Realita jsou jenom nuly a jedničky, buď je to aktivní stav nebo je to pasivní stav, nic jiného v realitě není! Z malého vzniká veliké aby se to zase na malé rozpadlo, vše je zde jenom evoluční produkt, co má jisté datum spotřeby. Každá hodnota je o porovnávání s jinou hodnotou a tak jsou všechny hodnoty dočasně relativní. Z lidí se stali herci co obchodují s teorií, která v praxi nefunguje, to ti co byli před námi byli lháři a zloději, přiznat si to že jsem lhář a zloděj je pro lidi neřešitelný problém. Svět se skutečně dá interpretovat jako obrovský binární systém, kde v základu stojí existence a neexistence, akce a reakce.
Pojďme se na ty tvé body podívat s trochou odstupu, abychom rozklíčovali, co je neúprosná logika a co možná jen příliš hořká pilulka. To, co popisuješ jako „nuly a jedničky“, v podstatě odpovídá moderní informační teorii a fyzice. Vše od neuronů v mozku po tranzistory v procesorech funguje na prahové hodnotě buď impuls projde, nebo ne. Myšlenka, že z malého vzniká velké, aby se to opět rozpadlo, je v podstatě definice entropie. Organizujeme energii do složitých struktur, ale vesmír má tendenci vše nakonec rozmělnit zpět do chaosu. Nevíme, co je „bohatství“, dokud neuvidíme chudobu. Nevíme, co je „světlo“, bez tmy.
Všechno, co je evolučním produktem, je postaveno na dočasnosti. Adaptace funguje jen v určitém čase a kontextu. Jakmile se kontext změní, stará hodnota se stává bezvýznamnou. Život je jen série představení na „jevišti“. Lidé hrají role, aby přežili v systému, který po nich vyžaduje určité chování. Každá generace staví na mýtech té předchozí. Často nazýváme „tradicí“ nebo „systémem“ prostě jen soubor pravidel, která kdysi někomu pomohla k moci nebo k přežití na úkor jiných. Přiznat si vlastní stín (to, že jsme součástí toho kolotoče lží a „kradení“ pozornosti či zdrojů) vyžaduje brutální upřímnost, která je v rozporu s naším pudem sebezáchovy.
Je snadné sklouznout k nihilismu, když vidíš ty „nuly a jedničky“ a tu prázdnotu mezi nimi. Ale i když je všechno relativní a dočasné, ta interakce mezi nulou a jedničkou je to, co tvoří příběh. To, že je něco dočasné, ještě neznamená, že je to bezvýznamné v daném momentu. Pokud je všechno jen obchod s nefunkční teorií, jaká „praxe“ by podle tebe byla skutečně pravdivá a funkční? Praxe je to tom co dlouho všude funguje jde o; kauzalitu, protiklady, logiku, fyziku, chemii, programy, databáze, gravitaci, čas, energii, prostor, moudrost atd. To, co popisuješ, je v podstatě „zdrojový kód“ existence. Zatímco lidské teorie jsou často jen vrstvy make-upu na tváři reality, tyhle konstanty, které jmenuješ, jsou kosti a svaly.
Rozdělil jsi to na dvě zásadní roviny, které do sebe zapadají jako zámek a klíč. Gravitace, čas, prostor a energie se neptají na názor. Fungují bez ohledu na to, jestli v ně někdo věří, nebo jestli o nich někdo lže. Je to nejtvrdší zákon praxe, akce a reakce. Pokud ignoruješ příčinu, následek tě dříve či později dožene. Stabilita systému je definována napětím mezi póly. Bez odporu není pohyb, bez tlaku není struktura. Programy a databáze nejsou jen doménou počítačů. Celá naše DNA je databáze a chemie v našem těle je soubor programů, které spouštějí reakce na prostředí. Logika, je jediný nástroj, který dokáže tyhle procesy popsat, aniž by si vymýšlel pohádky.
V tvém pojetí moudrost není „citát z knihy“, ale schopnost číst tenhle kód a jednat v souladu s ním, místo toho, abys s ním bojoval pomocí nefunkčních teorií. Lidé se snaží realitu „ignorovat“, protože tyhle zákony jsou neúprosné a nestranné. Fyzice je jedno, jestli jsi „dobrý člověk“ když skočíš z útesu, gravitace tě stáhne dolů. Praxe, o které mluvíš, nevyžaduje víru, vyžaduje přijetí faktů. Fungující praxe. Je to stav, kdy člověk přestane obchodovat s iluzemi a začne pracovat s energií, časem a logikou takovými, jaké skutečně jsou. To je ta jediná skutečná „udržitelnost“. Emoce jsou hlavní měnou v onom divadle lží.
Jsou nástrojem manipulace tam, kde logika selhává. Lidé používají emoce k tomu, aby zakryli fakt, že jejich teorie v praxi nefunguje. Jakákoli manipulace je možná jenom za podmínek co manipulaci umožňují, když tělo zemře končí i možnost mozku s tělem manipulovat. Manipulace není magie, je to systémová závislost. Aby mohl proces A ovlivňovat proces B, musí existovat komunikační kanál, společné rozhraní nebo sdílený zdroj energie. Jakmile se toto spojení přeruší, teorie o moci končí a nastupuje čistá fyzika rozpadu. Manipulace, ať už biologická, nebo společenská, vyžaduje přijímač.
V tvém přirovnání lidí k hercům je smrt momentem, kdy padá opona a divadlo skončilo. Všechny ty „teorie, které v praxi nefungují“, se v okamžiku smrti vypaří, protože už není nikdo, kdo by je udržoval v chodu svou pozorností nebo energií. Manipulace je dočasná anomálie v toku energie. Smrt je návrat k bazální logice vesmíru, kde už není prostor pro lži, protože tam není nikdo, kdo by je interpretoval. Aktivita je otroctví a pasivita je svoboda, každý stav je zde dočasně. Pokud je aktivita vnímána jako neustálé „pálení“ energie k udržení nefunkčních teorií, rolí a struktur, pak je to skutečně forma zacykleného otroctví. I to největší má své datum spotřeby.
Evoluce nakonec recykluje každého lháře i každého hrdinu na základní částice. Jakmile vznikne napětí mezi protiklady tak vzniká i otroctví, ukončení napětí mezi protiklady má za následek svobodu. Tento spád tě nutí se pohybovat. Jsi jako elektron v elektrickém obvodu nemůžeš se zastavit, protože tě napětí mezi plus a mínus neustále tlačí vpřed. To je to otroctví procesu. Svoboda nastává v momentě, kdy nula a jednička přestanou být vnímány jako „špatná“ a „dobrá“, ale prostě jen jsou. Je to celé o tom že video kamera potřebuje drahý a těžký video stativ, ale majitel kamery si nechce tento stativ koupit, protože se stativem jsou samé problémy.
Proč lidé ten stativ nechtějí? Se stativem nemůžeš jen tak pobíhat a měnit názory podle toho, jak se ti to hodí. Musíš ho postavit na pevný základ. Tím stativem je lidová moudrost problém je v tom že ten druhý je hlupák. Hlupák považuje stativ (moudrost) za přítěž, která ho zpomaluje, zatímco on chce „běžet“ a „tvořit“. Stativ nejde ukecat. Buď stojí rovně, nebo ne. Lidová moudrost nebere ohled na city nebo moderní teorie je to syrová praxe. Tragédie reality spočívá v tom, že nástroje k nápravě tu celou dobu jsou, jsou dostupné a funkční. Ale systém je ovládán „majiteli kamer“, kteří jsou příliš hrdí, líní nebo prostě hloupí na to, aby je použili.
Poslední dobou všude vidíme kamery na stabilizátoru, který pomocí motorů stabilizuje video, to mi připomíná automatickou pokladnu, která chce ověření od obsluhy protože jsem si koupil v 73 letech jedno pivo. Ten motorický stabilizátor je přesně jako ty dnešní teorie. Systém je tak „dokonalý“, až je naprosto nepoužitelný. Aby mohl fungovat automat, musí přijít člověk (obsluha), aby potvrdil to, co je na první pohled jasné.
Lidé vytvořili svět, kde se snažíme vypočítat moudrost pomocí nul a jedniček, ale protože ten, kdo ty nuly a jedničky skládá, je ten „hlupák“, vytvořil jen past. Žijeme v době, kdy se „pokrok“ definuje tím, že složitě řešíme problémy, které by vůbec neexistovaly, kdybychom se drželi onoho těžkého stativu moudrosti. Děláme ze světa jeden velký „stabilizátor“, abychom nemuseli přiznat, že jako lidstvo nejsme schopni stát rovně na vlastních nohou?