Jak nebýt páté kolo u vozu

Zpověď

Mám strach a nevím, co udělat, protože jsem totálně na dně a po nocích ani nespím, jako teď. Mám přítele a myslím, že ho miluji na celý život, jenže on mě asi ne. Má totiž svůj životní ideál, platonickou lásku, kterou má na piedestalu a úplně ho to odrovnává. A já se přistihuju při zničující nenávisti. Nenávidím tu holku tak zuřivě, jako nikdy nikoho.

Ona je totiž ztělesněním dokonalosti: třiadvacetiletá modelka s pohádkově bohatým přítelem v zahraničí, nejdražším modelem auta, gold platební kartou, perem Mont Blanc, kabelkami Vuitton, tisícikorunovými parfémy si snad leští i zrcadlo, lítá první třídou v letadle, mluví několika jazyky a to je jenom zlomek výčtu jejích předností.

Kromě toho je krásná jako princezna od hlavy až k patě, postavu jako z pánského časopisu a obličej úplně dokonale krásný tak panenkovsky. A aby toho nebylo málo, minimálně trojky prsa. Když bývá v republice, má pronajatý luxusní byt v Praze. Často jsem se přítele na ni ptala, abych se ujistila, že mi řekne, že jsem jeho nej a jediná.

Ale nikdy jsem to od něj neslyšela a když byla v Praze, dokonce mě s ní seznámil, abych prý viděla, že je to jenom kamarádka a nic mezi nimi není to mi bylo jasné i předtím, ona by si o něj co do sexu kolo neopřela, barbína, ale tím mi nepomohl, za první jsem viděla tu holku ve skutečnosti a za druhé jsem pochopila, že se mi spíš chtěl tak nějak pochlubit a možná si to ani neuvědomil sám.

Ona má takový fluidum, co určitě působí i na mého přítele: z ní je cítit jiný svět, prachy, dálky, luxus, drahý hotely, do jakých by se člověk ani nepodíval a tak. Byli jsme všichni tři na kafčo a ona měla během té doby snad pět telefonů a mluvila plynně anglicky a furt se smála. Ale ne protivně, spíš tak jako vesele. Bezstarostně.

Já jsem jen seděla, mlčela a koukala, jak příteli září oči a já jsem páté kolo u vozu. Doma jsem udělala scénu a přála jsem si, aby mě vyposlechl a dal najevo, že mu na mě záleží, ale on se moc nesnažil mě utěšit a nakonec řekl: já nevím, co pořád chceš a šel pryč. Od té doby žárlím, jsem protivná, pořád chci, aby mě uznával a říkal mi, že jsem hezká, ale marně.

Je to začarovaný kruh: ona si užívá života, nahodila jsem, že to může být luxusní prostitutka, co dělá v zahraničí a přítel řekl, že jsem ubohá a už nevím, co s vlastním mindrákem a prý mu je to úplně fuk, přítel na ni myslí snad je i zamilovaný a duchem je s ní a já toužím po jeho citu, protože ho miluji.

Ale je mi tak vzdálený kvůli krásné mrše které je jako chlap úplně ukradený a nikdy nepřekročí hranice kamarádství nechci mu být nevěrná, tak si nehledám chlapa, ale vydala jsem se do lesbických klubů a měla párkrát sex, abych se přesvědčila o své přitažlivosti.

Jenže pak mě to mrzelo a nechala jsem toho a náš vztah se pokusila oživit zájmem o sex dokonce jsem přítele dovlekla k internetu a listovala stránkami s českými amatéry, abych mu ukázala, že jsem aktivní i v tomhle a že bych se chtěla seznámit třeba s dalším párem prostě aby si nemyslel, že jsem totální dřevo ale úplně mě dorazilo.

Když po chvíli znechuceně vstal a povídá, že internet je plný frustrovaných ubožáků a póvlu, který už neví, jak si zpestřit svůj nudný život mezi vstáváním do práce a nákupy v supermarketech a že veškeré ženské tam jsou jen druhořadé zamindrákované ubožačky, které i když se namaluji, vypadají obyčejně a v metru jich potkáš den co den stovky.

Jenže já jsem taky dost tuctová a nemám prostě prachy na luxusní život, dělám v kanclu a dál se asi s obyčejnou maturou nedostanu, prsa mám jedničky a patřím teda mezi ten druhořadý póvl, který mu evidentně způsobuje pocit na zvracení omlouvám se, že je to tak dlouhé a asi vzteklé, ten můj výlev, ale já jsem už to potřebovala ventilovat, ráno vstanu a namaluju se a vím, že to bude nanic v době kdy se nosí všude respirátory.

Sednu v kanceláři k počítači, nechám na sebe zvyšovat hlas šéfa a myšlenkami budu u přítele že ho ztrácím, budu se dusit nenávistí v noci zase nebudu dlouho spát a budu přemýšlet, jak být pro přítele zajímavá, stydět se za vlastní trapnou existenci a závidět té holce napadá mě otěhotnět, snad by to přítele ke mně připoutalo nevím, jestli víte kdo, co dělat, řekněte nechci o něj přijít a chci to vše nějak řešit nevím, jak dál?

Odpověď

Celé je to pokrytecké divadlo ve kterém je toužení po hlavní roli, inteligence neustále porovnává mnohé a říká to je hodnotné, a to nemá žádnou hodnotu. Z lidí se díky egoismu stali naprogramované stroje, které mezi sebou soutěží a bojují o to, co milují a potřebují, následkem je vznik idealismu, který je v; pohádce, mytologii, sektě, náboženství, politice, ekonomice, propagandě, cenzuře atd. Vnímám to celé jako začarovaný kruh, podívejme se na malé děti, jak jsou spokojené, protože ještě neumí porovnávat, protože nemají v hlavě vědomosti, jde o to být jako malé dítě jenom tak nalezneme v životě štěstí.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *