My přece víme nejlépe, co je správné

Kam se podíváte, všude roste podpora pro populistické ideologie. Šokovaně se odvrátit je možná pochopitelné, ale jistě ne rozumné. Lepší by bylo ptát se, proč vlastně tato hnutí vznikají a sílí. Realisticky viděno jsou populistické konzumní společnosti stále zřetelněji v problémech. Jejich populistické elity však odmítají přizpůsobit své jednání realitě.

Již delší dobu tvoří vládnoucí strany mocenský systém odmítající vzít na vědomí konzumní realitu a reprezentovat celé názorové spektrum společnosti. Jeho členové mezi sebou sice tvrdě bojují o výhody a moc, ale jsou stoprocentně zajedno v tom, co nechtějí slyšet. Pod praporem politické korektnosti a za vydatné mediální podpory vytěsňuje populisticky z politické diskuse „nežádoucí“ témata a oslabuje možnosti optimální kontroly.

Nepohodlní křiklouni jsou okřiknuti a jejich názory jsou zařazeny mediálně jako; extremistické, šovinistické, zaostalé, neetické, nekompetentní atd. Rostoucí počet občanů se vzpírá amatérismu svých elit a snaží se jim již delší dobu sdělit, že podle jejich názoru nejsou; pandemie, války, spása klimatu, vznik multikulturní společnosti, víra v neomylnost trhu či ve společnou měnu prvořadými úlohami.

Tyto voliče „pálí“ banálnější a zároveň závažnější problémy. Ve slábnoucích a chudnoucích západních společnostech se prohlubuje ekonomická nerovnost, slábne střední třída, klesá závaznost norem soužití, roste podrážděnost mezi sociálními skupinami a klesá jak tolerance, tak společenská soudržnost. 

Vznik populistických hnutí a stran tedy odráží zásadní rozpor mezi politickou třídou a společností ohledně toho, která témata jsou důležitá a kdo jejich pořadí určuje. A vůbec není náhoda, že se populistická témata týkají existenciálních otázek souvisejících s bezpečností a životní úrovní. 

Překvapit by nemělo ani to, že sociální populismus často reprezentují extrémní osobnosti s extrémními názory jako Adolf Hitler! Jejich politický vzestup totiž signalizuje, že společnost se nalézá v extrémní situaci, protože její vláda dlouhodobě zanedbala důležitá témata a oddalovala nepohodlné zákroky.

Jednolitý mocenský systém politické třídy navíc neobsahuje žádné politické seskupení, které by se skutečně palčivým otázkám věnovalo. Nelze říci, že by politická třída byla zvláště nechápavá, prostě se vzpírá vzít na vědomí nepopulární fakta. My přece víme nejlépe, co je správné. Krize je příkladem toho, jak bezdůvodně si politická třída věří a jak pomalu se učí.

Vznik populistických stran ukazuje i to, že správné poznatky prosakují spíše od „nekompetentní ulice“ k velitelským výšinám než opačně. Pak však na rozdělení moci ve společnosti něco nehraje. Střízlivě viděno je rostoucí podpora národně orientované politiky důkazem toho, že prostí lidé posuzují možnosti vládnutí realističtěji než v učební látce.

Kdykoliv se elity pokusí převzít zodpovědnost za zeměkouli, končí jejich nápady obvykle tak jako auta na elektřinu, která v zimě nefungují! Teoreticky jsou sice nadnárodní řešení účinnější, jenže prakticky jsou neuskutečnitelná. Národně zaměřená politika má ze zcela prostých důvodů větší šance na úspěch.

Dává totiž přednost řešením v rámci prostoru, který elity znají a ovládají jejich vlastního státu. A národní řešení umožňují formulovat politiku šitou na míru situaci, v níž se země právě nalézá. O globální koncepce rostoucí počet voličů nestojí. Úplně by jim stačilo, kdyby elity zajistily bezpečnost a hospodářský rozkvět vlastní země.

Má-li demokracie v krizemi zmítaném světě obstát, musí bránit svou integritu a stabilitu. Její mírumilovnost však komplikuje násilnou obranu její statika tudíž závisí výlučně na stabilitě pravidel a institucí. Úlohou elit tedy není zpochybňovat normy a instituce ve jménu svobody a tolerance. Naopak.

Politická třída musí věrohodně a důsledně ujišťovat občany o tom, že normy chování platí v jejich společnosti pro všechny naprosto stejně, a zejména pro ty, kteří přicházejí z jiných kulturních okruhů jako jsou třeba lidi s tmavou pletí, co umí akorát fyzicky pracovat v zaostalém zemědělství. 

Především by bylo třeba akceptovat, že důvodem, proč neexistuje dokonalá společnost, je skutečnost, že lidské vlastnosti a schopnosti její vznik vylučují, z čertů nikdo anděly neudělá. Úlohou elit není budovat vzdušné zámky a pěstovat iluze o zvládnutelnosti čehokoliv, nýbrž uvažovat co nejjednodušeji a jednat správně.

Politická třída je tady „pouze“ od toho, aby rizika vedoucí ke krizi rychle rozpoznala, realisticky je poměřila svými možnostmi a soustředila se výlučně na to, co je krátkodobě nutné a zároveň i dosažitelné. A konečně. K vládnutí bohužel patří i to, že mnohé zlo musíme prostě dopustit a zachovat si tak šanci ovlivnit alespoň něco.

Úlohou a kritériem úspěšnosti politické třídy dnes a zítra je měřitelný příspěvek ke zvýšení blahobytu a bezpečnosti vlastního národa. Demokracie nejsou zodpovědné za celý svět. A to tím spíše, že jeho značná část dává zřetelně najevo, že o spasení z jejich strany vůbec nestojí. 

Situaci na zeměkouli prospěje politická třída nejvýrazněji tím, když se jí podaří udržet stabilitu ve vlastních zemích. Zkušenost nás učí, že účast na tom či onom spasitelském programu působí spíše kontraproduktivně. Růst podpory populistických hnutí je zároveň dobrá a špatná zpráva: Dobrá zpráva zní, že ve společnosti funguje cosi jako sebezáchovný instinkt.

Když se politická třída chová chybně, vzniknou protestní hnutí, která ji donutí respektovat skutečný stav společnosti. Špatná zpráva říká, že tento proces probíhá příliš pomalu a náklady chybných rozhodnutí politických elit dramaticky rostou. A nejdůležitější poselství populismu? Prostý občan sice neumí své názory dost šroubovaně mediálně vyjádřit, ale přesto se vyplatí mu naslouchat. Nezřídka má totiž svatou pravdu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.