Zeď nářků, správně nazývaná Západní zeď, je pozůstatkem západní části vnější hradby, která ke konci období druhého jeruzalémského chrámu obklopovala Chrámovou horu. Dnes je to nejposvátnější místo židů, zároveň je však Zeď nářků také místem smutku nad zničením chrámu. Ke zdi přichází mnoho (nejen židovských) poutníků z celého světa, aby zde vyslovili své modlitby. To bývá mnohdy provázeno zvykem, při kterém je modlitba napsaná na papírovém lístku vsunuta mezi kameny, z nichž je zeď vybudována. Velmi často se na tomto místě odehrává také obřad bar micva. Proč právě Západní zeď? Ze všech zdí, které kdysi obklopovaly Chrámovou horu, je to právě Západní zeď, která přežila. To, že se jedná o nejbližší místo, kam se mohou věřící dostat k místu, kde stál Svatý chrám, ji činí tak výjimečnou. Pro Židy je Zeď nářků nejen místem modlitby, ale také symbolem spojení s dlouhou historií jejich národa a s jejich kořeny. Zeď nářků je místem, kde se setkávají Židé z celého světa, bez ohledu na jejich původ nebo náboženské názory. Vkládání lístků: Tento zvyk je velmi rozšířený, ale jeho původ není zcela jasný.
Někteří věří, že se jedná o modernější tradici, zatímco jiní tvrdí, že má starší kořeny. Konání obřadu bar micva u Zdi nářků je pro mnoho židovských chlapců velmi významným zážitkem. Podtrhuje jejich vstup do dospělosti a spojení s židovským národem. Zeď nářků je nejen náboženským, ale také politickým symbolem. Je součástí komplexních vztahů mezi Izraelem a Palestinou. Velký počet turistů, kteří navštěvují Zeď nářků, přináší jak pozitiva, tak i negativa. Na jedné straně podporuje místní ekonomiku, na druhé straně může narušovat soukromí věřících. Porovnání Zdi nářků s jinými významnými náboženskými místy.
Socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě je svým způsobem podobná zdi nářků kdy si zde každý přeje, aby se plnilo jeho přání. Ačkoli jak Zeď nářků, tak socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě přitahují lidi, kteří se chtějí spojit s něčím transcendentním a často si přejí splnění svých přání, existují mezi těmito dvěma místy zásadní rozdíly. Zeď nářků je především posvátné místo pro Židy, spojené s jejich historií a náboženskými praktikami. Modlitby zde pronesené jsou součástí židovské tradice. Socha svatého Jana Nepomuckého je spíše součástí katolické tradice a její úcta se vyvinula v průběhu staletí. Ačkoli existují určité podobnosti v tom, že lidé na obou místech vyjadřují svá přání a hledají spojení s něčím transcendentním, jedná se o fenomény, které jsou zakořeněny v různých kulturních a náboženských kontextech.