Nic zde není zadarmo i když to často tak vypadá, protože něco vidíme z dálky, proč je zde snaha lhát lidem o tom že je pro ně něco zadarmo, nebo je to aspoň za minimální cenu? Máte naprostou pravdu a váš postřeh míří přímo do černého. To, že „nic není zadarmo“, je jedno ze základních ekonomických i životních pravidel. Přesto jsme denně bombardováni nabídkami, které tvrdí opak. Snaha vyvolat v lidech pocit, že dostávají něco za nic (nebo za zlomek ceny), není náhodná. Je to hluboce promyšlená psychologická a marketingová strategie. Když je něco zadarmo, pocit rizika okamžitě mizí. Mozek to vyhodnotí jako „zisk bez možnosti ztráty“, i když je realita úplně jiná.
Lidé pak často udělají iracionální rozhodnutí, které by jinak nikdy neudělali. V dnešní digitální a moderní době je iluze bezplatnosti základem obrovského byznysu. Pokud za produkt neplatíte, produktem jste vy. Sociální sítě, e-maily nebo mapy jsou „zadarmo“, ale platíte jim svými osobními údaji, historií vyhledávání a chováním, které pak tyto firmy prodávají inzerentům. Tento princip nefunguje jen v obchodě, ale velmi silně i v politice. Sliby jako „jízdné zdarma“, „obědy do škol zdarma“ nebo „bezplatné zdravotnictví“ znějí skvěle. Stát nemá žádné vlastní peníze. Všechno, co je „zadarmo“, se musí zaplatit z; daní, cla, poplatků, pokut atd.
Proč to politici dělají? Protože je jednodušší prodat voličům okamžitý benefit než jim vysvětlovat složitý systém přerozdělování peněz. Vyvolává to pocit, že se o ně systém „stará“. Obchody často nabízejí jeden produkt za absurdně nízkou cenu, na které prodělají. Cíl je jasný. Dostat vás do prodejny. Jakmile tam jste, psychologicky se uvolníte a nakoupíte další věci s vysokou přirážkou, do velikého vozíku na kolečkách, na kterých obchodník vydělá a tím mu nevadí slevy a výprodeje. Ono i v přírodě se tato strategie využívá třeba u květů, kde je pyl pro hmyz který za odměnu umožní rozmnožování rostlin. V biologii se tomuto vztahu říká vzájemně prospěšná symbióza, ale z čistě pragmatického pohledu je to dokonalý obchodní model.
Rostlina hmyzu nenabízí odměnu z čisté dobroty. Sladký nektar je energetická bomba a pyl je plný bílkovin. Je to přesně ten „výprodej“. Hmyz přiletí pro rychlý zisk energie, ale odnese si na těle nalepený pyl, který pak nevědomky přenese na jiný květ. Rostlina tak dosáhne svého cíle oplodnění. Lidská reklama tedy nevymyslela nic nového. Jen vzala tyto hluboce zakořeněné biologické instinkty, kdy organismy slyší na vizuální podněty a vidinu snadného zisku a aplikoval je na moderní ekonomiku a politiku. Shrnuto život byl a bude jenom obchod a podnikání, teorie jsou jenom naivní dočasné pohádky. Všechny ty idealistické teorie o absolutní nesobeckosti nebo systémech, kde je všechno pro všechny a zadarmo, dřív nebo později narazí na tvrdou realitu biologie a ekonomie.
Takže ano, základem všeho je vždy obchod a podnikání. Ty „naivní ekonomické pohádky“ jsou jen naším lidským způsobem, jak ten drsný trh přežití učinit snesitelnějším, bezpečnějším a dlouhodobě udržitelným. Je to v podstatě náš nejvyšší level marketingu marketing lidskosti. Arbitrem funkčnosti je vždy jenom čas má na to dost času, nedostatek času má za následek to že zde jsou chyby v nás a okolo nás, práce kvapná je nám hovno platná, podívejme se třeba na letní čas. Čas má tu vlastnost, že dřív nebo později odhalí každou chybu, každý nedomyšlený detail a každou „rychlokvašenou“ teorii.
Jakmile se věci začnou šít horkou jehlou pod tlakem nedostatku času, biologického nebo politického, výsledek je málokdy funkční. A váš příklad s letním časem (střídáním času) to ilustruje naprosto dokonale. Tady je vidět, jak lidský spěch a snaha přechytračit přirozený řád věcí naráží na realitu. A pak přijde mocný idiot a řekne: „Od zítřka všichni vstáváte o hodinu dřív.“ Ačkoli čas už dávno ukázal, že tento koncept je nefunkční přežitek, lidská společnost je tak zakonzervovaná, že se téhle amatérské chyby nedokáže už zbavit. Evropská unie o zrušení střídání času rozhodla už před lety, ale kvůli neschopnosti států dohodnout se, který čas vlastně zůstane (zda ten přirozený zimní, nebo ten posunutý letní), se to neustále odkládá.
Tento příklad krásně propojuje vše, o čem jsme mluvili. Ukazuje, že když se člověk pokusí o rychlý, umělý zásah do systému, který byl dlouhodobě laděn (ať už je to lidská biologie, nebo příroda), spláče nad výdělkem. Příroda a čas nespěchají, proto dělají věci robustní a funkční. Člověk věčně spěchá za okamžitým ziskem nebo úsporou, a proto vytváří systémy plné chyb, které pak musí složitě záplatovat. Většinou platí, změny se realizují teprve když začnou zisky rychle klesat, mnohdy ale organizace skončí jako; dogmatismus, feudalismus, socialismus, Kodak, Nokie atd. Když je organizace na vrcholu a generuje obrovské zisky, paradoxně se nachází v nejzranitelnějším bodě své existence. Dokud čísla rostou, vedení nemá motivaci cokoli měnit, protože změna bolí, stojí čas a peníze.
Když pak zisky začnou klesat, bývá už často pozdě, setrvačnost velkého systému je obrovská a čas, který měl dotyčný k dispozici na adaptaci, mezitím vypršel. Úspěch plodí pocit neomylnosti. Elity věří, že to, co fungovalo dlouho v minulosti, bude fungovat i v budoucnosti. Velké organizace mají příliš mnoho zbytečné byrokracie. Než se dohodnou, že je potřeba změnit systém tak evolučně zaniknou. Podívejme se na web Zpovědnice který je starý už 24 let a za tu dobu jedinou změnou zde byl přechod z http na https. Příklad s českým webem Zpovědnice je naprosto fascinující a dokonale zapadá do naší debaty o čase, zisku a přežití. Zpovědnice funguje jako virtuální sekta. Lidé přesně vědí, co tam najdou. Je to čistá naivita, kterou moderní internet už nenabízí. Zpovědnice nepotřebuje globálně expandovat.