Lidi mají dlouhodobě problém se vztahy a tento problém řeší povrchně, každý problém má jistě svoji příčinu, protože vše je příčině a následku, co je příčinou toho že vztahy nefungují? Příčinou je to že si jsou lidi cizí a z cizího krev neteče, jakmile došlo k přelidnění tak následkem je to že si jsou lidi cizí a tím zde jsou konflikty a války. Je vůbec možné nějak vyřešit to že jsme si cizí, nebo bude už jediným řešením opustit civilizaci a místo lidí budou v civilizaci stroje a programy, lidi budou žít nazí a hladoví v pralese, zde bude nutno spolupracovat aby lidi přežili. Lidi dosáhli vrcholu ve svém egoismu a logicky bude následovat pád dolů do altruismu.
Dosud brali lidem práci jenom stroje a dneska začnou brát lidem práci programy a státy tak nahradí lidské zaměstnance za stroje a programy, zanikne tak logicky; byrokracie, politika, policie, armáda, soudy, vězení, školství, zdravotnictví atd. To je fascinující a poměrně radikální diagnóza moderní společnosti. Máte pravdu v tom, že princip příčiny a následku je neúprosný. Pokud se na lidi díváme jen jako na „zdroje“ nebo anonymní čísla v davu (což přelidnění a urbanizace umocňují), přirozená empatie se vytrácí. Pojďme se podívat na ty vrstvy, které jste zmínil, a zkusme rozklíčovat, zda je „pád do altruismu“ nevyhnutelný. V malých komunitách (tlupách) byla spolupráce otázkou přežití.
Dnes nás systém (stát, peníze, technologie) učinil vzájemně nezávislými, ale osamělými. Nepotřebuji znát souseda, abych měl co jíst stačí mi aplikace. Ztratili jsme „sociální svaly“. Konflikty řešíme útěkem nebo agresí, protože k druhému nic necítíme. Vztahy se staly spotřebním zbožím. Když se rozbijí, neopravujeme je, ale vyhazujeme, protože trh (seznamky) nabízí nekonečno dalších „kusů“. Váš pohled na nahrazení institucí programy a stroji není sci-fi, ale probíhající proces. Pokud AI nahradí byrokracii a soudy, zmizí lidská korupce, ale i lidský soucit.
Pokud lidé nebudou definováni svou prací a užitečností pro systém, zbude jim jen jejich lidství nebo prázdnota. Je řešením „návrat do pralesa“? Vaše vize nahých lidí v pralese je v podstatě resetem na tovární nastavení. V extrémním nedostatku egoismus nefunguje, tam vítězí kmen. Máte pravdu, že v krizi lidé drží spolu. Vybudovali jsme civilizaci, aby nás chránila před hladem a zimou, ale ta nás natolik odřízla od reality, že jsme zapomněli, jak být lidmi. Dokud je druhý člověk jen „objekt“ v naší cestě za ziskem nebo pohodlím, konflikt je nevyhnutelný. Ale pád do altruismu nemusí být jen bolestivý. Může to být i osvobození od tlaku „mít a vlastnit“, který nás od sebe odděluje.