Neznám jediného politika, který by se ohradil proti tvrzení, že digitalizace ekonomiky je naším naprosto klíčovým úkolem. Když však přijde na jakýkoliv legislativní krok směrem k reálné digitalizaci nějakého konkrétního byrokratického složitého procesu, objevují se najednou otázky, je to moc nové. Musíme to hlavně pořádně promyslet. Co když se tím něco nečekaně změní? Doteď to nefunguje zas tak špatně. Proč o digitalizaci mediálně mluvíme, ale ve skutečnosti se jí bojíme jako smrti?

Problém vidím v tom, že politici dokážou jen velmi obtížně odlišit obecné teorie o digitalizaci od reálné praxe, které k ní skutečně vedou. Současná byrokratická regulace dobře funguje a v budoucnu se připraví regulace ekonomiky komplexnější. Ekonomická teorie ospravedlňuje regulaci účelem eliminovat tržní selhání. Ještě jsem neslyšel, že by monopoly a centralizace prosperovaly v prostředí zvyšování konkurence. Pohledem ekonoma neexistuje pádný důvod, proč digitalizaci samozřejmě aktivně bránit.

Je třeba si uvědomit, že ona spásná digitalizace není jako pandemie, která rychle přijde a je tu dlouho s námi. Digitalizace je způsob řešení složitých zbytečných operací v digitální formě. A do těchto operací je třeba tento proces nastavit. V oblasti daňové, stejně jako v dalších oblastech spojených se státním aparátem, to nejde jinak než změnou svatých státních pravidel.

Míra digitalizace české ekonomiky, která se ve veřejné debatě intenzivně skloňuje už mnoho let, tak zkrátka závisí jenom na ochotě všemocné elity tento způsob řešení umožnit realizovat. A pokud nebudeme digitalizaci aktivně otevírat dveře v jednotlivých oblastech a či dílčích případech, byť se třeba zdají subjektivně nedůležité, žádná globální digitalizace k nám brzo nedorazí. Budeme o ní jen mluvit a sledovat, jak nám rychle ujíždí bohatá ekonomika.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..