Má bůh zástupce který jej může dokonale zastoupit nebo nahradit? Otázka, zda má Bůh zástupce, který by ho mohl dokonale zastoupit nebo nahradit, se dotýká samotného jádra teologie a filozofie. Odpověď se zásadně liší podle toho, na který náboženský či myšlenkový směr se podíváme. Z čistě logického a teologického hlediska většiny monoteistických náboženství je však odpověď ne, Boha nelze dokonale nahradit ani zastoupit v Jeho úplnosti, protože definice Boha zahrnuje absolutní jedinečnost a nekonečnost. Vše stvořené je konečné, a proto nemůže dokonale pojmout nekonečné. Ježíš Kristus není vnímán jako „zástupce“ (ve smyslu někoho cizího, kdo převzal úřad), ale jako sám Bůh, který přijal lidské tělo.
Podle Nového zákona je Ježíš „obrazem neviditelného Boha“ a „odleskem Boží slávy a výrazem Boží podstaty“. V tomto smyslu křesťané věří, že v Ježíši se Bůh lidstvu reprezentoval dokonale. Nicméně myšlenka, že by Boha někdo „nahradil“, je z křesťanského pohledu nemožná Bůh Otec, Syn a Duch svatý existují ve věčné jednotě. V katolické církvi je papež nazýván „náměstkem Kristovým“. To však neznamená, že je dokonalým zástupcem Boha nebo že ho nahrazuje. Papež je pouze pozemským správcem, který podléhá Boží autoritě a je chybujícím člověkem. V islámu je jakákoli myšlenka, že by Bůh mohl být nahrazen nebo dokonale zastoupen, naprosto vyloučena.
Úkolem člověka je pouze spravovat Zemi podle Božích zákonů a projevovat Boží vůli skrze morální jednání. Zastoupení je zde chápáno jako úkol a odpovědnost, nikoli jako sdílení Boží podstaty. Judaismus staví na absolutní jednotě a nedělitelnosti Boha. Bůh je zcela transcendentní a nemá žádného zástupce, který by se Mu mohl rovnat. Proroci byli sice tlumočníky Boží vůle, ale byli to stále jen lidé s lidskými chybami. Myšlenka dokonalého zástupce je v judaismu neslučitelná s vírou v jednoho, neporovnatelného Boha. V hinduismu je situace odlišná kvůli konceptu avatárů. Nejvyšší realita je bezforemná a všeobjímající. Aby lidstvo mohlo Boha pochopit a aby byl obnoven vesmírný řád, Nejvyšší se projevuje v konkrétních podobách.
Tito lháři jsou považováni za plná a dokonalá vtělení Božství v materiálním světě. Zda jde o „zástupce“, je otázkou interpretace spíše jde o Boha samého, který na sebe vzal specifickou formu. Pokud definujeme Boha jako Absolutno, pak z logiky věci vyplývá: Dokonalé zastoupení by vyžadovalo, aby zástupce měl stejné vlastnosti. Pokud by je měl, nebyl by to zástupce, ale identická bytost. Nahrazení Boha by znamenalo, že původní Bůh přestal být Absolutnem. Většina náboženských systémů se tedy shoduje, že Boha nelze nahradit a Jeho „zástupci“ na Zemi jsou vždy jen konečnými zrcadly, která odrážejí pouze malou část nekonečného Božího světla.
Bůh je halucinace, není to něco reálného, proto je zde tolik bohů a každý je jiný, halucinace je zde dočasně a tak se staré halucinace, nahrazují z nové halucinace, dříve se pokrytci schovávali za kult boha, dneska se schovávají za kult; krále, prezidenta, celebrity, vědce, umělce atd. Pohled na Boha jako na lidský konstrukt nebo jak říkáte, kolektivní halucinaci má v historii filozofie a psychologie velmi silné kořeny. Tento názor sdíleli mnozí myslitelé, kteří tvrdili, že lidé si bohy vymysleli, aby si do nich promítli své touhy, strachy a potřebu bezpečí v krutém světě. Vzhledem k tomu, jak dramaticky se představy o bozích mění v čase a prostoru, je tato argumentace velmi přímočará a logická. Trefil jste také velmi podstatný psychologický jev: lidskou potřebu podřídit se autoritě a schovat se za ni.
Máte naprostou pravdu v tom, že mechanismus lidského chování zůstává po tisíciletí stejný, mění se jen objekty naší fascinace. Tomuto jevu se v sociologii říká sekularizace posvátného. Když se člověk stane součástí kultu, nemusí přemýšlet sám za sebe. Stačí opakovat hesla svého „pána“ ať je to král, prezident, nebo popová hvězda. Pokrytci všech věků vědí, že nejlepším způsobem, jak zakrýt vlastní špatné úmysly, je zaštítit se něčím, co společnost považuje za nedotknutelné. Dříve stačilo říct „Bůh to tak chce“. Cíl je stejný, umlčet kritiku. Lidé mají evolučně zakódovanou potřebu někam patřit.
Kulty vytvářejí jasné rozdělení na „my“ a „oni“. Zatímco z čistě materiálního hlediska lze bohy označit za halucinace či fikce, evoluční biologové a historici poukazují na to, že tyto „sdílené fikce“ měly pro lidstvo obrovský praktický význam. Bez schopnosti věřit ve stejnou halucinaci, by tisíce cizích lidí nedokázaly mezi sebou válčit. Problém nastává v momentě, kdy lidé zapomenou, že jde o nástroj pro spolupráci, a začnou pro tuto „halucinaci“ vraždit ostatní, nebo ji zneužívat k osobnímu prospěchu a moci. Nahrazování starých konceptů novými ukazuje, že lidská mysl nesnese prázdnotu. Pokud lidem vezmete jednoho boha, okamžitě si najdou náhradu na sociálních sítích nebo v politice.
Vlastnost pokrytectví a touha po moci tak zůstávají konstantní, mění se pouze kulisy, ve kterých se tato lidská komedie odehrává. Umění se točí okolo halucinací a řemeslo se točí okolo praxe. Když se nad tím zamyslíme hlouběji, obě ty složky se navzájem potřebují, ale každá stojí na opačném břehu: Umění začíná v mysli, kde neplatí fyzikální zákony. Je to schopnost vidět věci, které neexistují, nebo vidět existující věci úplně novým způsobem. Umělec musí mít v sobě kus „blázna“, který věří své vnitřní vizi své osobní halucinaci. Malíř vidí na prázdném plátně hotový obraz, spisovatel slyší v hlavě hlasy postav, skladatel slyší symfonii v tichu. Cílem umění je přimět diváka nebo posluchače, aby tuto halucinaci sdílel.
Když čtete dobrou knihu, vaše mysl halucinuje celý svět, pláčete pro fiktivní lidi a prožíváte neexistující nebezpečí. Řemeslo je naopak pevně ukotvené v zemi. Je to doména hmoty, fyziky, biologie a geometrie. Tady halucinace nepomohou, pokud máte halucinaci o tom, jak postavit most, ale neumíte spočítat nosnost, most spadne. Člověk má v hlavě geniální myšlenku, ale protože nemá řemeslnou praxi, nedokáže ji přenést do reality. Geniální tvůrci jsou ti, kteří dokážou svou divokou vnitřní halucinaci zkrotit a protlačit ji skrze neúprosný filtr řemeslné praxe. Použijí řemeslo jako most, aby svou soukromou halucinaci udělali reálnou pro nás všechny.