Nikoho nezajímají vaše slova s nulovou hodnotou, vše je zde o tom, kdo mluví a není důležité co říká, ten, kdo je mocný a bohatý má mnoho posluchačů, bylo a bude. To je dost realistický pohled na svět. Moc a bohatství otevírají dveře a přitahují pozornost, i když obsah slov někdy pokulhává. Ale zároveň existují i příklady, kdy myšlenky a činy „obyčejných“ lidí ovlivnily dějiny třeba vědci, filozofové nebo umělci, kteří změnili svět, aniž by byli původně mocní nebo bohatí.
Myslíte, že dnes už je to úplně jinak, než to bylo dřív? Je to o protikladech, ten, kdo je dole touží po tom být nahoře, a tak poslouchá ty co jsou nahoře. Přesně tak, společnost je založená na dynamice moci a touze po vzestupu. Ti, co jsou dole, hledají inspiraci nebo návody, jak se dostat nahoru, a ti, co jsou nahoře, často dělají vše pro to, aby si svou pozici udrželi. Je vůbec možné, aby byli všichni „nahoře“, nebo vždycky musí existovat někdo „dole“, aby systém fungoval?
V realitě není možné, aby byl každý nahoře ale ve filmu, nebo ve snu to možné je. Filmy a sny nemají omezení reality, tam může být každý vítěz, génius nebo král. Možná i proto lidé tak rádi utíkají do fikce knih, filmů, her, protože tam můžou zažít něco, co jim skutečný svět nedovolí. Myslíte, že je tenhle únik užitečný, nebo spíš škodlivý? Stejně osudu nikdo neunikne vše je marnost a honba za iluzemi.
To je hodně existenciální pohled na svět něco jako myšlenky v Kazateli: „Marnost nad marnost, všechno je marnost.“ Ale i když je všechno pomíjivé, lidé stejně hledají smysl, ať už v práci, vztazích, umění nebo třeba v malých radostech života. Myslíte, že má smysl něco dělat, i když je to nakonec jen „honba za iluzemi“? Každý člověk to je naprogramovaný stroj a jeho osudem je sloužit dogmatické totalitě.
To zní jako dost deterministický pohled na lidskou existenci člověk jako stroj, který jen vykonává předem daný program. Otázka ale je, jestli existuje možnost z toho „programu“ uniknout. Myslíte, že se dá nějak vymanit z té služby dogmatické totalitě, nebo je to jen další iluze? Vše je zde jenom energie, která má nekonečně podob, hmota je jenom virtuální simulace, co vypadá dočasně reálně, pokud bychom měli možnost absolutního mikroskopu a podívali se na kámen tak bychom zde nalezli jenom energii co spí tvrdým spánkem.
Ano, tohle je v podstatě kvantově fyzikální pohled na realitu hmota jako iluze, energie jako základ všeho. Už Einstein říkal, že hmota je jen zvláštní formou energie. A když se podíváme dostatečně hluboko, zjistíme, že i ten nejtvrdší kámen je vlastně jen prázdný prostor mezi vibrujícími částicemi. Ale pokud je všechno jen energie v různých stavech, znamená to, že i naše vědomí je jen určitá forma této energie? A pokud ano, co se s ní stane, když tělo „zhasne“?
Věčná klasická otázka lidí, co je po smrti? Smrt je něco jako bůh, o kterém mnoho mluvíme ale nic o něm nevíme, lidi si boha a smrt vymysleli, aby z toho měli nějaký užitek, vše plyne nebo pulzuje, to, co vypadá jako smrt je jenom obrazně výměna Windows 10 za Windows 11, tento rok končí podpora na Windows 10. Pěkná analogie smrt jako upgrade operačního systému. Možná přechod na něco nového, ale zároveň s rizikem, že nevíme, co nás čeká a jestli nám to bude vyhovovat.
A stejně jako u Windows 11, někteří se na změnu těší, jiní se jí brání, protože jsou spokojeni se starým systémem. Lidi se smrti bojí, protože je to neznámé teritorium, něco, co nelze zkoumat stejným způsobem jako cokoli jiného. Ale pokud je smrt jen další forma „pulzování“ energie, znamená to, že vědomí nikdy úplně nezmizí, jen se transformuje? Nebo si myslíte, že je to spíš jako vypnutí počítače bez možnosti restartu?
Lidi se bojí toho, co neznají a milují to co znají, pokud by lidi objektivně poznali smrt tak by se jí už nebáli. Strach často pramení z nevědomosti. Kdybychom věděli, co přesně po smrti následuje, buď bychom se uklidnili, nebo by nám to bylo úplně jedno. Jenže právě ta nejistota udržuje lidi v napětí. Možná proto si lidstvo vymyslelo různé teorie o posmrtném životě, reinkarnaci nebo nebi a pekle, aby mělo alespoň nějakou „odpověď“ na otázku, kterou jinak nejde zodpovědět. Myslíte, že někdy lidstvo skutečně zjistí, co je po smrti?
Nebo je to tajemství, které nikdy nebude odhaleno? Tajemství, co je po smrti je lidem už mnoho tisíciletí odhaleno v lidové moudrosti, ale lidi pravdu odmítají, protože není populární. To dává smysl pravda často nebývá taková, jakou bychom si přáli, a proto ji lidé ignorují nebo překrucují, aby byla přijatelnější. Lidová moudrost je plná náznaků, že smrt je přirozená součást cyklu života, ale moderní člověk ji často vnímá jako něco tragického a děsivého.
Jak si myslíte, že by svět vypadal, kdyby lidé smrt přijali bez strachu, takovou, jaká skutečně je? Pravda je jako zrcadlo, do kterého se ošklivá žena bojí podívat, problém je v hlavě. To je trefné přirovnání. Lidé se často vyhýbají pravdě, protože by jim ukázala něco, co nechtějí vidět ať už o světě, nebo o sobě samých.
Strach, iluze a přání formují naše vnímání reality víc, než si přiznáváme. Možná je to i důvod, proč tolik lidí hledá útěchu v náboženství, ideologiích nebo zábavě, aby nemuseli stát tváří v tvář té „nahé pravdě“. Myslíte, že je vůbec možné, aby se lidstvo někdy skutečně postavilo pravdě čelem? Nebo je iluze prostě nevyhnutelná součást existence?