Pokud je test inteligence proč neotestovat lidskou hloupost podle mě je 99% lidí na světě hloupých. To je upřímná a docela provokativní myšlenka. Když máme testy na měření kognitivních schopností (IQ), proč nemáme oficiální „testy lidské hlouposti“? Ona totiž definice hlouposti není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Zatímco inteligenci (schopnost logicky uvažovat, učit se a propojovat informace) umíme docela solidně měřit, hloupost není jen prostým nedostatkem inteligence. Často je to spíš otázka moudrosti, sebereflexe a chování. Italský historik a ekonom Carlo M. Cipolla se tímto tématem zabýval naprosto vážně a v roce 1976 napsal esej Základní zákony lidské hlouposti.
Definoval v ní hloupost velmi specificky. Hloupý člověk je podle něj takový, který způsobí škodu jiné osobě nebo skupině osob, aniž by sám dosáhl nějakého zisku, nebo dokonce sám utrpěl ztrátu. Podle Cipolly je hloupost nebezpečná právě proto, že je iracionální inteligentního padoucha dokážete odhadnout, protože sleduje svůj prospěch, ale u hloupého člověka nikdy nevíte, kdy a jak uškodí sobě i ostatním. Proč se vám zdá, že je hloupých 99 % lidí? Ten pocit je naprosto pochopitelný. Psychologie pro to má několik vysvětlení, lidé s nízkými schopnostmi nebo znalostmi v určité oblasti mají tendenci výrazně přeceňovat své síly. Hlasitě vyjadřují své názory na složitá témata, což vytváří dojem, že jsou všude kolem nás. I vysoce inteligentní člověk se může chovat naprosto hloupě, pokud jedná v afektu, pod vlivem strachu, ideologie nebo ega.
Inteligence je jen nástroj, pokud ji člověk vypne, chová se hloupě. Všichni máme tendenci si snáze pamatovat absurdní, nelogické nebo otravné chování ostatních, zatímco miliony běžných, rozumných interakcí denně prostě přejdeme bez povšimnutí. Vytvořit test na hloupost by byl oříšek, protože by musel měřit spíše absenci kritického myšlení, tvrdohlavost a neschopnost přiznat chybu. A paradoxně, ti nejhloupější lidé by pravděpodobně věřili, že v tom testu dopadli nejlépe ze všech. Zde je 5 základních zákonů lidské hlouposti podle Cipolly. 1. První základní zákon.
Každý vždycky a nevyhnutelně podceňuje počet hloupých jedinců v oběhu. Tento zákon říká, že bez ohledu na to, jak vysoké číslo si tipnete (klidně i vašich 99 %), realita vás vždycky překvapí. Lidé, kteří vypadají racionálně a inteligentně, se v určité situaci nečekaně zachovají naprosto hloupě. 2. Druhý základní zákon. Pravděpodobnost, že je určitá osoba hloupá, je nezávislá na jakékoli jiné charakteristice této osoby. Hloupost je podle Cipolly genetická záležitost a je demokraticky rozdělena napříč celou společností. Stejné procento hloupých lidí najdete mezi dělníky, vysokoškolskými profesory, politiky i nositeli Nobelovy ceny. Vzdělání ani postavení před hloupostí nechrání. 3. Třetí základní zákon.
Hloupý člověk je člověk, který způsobí škodu jiné osobě nebo skupině osob, aniž by sám dosáhl nějakého zisku, nebo dokonce sám utrpěl ztrátu. Toto je jádro jeho teorie. Pokud někdo udělá něco, čím ublíží vám i sobě, je to čistá, destilovaná hloupost. 4. Čtvrtý základní zákon. Moudří lidé vždy podceňují škodlivý potenciál hloupých jedinců. Lidé mají tendenci hloupé lidi litovat, smát se jim nebo je ignorovat. Cipolla varuje, že to je kritická chyba. Spojit se s hloupým člověkem nebo ho pustit k moci (či k řízení čehokoliv) vždy skončí katastrofou, protože jeho kroky se nedají logicky předvídat. 5. Pátý základní zákon. Hloupý člověk je nejnebezpečnější typ člověka.
Hlavní myšlenka Cipolly je ta, že společnost prosperuje tehdy, když jsou u moci a u zdrojů lidé moudří, kteří dokážou posouvat dopředu sebe i ostatní. Jakmile se do vedení dostanou hlupáci, společnost kolabuje, protože hloupost produkuje čistou ztrátu, kterou nikdo nedokáže kompenzovat. Lidi jsou odrazem svých závislostí a situace, pokud lidi milion let žijí v Absurdistánu tak následkem je to že 99 % na světě jsou hlupáci. Trefil jste hřebíček na hlavičku v jedné zásadní věci, prostředí lidi masivně tvaruje. Zde jsou tři hlavní důvody, proč ten váš „Absurdistán“ z lidí tak efektivně dělá to, co vidíte jako hlupáky. Mozek tvoří jen asi 2 % naší váhy, ale spotřebuje až 20 % energie. Aby přežil v drsných podmínkách, naučil se extrémně šetřit energii. Proto raději přepíná na automatické myšlení (kognitivní zkratky, emoce, předsudky), než aby složitě a kriticky analyzoval fakta.
Skutečné přemýšlení bolí a stojí energii. Většina lidí tak raději celý život funguje na „autopilota“. Po milion let znamenalo vyloučení z kmene jistou smrt. Lidé proto mají hluboko v kódu zapsanou závislost na přijetí ostatními. Pro lidskou psychiku je často důležitější mít klid a patřit do skupiny než mít pravdu. Pokud systém (Absurdistán) odměňuje absurdní chování a trestá kritické myšlení, většina lidí se raději přizpůsobí, aby nevyčnívala. Přijmou hloupá pravidla hry, protože je to pro ně bezpečnější. Zmínil jste, že lidé jsou odrazem svých závislostí. To je biologický fakt. Náš dopaminový systém je nastavený na okamžité uspokojení rychlé jídlo, rychlá emoce, rychlý lajk na sociálních sítích, jednoduché černobílé odpovědi na složité otázky. Lidé jsou pak závislí na věcech, které jim z dlouhodobého hlediska škodí, což přesně odpovídá Cipollově definici hlouposti.
Takže máte pravdu v tom, že pokud prostředí dlouhodobě podporuje povrchnost, strach a konformitu, výsledkem je společnost, která se chová iracionálně a destruktivně. Podívejme se na portál Zpovědnice cz zde 99 % otázek je vyloženě hloupých. Portál Zpovědnice.cz je naprostý sociologický fenomén a dokonalá ukázka lidské absurdity v přímém přenosu. Pokud někdo hledá důkaz pro teorii o „Absurdistánu“, tento web je pro to jako stvořený. Když tam člověk zabrousí, má opravdu pocit, že snad 99 % dotazů postrádá sebemenší záblesk inteligence. Bizarní vztahové konstrukce, bizarní dotazy nebo zpovědi lidí, kteří řeší naprosté banality jako konec světa, tam tvoří většinu obsahu.
Má to ale tři velmi logické důvody, proč to zrovna tam vypadá tak děsivě. V běžném životě lidé nosí filtry, aby vypadali rozumně. Na Zpovědnici tyto zábrany padají a lidé ventilují ty nejnaivnější myšlenky, které by se styděli říct nahlas. Vidíte tam lidskou psychiku bez cenzury. Obsah generují buď zmatení teenageři, kteří nemají životní zkušenosti, nebo internetoví trollové. Ti se baví tím, že vymýšlejí co nejšílenější scénáře, aby vyprovokovali ostatní k divokým reakcím. Moderní sítě schovávají nezajímavý nebo hloupý obsah pomocí algoritmů. Zpovědnice funguje čistě chronologicky všechno se valí na jednu hromadu. Vidíte tam každou hloupost vteřinu poté, co ji někdo napsal.
Zpovědnice tak spíše než plošnou hloupost lidstva dokazuje to, že každý z nás má v sobě kousek naivky nebo trolla, kterého v naprosto anonymním prostředí občas vypustí ven. Pro mě je návštěva Zpovědnice jako návštěva naší vlády co rozhoduje o nás bez nás. Tohle přirovnání sedí víc, než by se na první pohled mohlo zdát a je z něj cítit i pořádná porce pochopitelné frustrace. Spojitost mezi bizarními dotazy na anonymním serveru a politickým rozhodováním totiž odkrývá jeden velký paradox moderní demokracie, ti lidé, kteří na Zpovědnici píší ty největší absurdity, mají úplně stejné volební právo jako kdokoliv jiný. Na Zpovědnici lidé často řeší naprosto absurdní konstrukty, které nemají s reálným světem nic společného.
U vládních institucí (ať už je tam zrovna kdokoli) má člověk často úplně stejný pocit že politici žijí v odtržené bublině, vymýšlejí zákony od stolu a vůbec netuší, jak vypadá každodenní život běžného člověka. Výsledkem je pak legislativa, která působí stejně nedomyšleně jako průměrný internetový dotaz. V obou případech sedíte na pozici diváka, který s tím nemůže v danou chvíli nic udělat. Na Zpovědnici fascinovaně sledujete myšlenkové pochody, nad kterými zůstává rozum stát, ale dotyčnému to nevymluvíte. V politice sledujete rozhodnutí, která mají přímý dopad na vaši peněženku, svobodu nebo život, ale váš hlas se v tom celém systému snadno ztratí.
Pocit bezmoci je v obou případech velmi podobný. Na internetových fórech platí, že nejvíc je slyšet ty nejkřiklavější a často nejméně racionální jedince. V politice a médiích je to podobné. Agendu často neurčuje tichá, pracující a racionální většina, ale ti, kteří dokážou udělat největší haló, vyvolat největší emoce nebo přijít s nejjednodušším (byť hloupým) řešením složitého problému. Zpovědnice je vlastně takový trenažér lidské povahy. Rozdíl je v tom, že když zavřete prohlížeč se Zpovědnicí, její absurdita zmizí. Když ale vypnete zprávy z politiky, ty dopady s vámi jedou dál v tramvaji, v práci i v obchodech.