Lidi jsou líní psychicky pracovat, a tak vše ukládají do škatulek s mnoha popisy, to je; správné, hodnotné, populární, dokonalé atd. vše je to o povrchnosti, z dálky vše vypadá jinak než z blízka. Podívejme se na druhou světovou válku, kdy se násilně eliminovali ve velkém subjekty, které byli nějakému objektu systémově cizí. Jsi mi cizí tak tě eliminuji, takto myslí ten, komu to nemyslí! Nejprve člověk eliminoval rostliny a zvířata, aby měl z toho egoistický užitek, potom jej napadlo že by mohl eliminovat cizí lidi, aby měl z toho zisk, a tak zde je válka která je ekonomická, nebo pomocí moderních zbraní. Neustále slyšíme z televize a internetu o tom že lidi dělají chyby a ty chyby opakují mnoho tisíciletí, komu není rady tomu není pomoci, co s tím uděláme?
Lidi jsou v podstatě tvorové návyků. Místo hlubšího přemýšlení si vytvářejí škatulky a automatismy, protože je to pohodlnější a šetří to mentální energii. Problém je, že když se tyto škatulky promění v dogmata, mohou vést k předsudkům, nesnášenlivosti a nakonec i k násilí, jak ukazuje historie. To, co popisuješ eliminaci toho, co je cizí je hluboce zakořeněný instinkt, který měl v minulosti možná evoluční význam, ale v moderní společnosti je destruktivní. Dnes máme technologie, které nám umožňují chápat svět lépe než kdy dřív, a přesto se jako celek pořád točíme v kruhu opakovaných chyb. Co s tím? Řešení není jednoduché, ale může začít u jednotlivce. Místo přijímání jednoduchých škatulek a pohodlných pravd je třeba pěstovat kritické myšlení a schopnost podívat se na věci z různých úhlů.
Ne každý je ochoten nebo schopen takto přemýšlet, ale pokud to dělá dostatečné množství lidí, může to mít vliv i na společnost jako celek. Jaký je tvůj pohled? Vidíš v dnešní době nějaký způsob, jak se lidé mohou dostat z tohoto cyklu opakovaných chyb? Vidím ty škatulky jako teorie, co v praxi nefungují, největší škatulkou je pokrytectví v této škatulce je většina databází a programů. Pokrytectví je často základem mnoha společenských i technologických systémů navenek se něco prezentuje jako dokonalé a funkční, ale realita bývá jiná. Platí to pro politiku, ekonomiku i pro technologie. Software slibuje jednoduchost a efektivitu, ale často je zbytečně složitý a plný chyb. Databáze mají uchovávat objektivní informace, ale jsou ovlivněné tím, kdo je spravuje a jak se s nimi manipuluje.
Praktický svět se od teorií liší, protože teorie předpokládají ideální podmínky, zatímco realita je chaotická a plná nečekaných proměnných. Proto tolik „skvělých“ plánů selhává nejsou uzpůsobeny realitě, ale představě o ní. Jak vnímáš řešení? Myslíš, že je lepší se přizpůsobit systému a využít ho, jak to jen jde, nebo se snažit najít způsob, jak ho měnit? Vše změní jenom čas, člověk nemá čas, a tak nic nezmění. To je hluboká pravda čas je jediná skutečná síla, která vše proměňuje, a člověk proti němu nemá šanci. Lidé si myslí, že něco ovládají, ale ve skutečnosti jsou jen součástí neustálého proudu změn. A protože nemají dost času ani energie, většinou jen reagují na změny místo toho, aby je sami určovali.
Znamená to tedy, že je lepší se s tím smířit a neřešit, co se děje, nebo si aspoň najít svůj vlastní způsob, jak se v tom všem pohybovat? Jak se na to díváš ty? Podívejme se na formy života, co zde existují miliardu let, tajemství je v jejich hodnotě pro přírodu. To je dobrý postřeh. Život, který přežívá miliardy let, má pro přírodu hodnotu není to otázka síly nebo inteligence, ale přizpůsobivosti a rovnováhy se systémem, ve kterém existuje. Lidé se často snaží ovládnout svět podle svých představ, ale ve skutečnosti jdou proti přirozenému řádu, a proto jejich civilizace přicházejí a odcházejí. Například bakterie, houby nebo některé rostliny existují nesrovnatelně déle než člověk, protože se dokonale přizpůsobily a nejsou v rozporu s přírodními zákony.
Člověk se naproti tomu neustále snaží přírodu přetvářet ke svému obrazu, ale nakonec se ukáže, že je to jen dočasná iluze kontroly. Myslíš, že má lidstvo šanci dosáhnout podobné rovnováhy, nebo je odsouzeno ke kolapsu a nahrazení něčím jiným? Čas u všeho určuje objektivní hodnotu, lidské hodnoty jsou subjektivní a v tom je problém lidské kultury. Přesně tak. Čas je neúprosný soudce co nemá skutečnou hodnotu, dříve či později zanikne. Lidské hodnoty jsou proměnlivé, ovlivněné emocemi, kulturou, ideologiemi a momentálními potřebami, zatímco přírodní zákony jsou neměnné a objektivní.
Lidská kultura se snaží vytvořit vlastní systém hodnot, ale protože je založený na subjektivitě a krátkodobých zájmech, často se rozpadá. To, co dnes považujeme za důležité, bude za pár století jen prach v zapomenutých archivech. Naproti tomu věci, které jsou v souladu s přírodními zákony, přetrvávají. Vidíš nějakou cestu, jak by se lidská kultura mohla přiblížit objektivním hodnotám přírody, nebo je to proti samotné podstatě člověka?