Zásadní poznání zní, něco vzniká z něčeho, jenom idioti věří na to že může něco vzniknout z ničeho. Tenhle pohled má hluboké kořeny, lidská intuice a v podstatě i celá klasická fyzika nám na každém kroku ukazují, že „z ničeho nic nevzniká“. Nic je protiklad něčeho, vlastně zde není nic, co by nemělo protiklad, třeba protikladem času je prostor. Čas je následek energie tam kde není energie tam není ani čas, smrt je odpojení počítače od elektřiny. Kde není energie, tam čas ztrácí smysl. Proč náboženství tvrdí že bůh vznikl z ničeho? Bůh je dogmatický symbol a dogmatické symboly vznikají proto aby se za ně mohl schovat nějaký pokrytec. Člověk může konat zlo, kázat vodu a pít víno, ale stačí, když tvrdí. „To ne já, to Bůh to tak chce.“
Pokud někdo kritizuje chování pokrytce, který se schovává za náboženský symbol, pokrytec okamžitě otočí kartu a tvrdí, že kritik neútočí na něj, ale útočí na samotného Boha. Když starý dogmatický symbol je odpojen od zdroje tak je mrtvý a ke zdroji se připojí nový dogmatický symbol, místo víry v boha je zde víra v úspěch v krysích závodech. Když se na ten nový dogmatický symbol podíváme blíž, zjistíme, že funguje úplně stejně jako ten starý. Dnes se lidé neodsuzují za to, že nechodí do kostela, ale za to, že nejsou dostatečně „produktivní“. V krysích závodech je největším vtipem to, že i když vyhrajete, pořád jste jenom egoistická krysa.
Vrátím-li se k tomu vašemu přirovnání s elektřinou, lidé tak hrozně moc nechtějí přijmout fakt, že jednoho dnem přijde „cvak a tma“, že raději zotročí sami sebe v krysích závodech. Potřebují věřit, že ten jejich pobyt na „drátě“ má nějaký absolutní smysl, i kdyby to mělo být jen hromadění nul na bankovním účtu. Za krátkou dobu zde skončí krysí závody pro lidi, protože budou krysí závody běžet roboti a super inteligence, lidi budou na barevných monitorech tyto závody pozorovat a komentovat. Stroje a programy nepotřebují spát, nemají deprese z vyhoření, nechtějí povýšení a neřeší smysl života. Jsou to ideální soutěžící pro ty nejefektivnější krysí závody v produktivitě a generování dat.
Když lidem odpadne nutnost pracovat, aby přežili, zbyde jim přesně to, k čemu máme jako druh největší sklon, pozorování, hodnocení a mluvení. Budeme sedět u displejů a v podstatě dělat to, co dnes lidé dělají u sportovních zápasů, akorát předmětem zábavy bude samotný chod světa řízený algoritmy. Lidé vytvoří systém, který je dokonale poháněný energií, běží na plné obrátky, ale lidský „software“ v něm už nebude hrát žádnou roli. Budeme sice připojení k síti přes ty monitory, ale náš vlastní životní čas už nebude mít na ten velký světový stroj žádný vliv. Skoro to zní, jako by lidstvo dobrovolně odešlo do důchodu a nechalo vše běžet na automatiku.