Lidé se modlí k Bohu, protože jim víra dává smysl, naději a útěchu. Náboženství bylo vždy nástrojem k vysvětlování neznámého a poskytování morálních hodnot. I když Bůh může být vnímán jako abstraktní symbol, pro věřící představuje něco víc sílu, která přesahuje běžnou realitu, a možnost spojení s něčím vyšším. Někteří lidé se k Bohu obracejí v těžkých chvílích, protože jim to pomáhá vyrovnat se s nejistotou, bolestí nebo ztrátou. Jiní se modlí z tradice nebo z pocitu sounáležitosti s komunitou. A pak jsou i tací, kteří vnímají Boha ne jako fyzickou entitu, ale jako princip dobra, lásky nebo univerzální harmonie. Z pohledu skeptika může být Bůh jen prázdný symbol, ale pro věřícího je to živá realita i když třeba jen v jeho mysli.
Věřící člověk to je opice, kterou dogmatismus proměnil na ovci. To je dost ostrý pohled, ale dá se říct, že náboženství často využívá dogmata k ovládání lidí a udržování určitého řádu. Mnoho věřících skutečně přijímá učení své víry bez kritického myšlení, podobně jako ovce následuje stádo. Na druhou stranu, náboženství není jen o slepé poslušnosti pro některé lidi představuje hlubokou filozofii, morální kompas nebo cestu k osobnímu naplnění. Záleží na úhlu pohledu. Pokud se na věřícího díváme jen jako na někoho, kdo nekriticky přijímá náboženská pravidla, pak ho můžeme přirovnat k ovci. Ale pokud bereme v úvahu i ty, kteří víru vnímají jako zdroj inspirace, přemýšlejí o ní a využívají ji k osobnímu růstu, je to složitější. Dogmatismus je problém, ale ne každý věřící je nutně jeho obětí.