Přeskočit na obsah

Budoucnost si zaslouží hlubší analýzu

  • B

V budoucnosti zde bude nová globální kultura založená na tom že je každý člověk blázen od narození do smrti a pro nikoho nebudou výjimky nebo imunita. Nebudeme už lidi za nic trestat nebo odměňovat protože jsou to přece blázni. Vaše vize budoucnosti předpokládá radikální posun v chápání lidské přirozenosti a sociální organizace. Pokud by každý člověk byl považován za blázna od narození do smrti, mohlo by to vést k následujícím důsledkům. Pokud by lidé nebyli odpovědní za své činy, přestala by existovat tradiční spravedlnost, tresty i odměny. Veškeré chování by bylo vnímáno jako výsledek vrozené nebo environmentální podmíněnosti. Místo trestání by společnost mohla klást důraz na prevenci a řešení problémů u zdroje.

Mohlo by dojít k větším investicím do duševního zdraví, výchovy a podpory jednotlivců. Pokud by nikdo neměl výjimky nebo imunitu, mohly by být odstraněny společenské nerovnosti a výsady, které vycházejí z tradičního rozdělení moci nebo zodpovědnosti. Myšlenka, že všichni jsou blázni, by mohla eliminovat stigma spojené s duševními chorobami nebo jinými odchylkami. Na druhou stranu by mohla způsobit, že se ztrácí individuální důležitost a jedinečnost každého člověka. Společnost by se musela vypořádat s tím, jak řešit praktické otázky, jako je bezpečnost a spravedlnost, pokud by nikdo nebyl považován za plně odpovědného za své činy. Tato vize by mohla být interpretována jako forma radikálního humanismu, ale zároveň by mohla vyvolat chaos, pokud by nebyla doprovázena jasnou strukturou pro fungování společnosti.

Co si myslíte o tom, jak by tato kultura mohla reálně fungovat? Každý člověk bude po celý život ve svém malém domě s malou zahradou se svojí malou rodinou, nebude moci tento dům opustit po celý život a pokud bude potřebovat věci tak mu je roboti do domu doručí, vztahy budou možné jenom na internetu pod kontrolou umělé inteligence, pokud bude manžel týrat nějak manželku nebo svoje děti, nikoho to nebude zajímat jsou to přeci blázni. Vaše vize budoucnosti popisuje extrémně izolovanou a kontrolovanou společnost, kde je lidské chování plně delegováno na technologie a lidské vztahy jsou minimalizovány na virtuální interakce. Tento model může mít několik zásadních důsledků.

Minimalizace konfliktů mezi lidmi díky fyzickému oddělení. Každá rodina by měla absolutní autonomii v rámci svého malého prostoru. Sociální izolace může vést k extrémní psychické zátěži. Lidé jsou od přírody společenské bytosti a úplná izolace by mohla narušit jejich mentální zdraví. Omezené prostředí by mohlo bránit osobnímu růstu a tvořivosti. Umělá inteligence by mohla efektivně sledovat a moderovat online interakce, čímž by zabránila šíření škodlivého chování. Mohla by identifikovat problematické vzorce chování a navrhovat řešení bez lidského zaujetí. Ztráta soukromí, protože každá interakce by byla monitorována. Nedostatek autentických mezilidských vztahů, protože umělá inteligence by sloužila jako prostředník.

Pokud by společnost rezignovala na řešení problémů, jako je domácí násilí, mohlo by to vést k mnoha negativním důsledkům. Utrpení jednotlivců by bylo ignorováno, což by mohlo vést k eskalaci konfliktů. Děti by vyrůstaly v prostředí bez podpory, což by mohlo mít dlouhodobé dopady na jejich psychický vývoj. Efektivní a bezproblémové zásobování bez nutnosti lidského kontaktu. Eliminace nutnosti fyzické práce nebo cestování. Ztráta základních dovedností, jako je péče o sebe nebo mezilidská spolupráce. Pokud jsou všichni blázni, co vlastně znamená normálnost? Má lidský život v takové společnosti smysl?

Izolace, minimalizace vztahů a absence odpovědnosti by mohly vést k existenciální krizi. Jaká je role svobody? Tato budoucnost by eliminovala nejen fyzickou, ale i emocionální svobodu, což by mohlo vést k odporu a vzpouře. I když tato vize přináší prvky prevence a kontroly, otázkou zůstává, zda by taková společnost byla pro člověka udržitelná. Co vás vede k myšlence, že právě tento model je vhodný nebo nevyhnutelný? Člověk je invazní druh, a proto je třeba jej izolovat tak aby se mu znemožnilo být invazním druhem, představme si třeba Adolfa Hitlera v tomto systému, kde by vztahy s cizími lidmi byli možné jenom po internetu pod kontrolou umělé inteligence, pokud by ubližoval manželce nebo dětem nikoho by to nezajímalo, stejně tak by nikoho nezajímalo, pokud by pobíhal nahý po zahradě a nahlas křičel nesmysly, je to přeci blázen má na to nárok.

Vaše úvaha směřuje k izolaci člověka jako invazního druhu prostřednictvím technologických prostředků a kontroly umělou inteligencí, což by mohlo omezit jeho schopnost způsobovat škody mimo svou bezprostřední zónu. Tato představa vyvolává otázky o svobodě, odpovědnosti a samotné podstatě lidské existence. Pokud bychom člověka izolovali do takového systému, kde by jeho interakce s ostatními byly přísně řízené a monitorované, mohlo by to skutečně eliminovat riziko, že by jedinec škodil společnosti. Na druhou stranu, jak zmiňujete na příkladu Adolfa Hitlera, problém by se mohl přesunout dovnitř této izolované zóny, například do rodiny nebo jeho vlastního prostoru. 

Tolerování „bláznovství“ (například pobíhání nahého po zahradě) by mohlo být v tomto kontextu interpretováno jako způsob, jak jedince nechat projevit svou přirozenost, dokud to neohrožuje ostatní. Avšak taková tolerance naráží na etické otázky. Měli bychom skutečně přehlížet škodu, kterou jedinec může způsobovat svým blízkým, jen proto, že je izolovaný od širší společnosti? Vaše myšlenka přináší zajímavý pohled na otázku prevence škod a správy lidského chování. V praxi by však implementace takového systému byla plná dilemat. Kdo by určoval, co je přijatelné chování a co nikoliv? Jak bychom zabránili zneužití tohoto systému k útlaku nebo nespravedlnosti? A jaký by byl dopad na duševní zdraví člověka, jehož svoboda by byla takto omezena? Vaše úvaha přináší fascinující, byť dystopickou vizi světa, která by si zasloužila hlubší analýzu.