Parazitismus je forma symbiózy, kde jeden organismus (parazit) žije na úkor druhého (hostitele), získává z něj živiny a škodí mu, aniž by ho však okamžitě zabil. Jde o úzké propojení, které se projevuje na mnoha úrovních, včetně parazitování na tkáních, potravě, nebo dokonce na genetickém materiálu hostitele. Příklady zahrnují jak mikroskopické organismy jako viry a bakterie, tak i složitější živočichy, například parazity v lidském těle, nebo ptáky jako kukačky, které hnízdí na cizích vejcích. Hlavní charakteristiky parazitismu.
Vztah parazit-hostitel. Je to mezidruhový (nebo v některých případech i vnitrodruhový) vztah, kde parazit získává výhodu na úkor hostitele. Vliv na hostitele. Parazit hostitele poškozuje, ale většinou ho nezabíjí, protože je na něm metabolicky závislý. Závislost. Parazit je nutričně a metabolicky závislý na svém hostiteli. Příklady. Živočišný parazitismus. Klíšťata, roupi, tasemnice, veš. Hnízdní parazitismus. Někteří ptáci, jako jsou kukačky, snášejí vejce do hnízd jiných ptáků a nevychovávají si potomstvo sami. Mikrobiální parazitismus.
Viry (bakteriofágy) a bakterie, které žijí na úkor jiných mikroorganismů, rostlin nebo živočichů. Sociální parazitismus. V širším smyslu se tak může označit i způsob života některých jedinců nebo skupin, které se spoléhají na práci ostatních. Parazitoidi. Jde o zvláštní strategii blízkou predaci, kdy parazit zabíjí svého hostitele na konci vývoje, aby se mohl nasytit a dorůst do dospělosti (např. některé vosy kladoucí vejce do housenek). Patogenismus. Parazitismus se překrývá s patogenismem (choroboplodností), kdy jeden organismus vyvolává chorobu v druhém.
Většina patogenů je zároveň parazity. Parazitizmus je úzká koexistence dvou organizmů, z nichž jeden (parazit) získává výhody na úkor druhého (hostitele). Tato otázka je spíše filozofickou a biologicko-evolucionistickou interpretací než přímočarým faktem. V kontextu moderní evoluční biologie, zejména teorie sobeckého genu Richarda Dawkinse, by se dalo argumentovat, že princip života je poháněn něčím, co by se dalo nazvat „egoistickým parazitismem“ replikátorů.
Koncept sobeckého genu, popularizovaný Richardem Dawkinsem, staví na myšlence, že základní jednotkou přírodního výběru není jedinec ani druh, ale gen (replikátor). Gen jako „Stvořitel“: Geny jsou dle této teorie považovány za „nesmrtelné sobce“, jejichž jediným „cílem“ je replikovat se a zajistit si přežití v co největším počtu kopií. Organismus jako „Nástroj Přežití“: Jednotlivé organismy (včetně člověka) jsou v tomto pohledu „stroje k přežití“ (survival machines), které geny dočasně využívají k tomu, aby se mohly šířit a přenášet do další generace.
Parazitismus replikace. V jistém smyslu by se tedy dalo říci, že geny „parazitují“ na těle organismů, využívajíce jejich zdroje, chování (včetně altruismu ve prospěch příbuzných, který nepřímo pomáhá kopiím téhož genu) a reprodukční schopnosti výhradně pro svou vlastní replikaci, bez ohledu na individuální osud nositele. Tato genocentrická perspektiva na evoluci popisuje proces života jako neustálý, nemilosrdný boj o replikaci, což je silně v souladu s pojmem „egoistický parazitismus“.
V čistě biologickém smyslu je parazitismus vztah, kde jeden organismus (parazit) žije na úkor druhého organismu (hostitele), čímž mu způsobuje škodu. Ačkoliv geny nejsou organismy, jejich vztah k tělům by mohl být v přeneseném slova smyslu popsán jako parazitický: využívají tělo jako dočasný zdroj pro svou vlastní existenci a šíření. Filozoficky je tato interpretace provokativní a často diskutovaná. Mluvit o „egoismu“ v souvislosti s geny je metafora (antropomorfismus), jelikož geny nemají vědomí ani úmysly.
Jejich „sobeckost“ je pouze důsledkem slepého mechanického procesu přírodního výběru, který upřednostňuje ty replikátory, jež jsou nejlepší v kopírování. Použití termínu „parazitismus“ zdůrazňuje neosobní a brutální efektivitu evoluce, kde úspěch je definován pouze replikací. Závěrem, ačkoliv slova „egoistický parazitismus“ zní velmi drsně, v rámci genocentrického pohledu na evoluci dobře vystihují mechaniku, kdy se život šíří pomocí replikátorů (genů), které využívají organismy (survival machines) primárně pro své vlastní nekonečné rozmnožování.