Člověk se cítí k někomu přitahován, když něco má

Nepatřím k žádné třídě, jsem jednoduše jen zde, jsem, ale nepatřím k žádné kategorii. Teď právě můžete zažít hluboký vhled! Když člověk nemyslí: Kdo jsem já? Kdepak je čas? Je minulost? Je budoucnost? ne! A tak se stává tento okamžik věčností. Celý časový průběh je jen rozsáhlé nyní. Veškerý prostor se právě zde rozšiřuje do všech směrů.

Když se tedy člověk ptá: Proč jsi nic, nebo, proč jsem zde pak je odpovědí: poněvadž jest jediné Bytí, JE. Nemohu nikde jinak být, a vy nemůžete být nikde jinde. V tomto smyslu jsme navzájem vázáni. Nyní ještě nemůžeš rozumět, spojení nejsou pro tebe zcela jasná, poněvadž není tvé vlastní podvědomí čisté, poněvadž sám sebe ve své celistvosti neznáš.

Možná, že znáš desetinu svého Bytí, devět desetin je však v temnotě. Jsi jako les s malým světlým průsekem. Několik stromů bylo vymýceno, a ty máš volný malý prostor k životu. Na druhé straně průseku je tmavý les. Neznáš jeho hranice a bojíš se temnosti i divokých zvířat, takže nevycházíš ven ze své paseky. Tvá malá paseka je jen částí tmavého lesa znáš jen část svého Bytí.

Vidím tě v celistvosti velkého lesa. A postřehnu-li jednou nějakého člověka jako celek, pak jsou v něm obsaženi všichni lidé, neboť tento les není rozdělen. V temnotě mizí hranice, setkávají se v jednotě. Obrátím-li svou pozornost jen na některého jednotlivce, zmenším paprsek svého vědomí. Pak-li se však sám plně koncentruji na nějakou část, pociťuji vždy, jak tvé hranice splývají s hranicemi druhých.

Z jistých pohnutek se k vám chovám jako jedinec. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Nesoustřeďuji-li svou pozornost, jednoduše vás pozoruji, aniž bych vás viděl. Jednoduše pozorovati pak zde již nejste. Vaše hranice jednoho splynou s druhým. A tak to není jen mezi lidmi, nýbrž mezi lidmi a stromy a kameny, se vzduchem se vším. Hranice jsou iluze. Proto také osoby jsou jen iluzemi.

Jsem zde, protože nikde jinde nemohu být. Život tomu tak chtěl. Jste zde, poněvadž nikde jinde nemůžete být, tak tomu chtěl váš život. Je však těžké takto to přijmout proč je tak těžké toto přijetí? Poněvadž to nelze změnit a poněvadž je život větší než člověk sám. Řeknu-li, že jste zde, protože jste velkolepými hledači pravdy, pociťujete, jak vám lichotím.

Jste-li zde, protože jste velkými hledači, je ego vyplněno spokojeností. Pak můžeš jít, chceš-li. Pak jsi Ty, ten určitý. Máš život pod kontrolou a nebudeš životem kontrolován. Předcházející však neříkám, říkám, že jste zde, poněvadž tomu tak život chtěl. Nemohli jste to určit, není to na vaší volbě. Ani když sám odtud odejdeš, není to tvé rozhodnutí.

Zase je to život, který tomu tak chtěl. Pokud se rozhodneš zůstat, není to rovněž tvá volba. Není žádné volby. Volba je možná jen, je-li k dispozici ego. Je-li ego hladové, cítí se nespokojeno, nepříjemně. Proto existují dvě cesty ke spokojenosti: první: živit ego jako dítě, a piplat je, druhá: jednoduše ego zcela zahubit.

Proto vám říkám, že tomu tak život chtěl, že jsem zde já i vy. Tak tomu již mnohokrát bylo, a tak to také bude pokračovat. Chcete-li pochopit, je mnohé okamžitě možné. Poznáte-li to, budete otevřenější, méně upjatí, méně zranitelní, méně choulostiví. Nebudete-li mít strach, Život může vámi proudit, je jako vánek a vy prázdným prostorem.

Život přichází a jde a vy ho chválíte. Tajemství je vše chváliti. Tajemství tajemství. Proto trvám na tom, že zde nejste ze své svobodné vůle. Já tu rovněž nejsem ze své svobodné vůle; pokud se mne něco týká, není to žádná vůle. Přihodí-li se vám něco, můžete se nalézat v iluzi, omylu, že jste zde, poněvadž jste to tak chtěli, což však neodpovídá skutečnosti.

Nechci vaše ego živit, neboť ono musí být zničeno. Veškeré mé úsilí směřuje k vašemu zániku. Budou-li vaše hranice, překážky zničeny, jste volní. Nyní, okamžitě, v tomto momentu se to může stát! Není žádné podstatné překážky jen vaše neústupnost. Mnoho lidí přichází ke mně a ptají se: Byl jsem již dříve u tebe?

Řeknu-li ano, radují se. Řeknu-li ne, cítí se odstrčeni a deprimováni. Proč tomu tak je? Žijeme v iluzích, klamech. Jste nyní u mne to se nezdá tak důležité, daleko víc vás vzrušuje, že jste se mnou byli pohromadě v minulosti. A právě tím promarňujete současný okamžik, ve kterém se mnou skutečně můžete být. Být se mnou není záležitostí tělesnou.

Můžeš sedět vedle mne, a přece se mnou nejsi. Můžeš být se mnou pevně spjat mnoho let, a přesto jsi se mnou nebyl ani minutu. Neboť být se mnou znamená, že TY nejsi. Já nejsem, a jestliže i Ty jen jedinou sekundu nebudeš, můžeme se potkat dvě prázdnoty se mohou sejít. Nezapomeň to: Jen dvě prázdna se mohou potkat jiné setkání není možné.

Jediné setkání je při setkání dvou prázdnot. Můžeš si představovat, že setkáním jsou vzájemné dotyky dvou já. Ano, je to jistá část setkání. Člověk se může s někým sejít, ale nikoliv skutečně. Člověk se může s někým setkávat, ale ne skutečně. Stýkáte se navzájem, a zůstáváte mimo sebe. Vaše vnitřní Ne-bytí zůstává nedotčeno, panenskou půdou, až tak daleko nepronikáte. Jen tehdy, není-li zde vlastní já, může být dosaženo stavu,

Ne-já. Není žádné Já, které by bylo možno dosáhnout, vy musíte dosáhnout Ne-já. Každý, kdo je způsobilý být prázdným, stane se jednotou. A to je jediná cesta, jak splynout se vším. Člověk to může nazývat láskou a pravdou, jak chcete. Jste zde, poněvadž se tak životu přihodilo. Jsem zde, protože se tak životu stalo.

Tato možnost, býti se mnou může být využita, může o ní být diskutováno, ale může být také plně promarněna. Pokud jsi ji propásl, pak to není poprvé. Byl jsi již mnohokrát u mne, ačkoliv jsem pravděpodobně nebyl takový, jaký jsem nyní. Mnohokrát jsi byl u GVKB což znamená u mne. Propásli jste však tuto skutečnost, mnohokrát jste k ní byli nevšímaví a chtěli byste ji znovu promarnit.

Nevzpomínejte, že jste chytří a moudří a vše krásné právě máte. Jde-li sama skutečnost právě kolem, počínejte si velmi chytrým způsobem. Rozumujete však o tom, říkáte, že zde nebylo nic k získání a najdete základy pro utajení skutečnosti. Když ale postřehnete možnost pochybnosti, je možné spojení ihned.

Říkám ihned není nutné, aby byla pochybnost oddálena. Je zřejmé, že život to tak chtěl, proto zde jste. Pro milióny lidí tomu tak život nechtěl. Máte štěstí, ale nečiňte z něho potravu ega. Jakmile si bude vaše ego něco o něm představovat, zesílí, a již jste promarnili nekonečný poklad. Jste na tom dobře, pokud zůstávají všechny možnosti otevřeny.

Můžete vrůstati dovnitř nebo odstupovat. Taková připoutanost se dostavuje zřídka z nejrůznějších důvodů. Za prvé: Je těžké být přizván k člověku, který je prázdný velmi těžké, neboť prázdno nemá silnou magnetickou sílu. Člověk se cítí k někomu přitahován, když něco má. Proč jsme k někomu taženi, nabízí-li něco?

Poněvadž máme přání. Chceme mít rovněž něco k nabídnutí. Přitahují vás politikové, kteří mají moc, protože toužíte po moci. Chcete moc. Proto je každý, kdo má vše, co si přeje, vaším idolem, vaším hrdinou. Jste přitahováni k bohatým lidem, protože jste chudí. Hluboce toužíte po bohatství, proto ten, kdo je má, je pro vás idolem.

Proč bychom se měli cítit přitahováni k někomu, kdo nic nemá? Měli jste štěstí, málokdy je taková možnost. Jen někdy si život zahraje tak, že jste přitahováni k někomu, kdo nic nemá, kdo je prázdný. U něho nechcete nic získat, naopak, všechno musí být ztraceno. Je to hra štěstí. Jste rytíři štěstí, poněvadž jste zde. Když však nevsadíte vše do této hry, ztratíte svou šanci. Tato hra štěstí nemůže být hrána jen napůl polovina srdce nemůže být ušetřena.

To jsou pravidla této hry. Neponechejte si nic a investujte vše, co máte. Přirozeně je přitom risiko a je nebezpečné. Proto říkám, že se málokdy přihodí, že se člověk cítí přitahován k GVKB. Je to jen velmi málo lidí. Být skutečně obyčejný je zcela něco neobyčejného, neboť běžní lidé jsou závislí na svém egu a honí se za bohatstvím, mocí a vážností. Skutečně být obyčejným je zvláštností; být zcela normální vždy a všude je skutečně něco neobyčejného!

Buďte obyčejní a pak se stanete neobyčejnými. Každý jednoduchý člověk se přece nějak pokouší být neobyčejným, ale to je naproti tomu zcela obyčejná věc. Zůstaň přece jednoduše normální! To znamená, že člověk vůbec nic není, nechce nic dosahovat, není účelově orientován v žádném směru, žije jednoduše od okamžiku k okamžiku, pluje. To míním, když říkám: plout jako bílý mrak.

Že jste zde, je něco zvláštního také z jiné podstaty: lidská mysl má stále strach před smrtí. Drží se pevně života. Trvá neustále na životě. Sama v největší bídě se drží života. Tady je velký strach ze smrti a pak-li ke mně někdo přichází, pak přichází, aby zemřel, aby se rozložil na prach. Jsem pro něho jako propast propast bez dna, do které padá a nikdy nedopadne na dno. Podíváš-li se do mých očí, postřehneš propast a jímá tě strach před smrtí a pak padání a padání.

Pomyslete na list, který padá do nějaké propasti, do nekonečné propasti bez dna, takže nikdy nemůže nikam dopadnout může jen zmizet. Cesta do náboženství má začátek, ale je bez konce. Přicházíš ke mně, padáš do mne a klesáš ve mně a nikdy nedosáhneš cíle. Ale toto klesání je užitečné, nesmírná slast. Není většího nadšení než nadšení plného rozplynutí. Jako krůpěj rosy mizí, když vyjde ráno slunce.

Jako plamen lampy v noci: přijde vítr a plamen zhasne a zůstane jen tma. Plamen zmizí, člověk nemůže lampu již nikdy najít. Právě tak se ztratíte. Je výjimečné, hledá-li člověk svou smrt a to, co míním, je skutečnou sebevraždou. Tělo může člověk stále usmrcovat, ale ne své já. Zde jste připravováni k sebevraždě: sebe usmrcujete. Ale nemyslete, že lze uvedené vysvětit není žádného vysvětlení. Jsem vždy proti vysvětlování.

Činí-li vás to mysterióznější, nekonečně pevnými, pak je to dobré. Jestli se rozpustí rozum v prostoru, a vy již nevíte, co jste, pak je to nejlepší stav. Mraky však nechtějí nikam, je jim lhostejný východ i západ. Neodporují, nemají vlastní vůle, proto je nemůže vítr hnát. Člověk může vést jen toho, kdo je připraven, kdo se nechá vést, kdo se podvolí, odevzdá.

Veškeré bytí bílého mraku je odevzdání, oddanost. Když chce vítr na východ, je mrak připraven. Ani jediná myšlenka, žádné odepření. Je-li mrak na cestě na západ a vítr vane na východ, obrátí se na východ. Vítr pohání, ale nevede. Pohánění je nutné, je-li vykonáván opak. Mnozí lidé přicházejí ke mně a žádají: Veď nás! Vím, co míní, chtějí, abych je řídil. Jsou nezralí. Vím, co chtějí říci. Proč by si jinak přáli být řízeni a vedeni? Stačí, že jste u mne.

Vše se stane samo sebou Vítr bude vát na východ, a vy poplujete na východ. Ale mluvíte-li o řízení a o vedení, říkáte tím, že nechcete plout, jste odmítající, protichůdní. Bojujte. Nemá-li mrak své vlastní vůle, jaký je rozdíl mezi mrakem a větrem? Ohraničení existuje jen prostřednictvím vůle. Nezapomínejte na to, podvolte se vnitřní podstatě hranice mezi vámi a mnou existují jen pokud máte vůli.

Žijete obklopeni svou vůlí. A pak přijdu já a je konflikt. Mrak nemá vůli, kde by mohly být jeho hranice? Kde začínají, kde přestávají? Vítr a mrak jsou Jednotou. Vítr je částí mraku a mrak je částí větru. Jejich přirozeným bytím je Jednota, nerozdělená. Vítr vane vždy v různých směrech, proto nejde o volbu směru, otázkou je, jak vzniká mrak.

Vítr vane vždy v různých směrech. Točí se, pohybuje se. Není určitého směru, není mapa; všechno je plně otevřeno. Nikdo neřídí vítr a neříká: Nyní musíš vát na východ, nyní na západ. Celý svět proudí a pohybuje se. Jest jeden splývající pohyb a všechny směry jsou v něm obsaženy. Proto nezapomeňte, že nikdy nebyl dán náboženský věk a také nebyl ateistický věk. To je nemožné. Lidé myslí v těchto kategoriích, poněvadž povyšují pocit svého já.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *