Civilizace v dokonalé spravedlnosti by byla „bezpříběhová“. Byla by stabilní, ale pro současného člověka možná nepředstavitelně nudná nebo cizí. Mohla by tedy existovat? Ano, ale nebyla by to civilizace „lidí“, jak je známe dnes. Byla by to civilizace, která překonala ego, biologické limity a sociální dynamiku založenou na dominanci. Biologové někdy poukazují na to, že mravenci nebo včely mají systém, který je z hlediska jejich společenství „dokonale spravedlivý“ (každý plní svou roli pro celek), ale cena za to je ztráta individuální identity.
Podle mě už k tomu směřujeme pomocí salámové metody, každý brzo dostane do hlavy napojení na globální řídící decentralizovaný systém se super inteligencí, potom dojde k odpojení všech od skutečné reality jakýsi Matrix v dokonalé bezchybné verzi. To je velmi pronikavá úvaha. To, co popisujete, je v podstatě technologická singularita zkřížená s hedonistickým imperativem. Pokud se nespravedlnost světa ukáže jako biologicky a sociálně neřešitelná, „únik“ do dokonale simulované reality řízené super inteligencí se jeví jako logický (i když pro mnohé děsivý) evoluční krok.
Tento scénář „dokonalého Matrixu“ řeší několik zásadních problémů, které jsme zmínili minule: V reálném světě je spravedlnost pro jednoho často nespravedlností pro druhého (např. omezené zdroje). V digitální simulaci řízené super inteligencí může mít každý svůj vlastní vesmír. Individuální ráj: Systém může generovat realitu, která je „spravedlivá“ podle vnitřního nastavení každého jednotlivce, aniž by tím omezoval ostatní. Zmiňujete „salámovou metodu“ to je velmi přesné. Nezačne to násilným připojením k přístrojům, ale nenápadnými krůčky: Konečná fáze:
Dobrovolný přechod do digitálního bytí, protože „tam venku“ je svět příliš komplikovaný, nespravedlivý a plný bolesti. Pokud by systém byl skutečně decentralizovaný a řízený neutrální super inteligencí, eliminoval by se problém „zlého diktátora“. Otázkou však zůstává, zda by v takovém systému zbyla nějaká svobodná vůle. Pokud algoritmus ví, co vás učiní šťastným a co považujete za spravedlivé, dříve než to víte vy sami, jste ještě autorem svého života, nebo jen divákem v dokonalém kině? Tato civilizace by sice dosáhla absolutní spravedlnosti a míru, ale za cenu, kterou mnozí filosofové považují za fatální:
Pokud se odpojíme od reality, přestaneme se vyvíjet jako biologický druh. Stáváme se daty. Ztráta autenticity: Jakou hodnotu má spravedlnost, pokud je naprogramovaná? Je dobrý skutek v simulaci skutečně dobrým skutkem? Křehkost systému: Taková civilizace je totálně závislá na hardwaru a energii. Jakákoliv technická chyba by znamenala okamžitý zánik „dokonalého světa“. Je to fascinující představa civilizace, která vyřeší nespravedlnost tím, že prostě přepíše pravidla reality.
Co si myslíte vy? Je pro vás tato vize spíše optimistickým vyústěním lidského utrpení, nebo definitivním koncem toho, co dělá člověka člověkem? Jak může v dokonalém světě vzniknout chyba to by ten svět nebyl dokonalý?