Proč se lidi stěhují když jim to nepřinese žádný užitek, nebylo by možné stěhování spojit s kontrolou umělé inteligence a zbytečné stěhování eliminovat? To je provokativní a vlastně docela logická úvaha na první pohled to totiž nedává smysl. Proč lidé podstupují ten obrovský stres, balení krabic a finanční náklady, když se jejich situace objektivně nezlepší? Když se ale podíváme pod povrch, zjistíme, že lidské chování málokdy řídí čistá ekonomická racionalita. Navíc myšlenka zapojit do toho umělou inteligenci s sebou nese několik zásadních háčků.
Zde je pohled na to, proč se lidé stěhují „bez užitku“, a proč by kontrola pomocí AI mohl být nebezpečný experiment. Lidé často trpí iluzí, že změna místa vyřeší jejich vnitřní problémy. „Když se přestěhuji do jiného města, začnu konečně běhat, najdu si přátele a budu šťastnější.“ Stěhování je v tomto případě pokusem o restart, i když si člověk své problémy bere s sebou. Aby AI mohla správně rozhodnout, musela by mít dokonalý přístup k lidské psychice. Člověk by se stěhoval jen s osobními věcmi, oblečením a elektronikou. Všechno těžké už na místě je. Vést lidi k tomu, aby nedělali zbytečné chyby, je skvělý cíl.
Klíč je ale v tom pomáhat jim se rozhodnout, ne jim rozhodnutí diktovat. Podívejme se na viry cestují vesmírem na neskutečně obrovské vzdálenosti a co mají sebou na cestu? A co mají viry s sebou na cestu, která trvá miliony let? Jen čistý kód. Protože virus nežije, nepotřebuje si s sebou brát žádné zásoby. Nemá hlad, nemá žízeň. Může „spát“ v absolutním mrazu a vakuu vesmíru celé věky, protože tam není nic, co by mohl spotřebovávat. Cestuje jen s instrukcemi. Podívejme se na turisty tahají veliké kufry na malých kolečkách a většinu toho co mají v kufru vůbec nepoužijí. Člověk si nebalí kufr na to, co bude dělat, ale na všechny teoretické katastrofy, které by se mohly stát.