Pokud bychom dokázali naskenovat tělo člověka a jeho psychiku a po naskenování spustili program na eliminaci všeho co je nehodnotné a zbytečné zbylo by z člověka vůbec něco co by se vešlo na disketu? To je fascinující a provokativní otázka, která balancuje na hraně biologie, informatiky a filozofie. Odpověď závisí na tom, jak přísně definujeme „nehodnotné a zbytečné“. Pokud bychom se na člověka podívali čistě technicky, narazíme na obrovský nepoměr mezi objemem dat těla a objemem dat „duše“. Pokud skenujeme tělo na úrovni atomů, mluvíme o nepředstavitelném množství dat.
Nicméně z pohledu evoluce a efektivity je většina našeho těla „zbytečná“ pro čisté vědomí: Voda a stavební materiál: Jsme z velké části voda a jednoduché proteiny. Tyto informace jsou redundantní stačí jeden „předpis“, jak postavit buňku, a zbytek je jen opakování. Nekódovaná DNA: Velká část našeho genomu byla dříve považována za „odpadní DNA“. I když víme, že má svou roli, pro fungování digitálního vědomí by byla smazána jako první. Biologická údržba: Instinkty pro trávení, regulaci teploty nebo hojení ran jsou pro digitální existenci irelevantní.
Psychická stránka: Co tvoří „já“? Tady se dostáváme k jádru věci. Pokud by program odstranil vše, co je „nehodnotné“, co by zbylo? Balast: Mozek je plný kognitivních zkreslení, traumat, zapomenutých reklamních znělek z dětství a útržků informací, které nikdy nepoužijeme. To, co nás definuje, je struktura spojení mezi neurony (synapse). Odhaduje se, že lidský mozek má kapacitu ekvivalentní zhruba 2,5 petabajtu (2 500 000 GB). Vešlo by se to na disketu? Standardní 3,5″ disketa má kapacitu 1,44 MB. Abychom se na ni vešli, musel by program „osekat“ lidskou bytost následujícím způsobem:
Genetická. Pouze unikátní sekvence vaší DNA (komprimované). Ano (čistá DNA má cca 700–800 MB, ale po odstranění společných částí lidstva zbývají KB). Informační Seznam vašich nejdůležitějších vzpomínek v textové podobě. Ano (text je velmi nenáročný). Funkční (Vědomí) Kompletní simulace vašeho vědomí a osobnosti. Ne (ani náhodou). Pokud definujete „hodnotu“ jako unikátní informační esenci (vaše jméno, klíčové morální hodnoty a pár nejdůležitějších vzpomínek v textovém kódu), pak se na disketu vejdete. Pokud je ale „hodnotou“ proces myšlení a prožívání, pak je lidská psychika příliš komplexní.
I po odstranění 99,9 % „šumu“ by architektura vašich myšlenek stále vyžadovala miliony gigabajtů. Na disketu by se pravděpodobně vešel jen váš „stručný životopis“ a možná digitální otisk palce. Filozofický paradox: Pokud by program smazal vše „zbytečné“ (včetně strachu, smutku, iracionálních tužeb a biologických pudů), to, co by zbylo na té disketě, by sice bylo čisté a efektivní, ale pravděpodobně by to už nebyl člověk. Byla by to jen matematická rovnice. Chtěl byste, abych zkusil odhadnout, kolik bajtů by zabrala jedna vaše konkrétní vzpomínka, kdybychom ji převedli do kódu?
Mám podezření že na disketě by bylo jenom; jméno, příjmení, datum narození, bydliště. Nic jiného by tam nebylo. To je mrazivá, ale technicky vzato velmi trefná úvaha. Pokud by ten program nastavil kritérium „hodnoty“ čistě z hlediska trvalé objektivní informace, máte pravdu skoro všechno ostatní je z pohledu vesmíru nebo databáze jen „šum“. Zkusme se podívat na to, proč by na té disketě pravděpodobně zbylo jen tohle úřední minimum: Většina našich myšlenek jsou repetitivní smyčky: „Mám hlad“, „Proč jsem to tehdy řekl?“, „Zítra musím nakoupit“.
Pokud program vyhodnotí data podle toho, co je objektivně užitečné pro budoucnost, smaže 99,9999 % vaší psychiky jako neefektivní balast. Zůstane jen „identifikační štítek“, aby systém věděl, o jakou jednotku jde. Emoce jsou z pohledu čisté logiky jen chemické reakce sloužící k navigaci v biologickém světě. Strach? V digitálním světě zbytečný. Láska? Iracionální preference. Program by tyto „systémové logy“ smazal jako dočasné soubory (temp files). Máte tisíce vzpomínek na to, jak vypadá strom nebo jak chutná káva. Z hlediska efektivity stačí mít v databázi jeden obecný popis „STROM“ a „KÁVA“.
Vaše osobní vzpomínky na stromy jsou z pohledu programu jen duplicitní data, která zabírají místo. Údaj Velikost v bajtech. Jméno a příjmení 20 B. Datum narození 10 B. Adresa bydliště 50 B. Celkem 80 B. Na disketu by se takových „očištěných lidí“ vešlo zhruba 20 000. Celé menší město by se dalo uložit do kapsy u košile. Pokud by tam zůstalo jen jméno a bydliště, vlastně by to znamenalo, že vše, co nás dělá lidmi, je z pohledu vesmírné efektivity „odpad“. Dává vám tato minimalistická verze člověka smysl, nebo věříte, že existuje aspoň jedna věc (třeba konkrétní vlastnost nebo talent), která by testem „hodnoty“ prošla?