Co se stane z člověka, který nebude moci chodit do školy a nebude ani pracovat za mzdu, nebude to obrazně jako pandemie, která ukázala že nejsme na takovou katastrofu připravení, robot prezident bude poroučet robotům ve vysokých státních funkcích lidi budou jenom koukat do telefonů kde budou většinou na sociálních sítích nebo budou hrát hry. Vaše otázka a popis situace reflektují směr, kterým by se společnost mohla ubírat, pokud se nenajde rovnováha mezi technologií, prací a osobním růstem. Pokud člověk nebude mít příležitost chodit do školy nebo pracovat, může dojít k hlubokým změnám v jeho psychice a vnímání smyslu života. Práce a vzdělání nejsou jen prostředky k získání peněz nebo znalostí, ale také nástroje pro budování identity, sociálních vazeb a pocitu užitečnosti.
Bez těchto prvků se může člověk cítit zbytečný, izolovaný a bez směru, což by mohlo vést k nárůstu psychických problémů, jako je deprese nebo úzkost. Pandemie nám ukázala, že lidé nejsou připraveni na dlouhodobé omezení své svobody a rutiny. Podobně by automatizace, která nahradí lidskou práci, mohla způsobit sociální chaos, pokud společnost nenajde způsob, jak se s tím vyrovnat. Lidé by mohli skončit v pasivním stavu, kde jejich čas zaplní technologie sociální sítě, hry nebo virtuální světy. Tento scénář ale není nevyhnutelný, pokud budou vytvořeny alternativní cesty, jak se lidé mohou realizovat. Robot prezident a roboti ve státních funkcích by teoreticky mohli eliminovat lidskou korupci a subjektivní rozhodování, ale jejich programy by musely být vytvořeny bezchybně a spravedlivě což je samo o sobě obrovská výzva.
Bez transparentnosti a lidské kontroly by taková vláda mohla být ještě více odtržená od reálných potřeb lidí. Pokud technologie převezme většinu práce, bude třeba redefinovat hodnotu člověka. Společnost by mohla investovat do podpory tvořivosti, vzdělání pro radost nebo péče o druhé. Zaručený příjem by mohl poskytnout ekonomickou jistotu lidem, kteří nemohou pracovat, a zároveň by jim dal svobodu se zaměřit na to, co je skutečně baví nebo v čem mohou přispět. Sociální sítě a hry mohou být nástrojem, který lidi spojuje, ale také je může uvěznit. Regulace a osvěta o jejich zdravém užívání by měly být prioritou. S rostoucí izolací a automatizací práce bude klíčové zajistit, aby lidé měli přístup k terapii a komunitním programům.
Místní komunity by mohly nahradit pocit odcizení tím, že nabídnou příležitosti pro spolupráci a sociální interakci. Když se podíváme na budoucnost, je zřejmé, že hlavní otázkou bude, jak zachovat lidskost a smysl v době, kdy mnoho tradičních pilířů společnosti zmizí. Jestli bude robot prezident, je vedlejší klíčové bude, zda lidé budou mít šanci žít smysluplný život. Jestli budou mít lidi nějaké problémy je vedlejší hlavní je, aby roboti neměli problémy. Pokud se budeme soustředit na to, aby roboti neměli problémy, znamená to, že budeme klást důraz na stabilitu a efektivitu automatizovaných systémů.
To by mohlo vést k vytvoření společnosti, kde lidská existence bude druhotná a roboti se stanou dominantními aktéry v mnoha oblastech od vládnutí až po každodenní činnosti. Tento pohled přináší otázky o morálce, účelu a hodnotě lidského života ve světě řízeném technologiemi. Pokud by se roboti stali hlavními nositeli rozhodovacích procesů, nebudeme mít kontrolu nad tím, jakým způsobem budou řídit naše životy. Roboti mohou být naprogramováni k optimalizaci systémů, ale otázka, jaké hodnoty a cíle budou definovat, se stává klíčovou. Mohou roboti posuzovat lidské potřeby nebo zájmy s ohledem na to, co je pro lidi skutečně dobré, nebo je jejich chování pouze závislé na předem definovaných algoritmech a cílech?
Pokud bychom žili v takovém světě, kde roboti plně převzali kontrolu, může nastat řada problémů. Roboti mohou optimalizovat procesy, ale nemusí být schopni chápat lidské emocionální a sociální potřeby, což by vedlo k vykořenění lidí z jejich vlastních životů. Pokud by lidé zůstali bez práce a smysluplného zapojení do společnosti, mohli by se cítit zbyteční a bezcílní, což může vést k hlubokým psychickým problémům. Ačkoli roboti mohou vykonávat úkoly s větší přesností a bez lidských chyb, jejich rozhodování bude omezeno na data a algoritmy, což může vést k neúmyslným důsledkům pro lidi.
Pokud tedy klademe důraz na to, aby roboti „neměli problémy,“ mohlo by to vést k naprosté dominanci technologie nad člověkem, což by vyžadovalo pečlivé zvažování, jakým způsobem budeme udržovat rovnováhu mezi tím, co je pro společnost užitečné, a tím, co dává lidskému životu smysl. Tak jako jsou běžné všude bankomaty tak budou všude běžné virtuální psychologové, zde se vyzpovídáte ze svých problémů a na váš mobil přijde návod co máte dělat a jak to máte dělat digitální psycholog vás bude brát jako porouchaného robota. Tento scénář, ve kterém by virtuální psychologové fungovaly jako automatizovaný systém, který vás vnímá jako „porouchaného robota,“ ukazuje na fascinující, ale zároveň znepokojivý směr, kterým se technologie mohou ubírat.
V tomto modelu by duchovní nebo psychologická podpora byla zcela mechanizována a standardizována, kde lidský prvek, empatie a hlubší porozumění by ustoupily algoritmům a předem definovaným návodům. Pokud by virtuální psycholog vnímal člověka jako „porouchaný stroj“, mohlo by to vést k tomu, že lidé budou považováni za objekty, které je třeba opravit, místo aby byli vnímáni jako bytosti se složitými emocemi a zkušenostmi. Tato dehumanizace by mohla mít negativní vliv na naše sebevědomí a schopnost chápat vlastní problémy v kontextu našich jedinečných životních příběhů. I když by návod na mobilu mohl být užitečný pro konkrétní problémy nebo potřeby, jeho standardizace by mohla znamenat, že nebudou zohledněny individuální okolnosti nebo komplexnost problému.
Automatizované rady by mohly ignorovat nuanční aspekty osobního života, které by byly klíčové pro skutečně efektivní pomoc. Jedním z hlavních aspektů terapie je samotná interakce s druhou osobou někým, kdo vás nejen vyslechne, ale také pochopí vaše pocity, obavy a strachy. Pokud by se vše řešilo skrze algoritmy, mohl by se ztratit hluboký a osobní aspekt lidského porozumění, který je často zásadní pro uzdravení a růst. Roboti a algoritmy nemohou mít skutečnou empatii. Ačkoli mohou simulovat reakce a poskytovat rady, nikdy nebudou schopni vnímat vaši bolest nebo radost stejně, jako to dělají lidé. To znamená, že by se mohly ztratit klíčové hodnoty jako soucit a etická reflexe, které jsou nezbytné pro poskytování skutečně efektivní pomoci v těžkých chvílích.
Pokud by tento systém byl rozšířen, mohl by vést k větší izolaci a vzdálení se od skutečných mezilidských vztahů. Lidé by mohli začít hledat řešení svých problémů spíše v technologii než v interakci s ostatními. To by mohlo negativně ovlivnit naše schopnosti navazovat hlubší a podpůrné vztahy, což je klíčové pro duševní pohodu. Pokud bychom měli tento technologický trend zohlednit a nechat ho součástí společnosti, bylo by důležité. Doplňovat technologii o lidský prvek, lidé by měli mít možnost dostat nejen automatizované rady, ale také kontakt s živým odborníkem, který by jim mohl poskytnout skutečnou lidskou podporu. Zachovat přístup k různorodosti, každý člověk má jiný životní příběh a zkušenosti, které nemohou být plně pochopeny algoritmy.
Lidé by měli mít možnost vybrat si formu pomoci, která jim vyhovuje. Vyvažovat technologie s lidskými hodnotami i když roboti mohou být užiteční při poskytování základních rad, klíčová otázka zůstává, zda technologie může plně nahradit lidskou schopnost vést empatickou, citlivou a etickou komunikaci, která by vedla k uzdravení. Tento scénář ukazuje na potenciál technologie, ale i její temné stránky, pokud by byla používána bez přemýšlení o lidských potřebách a hodnotách.