Celý život mi přijde, že se za vším honím a nejenom já, ale asi to platí i obecně, co myslíte? Když to vezmu od dětských let, tak jsou to nějaké společné aktivity venku, základní škola, střední škola, a nakonec vysoká škola. Všechno je údajně potřeba a je dobré se neustále zlepšovat, posouvat a vzdělávat se. Já s tím na jednu stranu souhlasím, ale ruku na srdce, kolik toho, co jsme se všichni učili, použijeme pak v našem životě?

Podle mě minimum, každý se zaměřujeme přece na to, co chceme dělat a jak chceme strávit život. Od mala jsem spíš přemýšlivý a dlouho mi trvá, než něco z pusy vypustím, protože mi to dá zabrat. Potřeboval bych více rukou na to, abych spočítal, kolikrát mi lidi nadávali za to, že jsem se nevymáčknul dřív, i když oni prosili o radu. Já sám jsem si nevybral, jaká moje povaha bude, někdy mě to trápí, jindy jsem rád za ten klid, který můžu a vlastně i mám. 

A to je možná ten problém, někdy bych tyhle dva světy chtěl propojit a být v životě šťastným. Někdy toužím mít po boku někoho blízkého, jindy odháním i ty, co by chtěli být se mnou, protože já potřebuji svůj klid a oni to ne a ne pochopit. Jako by skomírající plamínek mojí svíčky už vyhasnul a jenom slabě doutnal. Možná už ani nemám chuť se někam neustále někam posouvat a podstupovat všechny ty různé kroky, co jsou potřeba.

Nové pracovní nabídky, nové pracovní pohovory, noví lidé, se kterýma si třeba zase nebudu rozumět a budu je svým já jenom odhánět až z toho vycítím tu špatnost a skončím s nimi. Bylo by mi asi líp, kdybych nemusel nic dělat, pracovat a jen užívat klidu, ale zase bych nechtěl být sám. Přítelkyně taky není na pořadu dne a vlastně nikdy pořádná holka, se kterou bych si rozuměl a dokázal představit ve svém zbylém životě nepřišla.

Asi mě minula a já doma zavřený čekám, až se moje svíčka z ničeho nic zase rozhoří. Ale tak to nefunguje. Vlastně ani nevím, co bych s tou holkou dělal. Někdy mám prostě náladu nedělat vůbec nic, za ničím se nehonit. Chtěl bych jen nějak žít, potřeboval bych nakopnout něčím novým a nebýt zbytek života ve svým stereotypu. Chtěl bych žít, ale nevím jak. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..