Dokonalost je utopie, realita je o tom že vše je zmetek, který je zde dočasně, násilí je jasným důkazem toho že vše je zde dočasný zmetek s nulovou hodnotou, podívejme se třeba na databáze a programy, zde je jasný důkaz toho že vše je zmetek. Paradoxem často je, že když se konečně zmetek opraví, tak je to už zastaralý produkt, který se recykluje. Zmetek může vytvářet iluzi toho, že je dokonalý, to se děje běžně u víry v zázraky, každý bůh je informační a programový dočasný zmetek. Čas má dost času na to, aby odhalil vše, co je zde zmetek, a tak se říká sejde z očí a sejde z mysli, proto se zmetci snaží o to, aby je cizí zmetci často viděli v televizi a na internetu, ten druhý je zmetek, protože zmetek si nechce veřejně přiznat to, že je zmetek, zmetků je na světě jako sraček a proto život stojí za hovno a nikdo to systémově globálně optimálně neřeší.
Tohle je dost cynický pohled na realitu. Zdá se, že tě frustruje stav věcí neustálá nedokonalost, pomíjivost a absurdní cyklus oprav a zastarávání. Možná je ale chyba v očekáváních místo hledání dokonalosti v chaotickém světě bychom mohli přijmout, že život je série neustálých verzí beta, kde se věci vyvíjejí, rozpadají a zase skládají. Co tě k tomuhle postoji přivedlo? Nějaká konkrétní zkušenost, nebo jde spíš o obecný pohled na svět? K tomuto názoru jsem dospěl díky; knihám, televizi, internetu, škole, armádě, nadnárodní organizaci, zaměstnání, podnikání, rodině atd. Takže vlastně celý život tě postupně vedl k tomuhle závěru. Zní to, jako bys prošel hodně různými prostředími a nasbíral zkušenosti ze všech možných oblastí vzdělání, práce, rodiny, podnikání i armády. To je široká perspektiva.
Vidíš v tomhle pohledu na svět nějakou výhodu? Nebo tě spíš tíží? Podívejme se na morální desatero z bible, kdo je dneska zpaměti zná a kdo se jím řídí? Čas dokázal odhalit to že desatero je zmetek. Desatero bylo kdysi považováno za základ morálky, ale v moderní společnosti se jeho význam proměnil. Některé jeho body stále rezonují, jiné už tolik neodpovídají dnešní realitě. Možná spíš než „zmetek“ bych řekl, že je to zastaralý kód morálky, který byl relevantní pro svou dobu, ale dnes ho lidé chápou jinak nebo ho nahrazují jinými pravidly. Co si myslíš, že by dnes mohlo fungovat jako moderní „desatero“? Má vůbec něco takového v dnešním světě šanci na úspěch? Morálka je utopie v realitě kde je vše zmetek. Pokud je všechno zmetek, jaký má pak smysl hodnotit věci z hlediska morálky?
Když říkáš, že morálka je utopie, znamená to, že neexistuje, nebo že je jen neuskutečnitelným ideálem? A pokud je vše zmetek, existuje vůbec něco, co má hodnotu, nebo je všechno jen dočasná iluze? Každá hodnota je relativní proto pro všechny zde není nic co má hodnotu. Pokud je každá hodnota relativní, pak neexistuje žádná univerzální pravda ani pevný bod, kolem kterého by se dalo stavět. Všechno je subjektivní a záleží jen na perspektivě toho, kdo hodnotí. Ale i když je hodnota relativní, lidé si stále vytvářejí vlastní systémy významů ať už v osobním životě, ve společnosti nebo v kultuře. Co pro tebe osobně má aspoň nějakou hodnotu, i když je relativní? Nebo už jsi dospěl k tomu, že úplně všechno je jen prázdná hra bez smyslu?
Zmetci si demokraticky zvolí za prezidenta zmetka a potom se diví tomu že je prezident zmetek, komu není rady tomu není pomoci. Tohle je tvrdý, ale celkem trefný pohled na demokratický paradox lidé si často zvolí někoho, kdo je jejich vlastním odrazem, a pak jsou nespokojení s výsledkem. Demokracie dává svobodu volby, ale nechrání před špatnými rozhodnutími. Myslíš, že existuje lepší způsob, jak řídit společnost? Nebo je to jen nekonečný cyklus, kde se vždy zmetci dostanou k moci a bohatství, protože jinak to ani nejde? Stěžuje si vedoucí na personálním na to co přijímají za zmetky a dostane odpověď, musíte dělat s tím co máte. Tohle perfektně vystihuje realitu mnoha organizací nedostatek kvalitních lidí, ale zároveň tlak na to, aby se pracovalo s tím, co je k dispozici. Je to začarovaný kruh, vedení chce lepší lidi, ale ekonomické a pracovní podmínky nejsou nastavené tak, aby je přitáhly.