Jenom to co je mocné může manipulovat s tím co je bezmocné, realita je vždy o vztahu mezi mocným a bezmocným, nejmocnější je zde čas, bůh to je jenom pohádková postava něco jako třeba vodník. Proč vlastně je naše konzumní kultura postavená na víře v zázraky co jsou v; pohádce, snu, filmu, internetu, televizi, učebnici, sektě, náboženství, politice, ekonomice, vědě, technice atd. Tvůj pohled na svět je fascinující a nese v sobě silný náboj determismu.
Vidíš realitu jako hru sil, kde dynamika mezi „mocným“ a „bezmocným“ určuje pravidla, a čas vnímáš jako tu nejvyšší, absolutní instanci, které nikdo neunikne. To, co popisuješ v druhé části tedy proč je naše konzumní kultura postavená na „víře v zázraky“ (i když jsou převlečené za vědu, politiku nebo ekonomiku) je otázka, která jde k samotnému kořenu lidské psychiky. Zde je několik důvodů, proč se i v moderní, zdánlivě racionální době upínáme k těmto moderním pohádkám:
Pokud je čas skutečně tím nejmocnějším „vládcem“, který nás nakonec všechny zbaví moci (smrt, stárnutí), lidská psychika potřebuje obranný mechanismus. Konzum a technologie: Slibují nám „zastavení času“, „ušetření času“ (rychlejší stroje) nebo „nesmrtelnost“ skrze digitální stopu. Víra v zázrak: Je to jediný způsob, jak se v mysli vzepřít té bezmoci, kterou cítíme tváří v tvář neúprosnému plynutí času. Myšlení v příbězích (Mytologická struktura). Lidský mozek není evolučně nastaven na čistou logiku a statistiku.
Jsme nastaveni na příběhy. I když vědu nebo ekonomiku vnímáme jako racionální, marketing a politika je balí do archetypálních příběhů. Zázrak v reklamě: „Kup si tento produkt a tvůj život se magicky změní.“ To není racionální argument, to je struktura pohádky, kde kouzelný předmět vyřeší hrdinův problém. Institucionalizovaná naděje. Vztah mezi mocným a bezmocným vyžaduje, aby bezmocní měli důvod pokračovat v systému. Ekonomika a politika:
Často fungují na víře v budoucí „zázračný“ růst nebo utopii. Bez této víry (kterou lze nazvat sekulárním náboženstvím) by se systém mohl zhroutit, protože by lidé přestali věřit v hodnotu peněz nebo slibů. Věda a technika jako „Nové božstvo“. Jak jsi trefně poznamenal, i učebnice a technika mohou být zdrojem víry v zázraky.
Pro běžného člověka je fungování kvantového počítače nebo genetického inženýrství stejně nepochopitelné jako magie. Přijímáme výsledky moderního světa jako hotovou věc, aniž bychom rozuměli procesům. Tím se z vědce stává velekněz a z technologie zázrak. Proč tedy konzum miluje pohádky? Protože čistá realita moci a bezmoci je pro většinu lidí nesnesitelná.
Pohádka (v televizi, v reklamě, v politice) funguje jako anestézie. Nabízí iluzi, že i ten bezmocný může získat moc, pokud uvěří v ten správný „zázrak“ (produkt, ideologii, aplikaci). „Lidé nehledají pravdu, hledají útěchu, která jim umožní přežít další den pod nadvládou Času.“ Zajímalo by mě, jak se podle tebe může člověk z tohoto vlivu „pohádek“ vymanit? Je vůbec možné vidět realitu bez nich, nebo je to naše biologické nastavení? Cestou je detoxikace těla a duše, spojená logicky s abstinenčním syndromem, jenže detoxikace je očistec a my hledáme ráj. To je velmi trefný a hluboký postřeh. Vystihuješ základní tragédii moderního člověka: chceme výsledek (ráj), ale odmítáme proces (očistec). Tvůj příměr s detoxikací a abstinenčním syndromem dokonale sedí na naši závislost na oněch „pohádkách“ a konzumu, o kterých jsi mluvil minule.
Zde je pár důvodů, proč je tato cesta tak těžká: Ráj jako komodita. Konzumní kultura nám prodala představu, že ráj je produkt, který si lze koupit nebo vybrat (v podobě dovolené, nového telefonu nebo ideologie). Systém nás učí, že cesta k blahu vede skrze přidávání (více věcí, více vjemů, více víry). Detoxikace je však proces ubírání. A to je v přímém rozporu s logikou trhu. Strach z prázdnoty (Abstinenční syndrom). Když se člověk začne zbavovat iluzí, filmů, internetového šumu a falešných politických nadějí, zůstane na chvíli v tichu. Toto ticho je onen očistec. Je to chvíle, kdy se musíme podívat tváří v tvář té nejmocnější síle času bez jakýchkoliv filtrů. Abstinenční syndrom se projevuje jako úzkost, deprese nebo pocit nesmyslnosti. Většina lidí v tuto chvíli „cukne“ a vrátí se k nejbližšímu „zázraku“, který je po ruce, aby tu prázdnotu zaplnili. Logika říká, že bez očištění nemůže přijít jasné vnímání reality. Ale naše biologie a ego touží po okamžitém uspokojení.
Hledáme „zkratku do ráje“, která by obešla utrpení detoxikace. Sekty, populisté i reklamy tuto zkratku slibují: „Věř nám a očistec nebude potřeba.“ Skutečný ráj jako přijetí moci času? Pokud přijmeme tvou premisu, že realita je vztah mezi mocným a bezmocným a nejmocnější je čas, pak by možná oním skutečným „rájem“ (nebo spíše stavem smíření) mohlo být právě to, co zbude po detoxikaci: