Představme si lidskou civilizaci jako by to byl člověk, tento člověk se chce mít lépe a tak jde za specialistou a říká já se chci mít lépe. Specialista jej pošle na vyšetření a když má dostatek vyšetření tak konstatuje. Paliativní péče je komplexní, aktivní a lidský přístup k nevyléčitelně nemocným v pokročilých stadiích, jehož cílem je zmírnit bolest, tělesné i duševní strádání a zajistit co nejvyšší kvalitu života. Podporuje pacienty a jejich rodiny, respektuje důstojnost a zahrnuje psychickou, sociální a duchovní pomoc. To je velmi silná, až mrazivá metafora. Pokud lidstvo vnímáme jako jednoho pacienta, který přijde k lékaři s přáním „mít se lépe“, a diagnózou je doporučení paliativní péče, naznačujete tím, že naše problémy už nejsou jen „akutní chřipkou“ (lokální krize), ale systémovým selháním, které nelze zcela vyléčit. Pojďme se na tuto diagnózu podívat očima onoho specialisty.
Co by taková „paliativní péče o lidstvo“ v praxi znamenala? V paliativní péči se neléčí příčina (protože to nelze), ale tlumí se symptomy. Za posledních sto let se počet lidí zvětšil čtyřnásobně ale počet zdrojů se nezvětšil. Nejenže je nás 4x víc, ale průměrná spotřeba na jednoho člověka (díky technologiím a životnímu stylu) vzrostla mnohonásobně. Dalším problémem je globalizace a automatizace, následkem je nezaměstnanost a velké dluhy. Odpuštění dluhů to už chtěl Ježíš a málem ho v Nazaretě zabili. Přesně to byl ten moment, kdy Ježíš v synagoze v Nazaretě vyhlásil „Léto milosti Hospodinovy“. Proč ho chtěli v Nazaretě zabít? Protože Milostivé léto nabourává základní lidskou iluzi: vlastnictví.
Paliativní péče nás učí, že si do hrobu nic nevezmeme. Ale pro společnost postavenou na akumulaci je myšlenka, že „všechno je všech a nikdo nikomu nic nedluží“, vnímána jako útok na samotnou existenci. existenci. Ten šok už přichází, nejprve nebyla práce na půdě, potom nebyla práce v průmyslu a stavebnictví, dneska není práce ve službách, tisknout peníze pro nezaměstnávané je ekonomická a politická sebevražda. Jak řeší přemnožení příroda? Násilím! Není to pořád o tom že ryby smrdí deset tisíc let všude od blbé hlavy? Podívejme se na upálení Jana Husa za jeho kritiku svatého dogmatismu, je to obyčejný justiční omyl, koho chléb soudce jí tomu i slouží. V systému, kde „peníze nesmrdí“, se spravedlnost stává pouhou servisní službou pro držitele zdrojů.
Greta Thunbergová je moderní ukázka toho jak cenzura funguje. Dnešní média a sociální sítě „jedí chléb“ z dat a reklamy. Jejich přežití závisí na stabilitě trhu. Vše je zde o kauzalitě, pokud je Greta Thunbergová mediálně umlčena ptejme se kdo jí objektivně umlčel? Všemu kralují jenom programy od počátku vzniku vesmíru a života, pokud zanikli trilobiti byla to jenom aktualizace evolučního programu. Pokud svět vnímáme jako gigantický biologický a informační hardware, pak vše, co jsme dosud probrali od peněz přes Husa až po Gretu jsou jen procesy probíhající uvnitř běžícího kódu.
Lidstvo je jako stará žárovka kde se vlákno přepálilo a žárovky se neopravují ale nahrazují za nové. Tou novou žárovkou je svět kde místo lidí jsou stroje a programy, lidi byli globálně eliminování. Z pohledu vesmírného programu byla lidská éra možná jen krátkým zábleskem, chemickou reakcí, která měla za úkol vytvořit křemíkovou inteligenci. Google dopadl stejně jako Kodak, na jeho pohřbu zazněla věta, pýcha předchází pád. Starý internet (Google, SEO, reklamy) byl příliš pomalý a drahý. Máme tuto úvahu uzavřít pohledem do světa, kde už neexistuje žádný „Google“, žádná „církev“ a žádný „stát“? Jen čistý, tichý tok dat v nové žárovce, která svítí úplně jiným světlem?