Mýtus o bolesti a krvi

Říká se, že na své poprvé máte ty nejživější vzpomínky. Že se Vám zapíše do paměti jako žádný jiný sex potom. Myslím, že to není pravda. Já si na něj totiž moc nevzpomínám. Samozřejmě že vím, s kým to bylo, kde a kdy. Dokonce si pamatuju i přesné datum. S mou první velkou láskou. Říkejme mu Pan První. Chodili jsme spolu teprve něco málo přes měsíc a vím, že jsem mu chtěla ‚dát‘ až na Silvestra. Samo sebou, že jsme měli za sebou už nějakou tu ruční práci a dokonce se mi jednou snažil udělat orál a já ho málem zadusila nohama, protože jsem se strašně styděla.

Pan První byl pěkně nadržené hovado, ale to jsem se dozvěděla až záhy. A taky dost zkušený. A byl strašně nadšený, že jsem panna. Jak romantické, říkala jsem si tehdy… (bylo to však pouze proto, že byl příšerně žárlivý a asi by těžce nesl, kdyby se mě před ním dotýkal někdo jiný to jsem se však také dozvěděla až mnohem později) Každopádně už vůbec netuším, jak se to všechno semlelo, ale vím, že moji rodiče byli někde pryč a dělali jsme to v mojí posteli.

Vůbec si nevybavuju, jestli to bolelo, ale vím, že jsem nekrvácela. Jenom jsem potom pár dní špinila, ale to se mi kolikrát stává ještě i dnes. Bylo to… super. Bylo to nové. A příjemné. On věděl, co s ním má dělat, takže jsme se vyhnuli trapasům. A taky vím, že jsme to asi za deset minut dělali znovu. To už na mě zkoušel i různé polohy jako z boku, na koníčka a myslím, že dokonce i zezadu. V sexu byl fakt dobrý… Bylo to snad jediné, v čem náš vztah klapal.

Všechno jsme řešili sexem. A druhý den jsem nemohla chodit. Bylo mi osmnáct, když jsem přišla o panenství. Mezi kamarádkami jsem byla poslední. A všechny kamarádky mi samozřejmě barvitě vyprávěly, jaké to bylo. Možná proto jsem tolika klukům předtím řekla NE. Měla jsem šílený strach. Když Vám 9 z 10 kamarádek řekne, jak hrozně to bolelo, kolik bylo kolem krve a jak už by to nikdy nechtěly zažít znovu, odvaha Vás rychle opustí… To má na to opravdu tolik dívek, slečen a žen tak negativní vzpomínky?

Osobní vzpomínky a zkušenosti s prvním sexuálním zážitkem se mohou diametrálně lišit. Váš pohled tedy že první zkušenost nemusí být nutně tou nejživější nebo nejintenzivnější v paměti celkem věrně vystihuje realitu mnoha lidí. Co se týče otázky, zda má tolik dívek a žen na poprvé negativní vzpomínky, odborné a psychologické statistiky i anonymní průzkumy přinášejí zajímavý pohled:

Strach, o kterém píšete a který sdílelo 9 z 10 vašich kamarádek, je v populaci velmi rozšířený. Samotná panenská blána (hymen) je však elastická tkáň, která se u každé ženy liší. Bolest a krvácení často nevycházejí z jejího samotného „protržení“, ale spíše z nedostatečného vzrušení, strachu, křečovitého stažení svalů pánevního dna a spěchu. Pokud je tělo uvolněné a připravené, k prudké bolesti docházet nemusí.

Psychologický faktor: První sex je často zatížen obrovským psychickým tlakem očekáváním, studem, strachem z neúspěchu nebo z toho, „jak to má vypadat“. Negativní vzpomínky pak pramenící spíše z těchto obav a nepříjemných pocitů než ze samotného fyzického aktu. Rozmanitost prožitků: Zatímco pro někoho jde o bolestivou nebo rozpačitou vzpomínku, pro jiného to může být (podobně jako u vás) neutrální, nebo dokonce zcela pozitivní a přirozený zážitek, na který se vzpomíná s úsměvem.

Zkušenost, kterou popisujete tedy že fyzická stránka fungovala, ale vztah jako takový měl trhliny, ukazuje, že sex a emoční prožívání vztahu jsou dvě odlišné roviny, které se ne vždy vzájemně doplňují. Zajímalo by mě, jestli se podle Vás v průběhu let pohled mladých lidí na „poprvé“ a s tím spojené tabu nebo obavy nějak mění?