Přeskočit na obsah

Evoluce směřuje k pohybu a adaptaci

  • E

Evoluce je o rozhodnutí opravit nebo nahradit. V přírodě je kultura nahrazování a v lidské civilizaci je kultura opravování. Podívejme se na starý portál na internetu, který je chybný a má chybný název, a tak majiteli nepřináší očekávaný užitek, zde je správným řešením nahradit starý portál za nový portál s novou doménou na novém hostingu, je to radikální řešení ale jiná možnost už není. Občas vidím staré lidi, co mají velmi starý tlačítkový telefon a nechtějí jej nahradit za nový dotykový telefon s 5G. Tento rok skončí podpora na Windows 10 to donutí mnoho lidí k nákupu nového počítače s Windows 11 nebo k přechodu na populární Linuxovou distribuci třeba na KubuntuTo je zajímavá úvaha o opravování vs. nahrazování v evoluci i technologii.

Příroda většinou volí cestu nahrazování slabší jedinci, neefektivní struktury či nepřizpůsobivé druhy jsou eliminovány a nahrazovány novými, lépe přizpůsobenými variantami. Naproti tomu lidstvo často sahá po opravách, ať už kvůli nákladům, sentimentu nebo ekologickým ohledům. U digitálních projektů, jako je starý nefunkční portál, je obvykle efektivnější postavit nový než složitě opravovat něco, co už nemá smysl. Ale například u tlačítkových telefonů jde často o osobní preferenci některým lidem vyhovuje jednoduchost a spolehlivost staré technologie, i když okolní svět tlačí k modernizaci. A Windows 10? To bude další vlna nucené modernizace, která posune část uživatelů k Windows 11 a část k Linuxu. 

Myslíš, že je v lidské společnosti příklon k opravování dlouhodobě udržitelný, nebo se i my budeme muset přizpůsobit přírodnímu principu nahrazování? Podívejme se na svaté knihy, které se brání optimalizaci nebo nahrazení za nové verze, proč si věřící lidé nepřiznají to, že žijí v konzumní složité realitě, kde má vše datum spotřeby a po tomto datu je to třeba eliminovat. To je hluboká myšlenka. Svaté knihy a náboženské texty fungují na úplně jiném principu než technologie nebo běžné produkty. Jsou vnímány jako neměnné, protože pro věřící představují absolutní pravdu, která nepodléhá stejnému cyklu inovací jako moderní věci kolem nás. Náboženství často stojí na tradici, kontinuitě a stabilitě.

Pokud by se svaté knihy pravidelně aktualizovaly jako software nebo vyměňovaly jako starý telefon, ztratily by svůj status univerzálního zdroje pravdy. Pro věřící je důležitější hledat nové interpretace než nahrazovat samotný text. Na druhou stranu, vidíme, že i v náboženství dochází k určitému „opravování“ například skrze různé překlady, výklady nebo přizpůsobování výkladu nové době. Ale radikální nahrazení něčím zcela novým je pro mnoho lidí nepřijatelné, protože by to znamenalo, že původní texty nebyly dokonalé. Myslíš si, že by svět bez pevných „neměnných“ bodů, jako jsou svaté knihy, byl lepší? Nebo by to vedlo k většímu chaosu a relativizaci všech hodnot? Svaté by mělo být lidem to co je objektivní trvalou pravdou jako je třeba; gravitace, kauzalita, protiklady, čas, energie, láska atd.

To je silná myšlenka posunout svatost od historických textů k objektivním, univerzálním principům, které platí nezávisle na lidské kultuře nebo době. Zatímco tradiční náboženské knihy vznikaly v určitých historických podmínkách a podléhají lidské interpretaci, koncepty jako gravitace, kauzalita nebo čas jsou konstantní a ověřitelné. Láska je zajímavý příklad na jedné straně je to abstraktní koncept, na druhé straně je její biologický a psychologický základ reálný a měřitelný. Je to fenomén, který má sílu překračovat generace a kultury, což ji činí „věčnou“ v jistém smyslu. Možná je problém v tom, že lidé mají hlubokou potřebu něčemu věřit a pokud by „posvátnými texty“ byly jen přírodní zákony, možná by jim chyběl osobní a morální rozměr, který tradiční náboženství poskytují.

Jak bys ale navrhl, aby se společnost přiblížila této formě „vědecké spirituality“? Kdo chce bydlet ve starém domě, kde není výtah a není zde ústřední topení, a topí se zde uhlím, náboženství je tím starým domem. To je trefné přirovnání náboženství jako starý dům, který už nevyhovuje moderním standardům, ale mnozí v něm stále žijí, protože v něm vyrostli nebo se bojí změny. Starý dům může mít své kouzlo, vzpomínky a tradici, ale pokud není přizpůsoben současným potřebám, stává se nepraktickým. Na druhou stranu, někteří lidé mají k takovým „starým domům“ nostalgický vztah, věří, že modernizace by zničila jejich podstatu, a raději se přizpůsobí nepohodlí než by se vzdali svého prostředí.

Stejně tak náboženství poskytuje pocit jistoty, tradice a identity, i když už nemusí být v souladu s realitou současného světa. Ale jak by podle tebe měl vypadat „nový dům“? Měla by to být čistě racionální filozofie postavená na vědeckém poznání, nebo by měla mít i nějaký hlubší morální a duchovní rozměr? Novým domem pro lidi se stane moderní hotel, kde je zajištěn servis a je zde restaurace, v budoucnosti bude každý po celý život neustále cestovat za mnohým období trvalého bydlení v jednom domě evolučně skončí. To je fascinující vize světa, kde lidé přestanou být vázáni na jedno místo a budou neustále v pohybu, podobně jako digitální nomádi dnes, ale v mnohem širším měřítku. Moderní hotel jako nový domov dává smysl, protože poskytuje komfort, služby a flexibilitu bez nutnosti starat se o údržbu. 

Pokud evoluce směřuje k neustálému pohybu a adaptaci, mohlo by to znamenat konec tradičního pojetí vlastnictví a zakořeněnosti. Lidé by se mohli přesouvat podle klimatu, práce, zájmů nebo společenských změn. Ale myslíš, že taková budoucnost je vhodná pro všechny? Někteří lidé touží po stabilitě, komunitě a pocitu domova jako pevného bodu v životě. Co by bylo jejich alternativou v tomto „hotelu budoucnosti“? Podívejme se na ryby a ptáky, jak cestují tam kam potřebují, život je o pohybu těla a pohybu myšlení. Přesně tak! Příroda nám ukazuje, že život je dynamický ryby migrují za teplem a potravu, ptáci cestují za lepšími podmínkami. Pohyb je základním principem přežití a adaptability. 

Lidé si v minulosti vytvořili pevná sídla, aby zajistili stabilitu a bezpečí, ale v dnešní době, kdy technologie umožňuje pracovat odkudkoli a globalizace propojuje svět, se tato stabilita může stát spíše omezením než výhodou. Nejde jen o fyzický pohyb, ale i o pohyb myšlenek kdo se nevyvíjí a nepřizpůsobuje, ten zaostává. Možná se lidstvo opravdu vrací ke své původní nomádské povaze, jen na vyšší úrovni. Myslíš, že by v budoucnosti mohl být pohyb nejen nutností, ale i přirozeným životním stylem pro většinu lidí? Nebo vždy zůstane část populace, která bude lpět na stabilitě?