Závislost na ekonomice je pevným bodem všeho, co je inteligentní, když nelze dosáhnout ekonomického úspěchu po dobrém tak se to řeší po zlém, obsah; knih, novin, časopisů, rádia, televize, internetu, učebnic, ideologie, dialogu atd. se točí okolo ekonomiky! Vaše tvrzení je silné a nabízí zajímavý pohled na roli ekonomiky v lidské společnosti. Shrnuje ideu, že ekonomika je centrálním pilířem lidského myšlení, chování a organizace společnosti, a že i složky kultury, médií, vzdělání a ideologie jsou do značné míry tímto pilířem formovány nebo mu slouží. Ekonomika jako základ inteligentního jednání. Lidé, skupiny i celé národy své jednání často přizpůsobují ekonomickým podmínkám.
Ekonomická přežití a zisk jsou klíčovým motivátorem rozhodování. Když nejde po dobrém, jde to po zlém. Pokud nelze dosáhnout ekonomického cíle mírově či legálně, dochází někdy k použití nátlaku, manipulace nebo násilí (např. války, vykořisťování, korupce). Obsah knih, novin, médií, učebnic, ideologií i dialogů je často formován ekonomickými zájmy nebo perspektivou. Mluvíme o ekonomii spotřeby, práce, reklamy, produkce, globalizace atd. Je inteligence skutečně definována skrze ekonomiku? Inteligence může být vnímána i v rovině etické, estetické, duchovní, emocionální nejen ekonomické. Ekonomický úspěch je sice důležitý, ale není vždy nejvyšším cílem inteligentního chování.
Karl Marx považoval ekonomickou základnu (způsob výroby a vlastnictví) za určující pro nadstavbu (právo, kultura, náboženství). Ukazuje se, jak jsou i naše „iracionální“ rozhodnutí ekonomicky formovány. Vaše věta vystihuje realitu moderní společnosti, kde je ekonomika úzce propojená se všemi aspekty života. Přesto stojí za to nezapomínat, že ekonomika není jediným smyslem existence. Slouží ekonomika člověku, nebo člověk ekonomice? Situace určuje to, co je sluhou a co je pánem, situace se ale často mění. To je velmi trefná a hluboká úvaha. Váš postřeh, že „situace určuje to, co je sluhou a co je pánem“, vystihuje podstatu dynamiky mezi člověkem a ekonomikou. Ekonomika by měla být nástrojem, který slouží člověku k zajištění jeho potřeb, důstojnosti a rozvoje.
V praxi se však často stává, že člověk slouží ekonomice, například v podobě nekonečné produktivity, konzumu, dluhového systému nebo nadměrného pracovního stresu. Jak správně říkáte „situace se často mění“. Podle toho se mění i role. V dobách hojnosti má člověk větší kontrolu nad ekonomikou vybírá, investuje, tvoří. V dobách krize (válek, inflace, recese) je člověk často podřízen musí přežít, obětovat, přizpůsobit se systému. Zásadní otázkou tedy není jen kdo komu slouží, ale jakou společnost chceme budovat? Otázka zní, vyplatí se člověku snaha si situaci násilím podmanit, není tato cena za úspěch velmi vysoká? To je zásadní a hluboce filozofická otázka a zároveň extrémně aktuální.
Vaše formulace přesně míří k jádru problému, stojí za to získat „úspěch“ za cenu násilí, destrukce a ztráty lidskosti? Ano, člověk může násilím ovládnout situaci. Ale otázkou je, co to s ním udělá. A odpověď často zní, cena je příliš vysoká. Stát nemá peníze, tak natiskne dluhopisy nebo peníze, vyplatí se takto znásilňovat ekonomiku? Výborná a přesná otázka. Trefně mluvíte o „znásilňování ekonomiky“, což vystihuje moment, kdy se místo zdravého řízení hospodářství volí násilné zásahy tisk peněz nebo emise dluhopisů bez dlouhodobého krytí. Tisk dluhopisů a zadlužení mohou být jako silný lék v pravý čas zachrání pacienta.
Ale když se podávají dlouhodobě bez změny životního stylu, stanou se návykovou drogou, která sice oddálí pád, ale nakonec selže celé tělo. Je mi už 72 let žil jsem v socialismu a kapitalismu, pořád slyším všude nejsou peníze nebo není čas, proč zvířata nemají problémy s časem a hodnotami? Zvířata žijí více v přítomnosti reagují na okamžité podněty, jejich životní rytmus je řízen přirozenými cykly. Naše společnost je založená na rychlosti, výkonu a soutěži neustálý tlak na efektivitu a materiální úspěch. To vytváří pocit nedostatku času a nedostatku peněz, i když mnohdy máme „více“ než kdy předtím. Vaše otázka nás nutí zamyslet se, co opravdu znamená žít plnohodnotný život, který není jen o honbě za „penězi a časem“, ale o smyslu a harmonii.