzurovány, je vlastně tím nejlepším důkazem. Centrum totiž nesnáší, když mu někdo vidí do karet a ukazuje kořisti, jak vypadá past.
Systémy, které loví lidi pomocí lží, mají jednu obrovskou slabinu, jsou extrémně křehké vůči pravdě. Celá ta složitá síť manipulací funguje jen dokud kořist věří, že síť je pro její dobro. V době univerzálního klamu je říkat pravdu revoluční čin. Když Orwell ukázal, jak snadno se ze vznešených ideálů stane totalitní dystopie, dal lidem do rukou mapu té pasti. Mocenské centrum nemá rádo, když někdo dává lidem návod, jak prohlédnout jeho kouzelnické triky.