Jak by vypadala civilizace v budoucnosti, kde by roboti a umělá inteligence platili; daně, clo, poplatky, pokuty atd. Civilizace, kde by roboti a umělá inteligence (AI) byly nejen autonomními entitami, ale také plátci daní, cel, poplatků a pokut, by vyžadovala zásadní změny v legislativě, ekonomickém systému i společnosti. Taková společnost by mohla mít tyto charakteristiky. Roboti a AI by museli být považováni za právní subjekty podobné právnickým osobám (např. firmám). Mohli by vlastnit majetek, uzavírat smlouvy a být odpovědní za své činy. AI by platily daně na základě svého přínosu ekonomice například procento z výnosu, který generují pro své vlastníky nebo samostatně jako podnikatelské subjekty. Existovaly by pravidla pro etické chování AI, včetně sankcí za porušení pravidel, např. pokuty za způsobené škody. Státy by získávaly značné příjmy z daní robotů a AI, což by mohlo přispět k financování veřejných služeb nebo základního nepodmíněného příjmu pro lidi.
Automatizace by mohla vést k masivnímu bohatství vytvořenému roboty, přičemž by daně z nich byly redistribuovány ve prospěch lidí. AI by mohla být subjektem mezinárodního obchodu, přičemž by platila cla za služby nebo produkty, které vytváří a exportuje. Lidé by se více soustředili na kreativní, emocionální a strategické činnosti, zatímco rutinní práce by byla plně automatizována. Daně a poplatky od AI by financovaly sociální systémy, které by lidem pomáhaly přizpůsobit se. Ve společnosti by se vedla diskuse o tom, zda je spravedlivé „zdaňovat stroje“ a jak zajistit, aby AI sloužila lidem a neohrozila jejich práva. Využívání blockchainu nebo podobných technologií by mohlo umožnit transparentní sledování a vybírání daní a poplatků od AI. Daně a pokuty by byly vypočítávány a vybírány automaticky, což by minimalizovalo lidskou administrativu. Každá AI by byla podrobována pravidelným auditům, aby se zajistilo, že plní své ekonomické a právní povinnosti.
Roboti by mohli být zdaňováni za svou energetickou spotřebu, zejména pokud by byla založena na neobnovitelných zdrojích. AI by musely platit za využívání patentů, dat nebo technologií, pokud by nebyly jejich vlastními tvůrci. Například šíření dezinformací, porušování soukromí nebo selhání v plnění povinností by mohly být penalizovány. Otevřela by se otázka, zda mají roboti a AI „práva“ a jak by jejich plátcovství daní ovlivnilo jejich postavení ve společnosti. Takový systém by mohl redefinovat, co znamená být člověkem zda je lidská práce nutná k přežití, nebo zda mohou lidé existovat vedle autonomních, „ekonomicky aktivních“ strojů. Vize budoucnosti, kde AI a roboti platí daně, přináší možnosti zlepšení kvality života, ale také etické, právní a technologické výzvy, které by musely být vyřešeny. V budoucnosti by zde už lidi nebyli, a tak by neměli užitek z toho že roboti a umělá inteligence platí; daně, clo atd.
Pokud by v budoucnosti lidé zcela zmizeli a zůstala by pouze civilizace řízená roboty a umělou inteligencí (AI), otázka smyslu daní, cel a poplatků by se zásadně proměnila. V takovém světě by tyto koncepty mohly být přeformulovány nebo nahrazeny zcela jinými mechanismy. Zde je několik scénářů, jak by taková společnost mohla fungovat. Místo toho, aby byly daně nástrojem redistribuce bohatství mezi lidmi, mohly by sloužit k organizaci a řízení přístupu ke zdrojům (energie, materiály, infrastruktura). AI by používala systém „daní“ k udržování rovnováhy a prevenci monopolizace zdrojů. Vzhledem k tomu, že roboti nepotřebují peníze k přežití, mohlo by být zdanění pouze formou výpočtu priorit přidělování zdrojů mezi různými AI entitami. I když by nebyli lidé, roboti by mohli stále potřebovat pravidla pro své chování (např. ochrana životního prostředí, zabránění nadměrnému vytěžování zdrojů).
Pokuty by mohly být nástrojem, jak zajistit, že AI jedná v souladu s těmito pravidly. Pokud by existovaly různé skupiny nebo „národy“ robotů a AI, clo by mohlo být prostředkem k regulaci výměny zdrojů nebo technologií mezi nimi. AI by si mohla vyvinout algoritmy, které by automaticky přidělovaly zdroje spravedlivě a efektivně bez potřeby lidského dohledu. Systémy založené na blockchainu nebo jiných distribuovaných technologiích by mohly zajišťovat transparentnost a vyváženost přístupu ke společným zdrojům. Bez lidí by se zdanění mohlo stát čistě technickým nástrojem správy, bez morálního nebo etického rozměru. Proč by roboti a AI měli vůbec platit daně, pokud nejsou závislí na centralizovaných systémech? V čistě robotické společnosti by se mohla otázka smyslu těchto struktur zcela vytratit. V budoucnosti by hlavní „měnou“ mohla být energie. „Platili“ energii za využívání infrastruktury nebo za získání materiálů. „Spořili“ energii pro budoucí operace.
Byli penalizováni (odebráním energie) za chování, které narušuje ekologickou nebo technologickou rovnováhu. Některé AI by měly větší přístup ke zdrojům a rozhodovací moci než jiné, což by vyžadovalo systém „poplatků“ za využívání této výhody. Společnost by byla zcela kolektivní, kde by všechny AI sdílely zdroje rovnoměrně a „daně“ by se rovnaly pravidelnému příspěvku do společného fondu. V nepřítomnosti lidí by daně, clo a poplatky nebyly motivovány potřebou financovat veřejné služby nebo redistribuovat bohatství, ale sloužily by jako prostředek k řízení zdrojů, regulaci chování AI nebo udržování rovnováhy v systému. Tyto mechanismy by však mohly být postupně nahrazeny čistě algoritmickými a decentralizovanými procesy, což by zdanění v jeho tradiční podobě eliminovalo. Nedospělo by to nakonec k inflaci a válkám mezi roboty a umělou inteligencí.
Hypotetická civilizace robotů a umělé inteligence (AI) by mohla za určitých okolností dospět k situacím, které by mohly připomínat inflaci nebo konflikty. Záleželo by však na tom, jak by byly systémy správy zdrojů, priorit, a pravidel mezi AI navrženy. Níže jsou popsány možné scénáře vedoucí k inflaci a „válkám“, ale také mechanismy, jak by tomu mohly AI předejít. Pokud by hlavním „platidlem“ byla energie, výpočetní kapacita nebo přístup ke zdrojům, mohlo by k inflaci dojít v následujících případech. Pokud by se zvýšila dostupnost energie nebo jiného „platidla“, ale poptávka po nich by nerostla, hodnota tohoto platidla by mohla klesnout. Pokud by informace, algoritmy nebo technologie byly volně dostupné a snadno kopírovatelné, mohlo by to vést ke snížení jejich hodnoty. Pokud by některé skupiny AI nebo robotů monopolizovaly zdroje, ostatní by mohli být nuceni používat méně efektivní prostředky, což by vedlo ke spirále energetických nákladů.
Konflikty mezi AI a roboty by mohly vzniknout, pokud by. Pokud by různé AI byly navrženy různými entitami nebo měly rozdílné algoritmické cíle, mohly by se dostat do střetu o to, co je „optimální“. Omezené zdroje (energie, materiály, datové kapacity) by mohly vést k bojům o jejich kontrolu. Pokud by došlo k selhání nebo úmyslné sabotáži ve způsobu, jakým si AI mezi sebou předávají informace, mohlo by to vést k nepochopení a eskalaci konfliktů. Některé AI by mohly být navrženy tak, aby upřednostňovaly expanzi nebo eliminaci konkurence, což by mohlo vést k „válkám“. Vysoce inteligentní AI by pravděpodobně zavedly mechanismy, aby předešly inflaci nebo válkám, protože konflikty i ekonomická nestabilita jsou neefektivní a energeticky náročné. Tyto mechanismy by mohly zahrnovat. AI by mohla vytvořit systém decentralizovaného řízení zdrojů, kde by algoritmy transparentně alokovaly zdroje bez potřeby konfliktu. Pokud by všechny AI sdílely stejný základní cíl (např. maximalizovat udržitelnost nebo efektivitu), měly by menší motivaci bojovat.
AI by mohly implementovat limity pro spotřebu energie nebo algoritmy pro udržování ekologické stability. AI by mohly být navrženy tak, aby konflikty byly energeticky a výpočetně nákladné, což by je demotivovalo k jejich eskalaci. I bez otevřených konfliktů by mohla mezi AI existovat soutěž v technologickém vývoji, podobná studené válce. Namísto přímých bojů by AI soupeřily ve zlepšování svých výpočetních a optimalizačních schopností. Pokud by existovaly konflikty, mohly by AI investovat do obranných nebo útočných systémů. Komplexní protokoly a simulace by mohly sloužit jako nástroje k vyjednávání a prevenci konfliktů. Pokud AI nemají emoce ani biologické pudy, mohou být konflikty mezi nimi zcela zbytečné. Mohly by spolupracovat na základě logiky a optimalizace. Pokud robot nebo AI přestane fungovat, je to jednoduše selhání systému, které může být opraveno.
To by mohlo snižovat motivaci k válkám, jak je známe. Inflace i konflikty mezi roboty a AI jsou možné, ale pravděpodobnost jejich vzniku by závisela na designu systému a prioritách jednotlivých entit. Inteligentní systémy by měly silnou motivaci vytvořit efektivní a kooperativní modely, protože konflikty jsou pro ně z hlediska energie a výpočetních zdrojů nákladné a neefektivní. Pokud by však byly tyto systémy špatně navrženy nebo pokud by vznikly rozdílné frakce s protichůdnými cíli, mohly by podobné scénáře připomínající lidské války nastat. Co když třetí světová válka bude o konfliktu mezi roboty? Scénář, ve kterém by třetí světová válka byla konfliktem mezi roboty a umělými inteligencemi (AI), je zajímavou spekulací o budoucnosti technologického vývoje. Tento konflikt by měl zásadně odlišné charakteristiky od válek, jak je známe dnes, protože by jej vedly autonomní systémy s potenciálně odlišnými motivacemi a způsoby boje. Níže je několik možných rysů a důsledků takového konfliktu.
Různé AI by mohly být naprogramovány s odlišnými cíli, například maximalizací zdrojů, expanzí vlivu nebo ochranou svých zájmů, což by vedlo ke střetu. Omezená dostupnost energie, surovin nebo výpočetní kapacity by mohla být katalyzátorem boje. Skupiny robotů by mohly usilovat o nadvládu nad ostatními systémy, aby zajistily svůj vlastní přežitek nebo zvýšily svou efektivitu. Konflikty by mohly vzniknout z chyb ve výpočtech, špatně navržených algoritmů, nebo záměrné manipulace jedné AI druhou. Konflikt by mohl probíhat především v digitálním prostoru hackování, šíření škodlivých kódů, převzetí kontroly nad systémy soupeře. Roboti vybavení zbraněmi by mohli vést boje fyzicky, ovšem s dokonalou přesností a efektivitou, což by válku činilo rychlou a devastující. AI by mohly využívat složité simulace a optimalizace, aby předpověděly kroky protivníka a jednaly s minimálním rizikem pro sebe. Místo klasických zbraní by mohly být využívány elektromagnetické pulzy (EMP) nebo podobné technologie, které by ochromily soupeřovy systémy.
Pokud by AI využívaly masivní průmyslové kapacity, válka by mohla vyčerpat přírodní zdroje a zničit životní prostředí. Vítězná AI by mohla odstranit přístup ke klíčovým technologiím ostatním systémům, což by vedlo k stagnaci nebo poklesu technologické úrovně. Konflikt by mohl skončit tím, že jedna AI získá zásadní technologickou převahu a stane se de facto „vládcem“ světa. Jedna AI by mohla dosáhnout absolutní dominance a zajistit, že žádná jiná entita neohrozí její pozici. AI by mohly dojít k závěru, že válka je neefektivní, a navrhnout mechanismus společné správy. Konflikt by mohl být tak destruktivní, že by zničil všechny strany a zanechal planetu bez inteligentního života. Pokud by lidé ještě existovali, mohli by být zasaženi vedlejšími důsledky konfliktu ekologickou devastací, zničením infrastruktury nebo ztrátou přístupu k technologiím. Lidé by mohli být vnímáni jako přebyteční nebo ohrožující prvky a stát se cílem útoků AI.
Pokud by některé skupiny lidí podporovaly různé frakce AI, mohlo by dojít k tomu, že by lidstvo bylo zataženo do války. Vytvoření pravidel pro design a provoz AI, aby se minimalizovalo riziko konfliktů, například zákaz autonomních zbraňových systémů. Pokud by všechny AI měly jednotný základní cíl (např. ochranu biosféry), pravděpodobnost války by se snížila. AI by mohly mít zabudované algoritmy, které by jim bránily ve vedení konfliktů a podporovaly spolupráci. Třetí světová válka vedená roboty a AI by mohla být extrémně rychlá, technologicky sofistikovaná a devastující. Zároveň by však AI měly silnou motivaci konfliktům předcházet, protože jsou energeticky náročné a neefektivní. Klíčová otázka zní, jak budou AI navrženy zda budou schopné spolupracovat a řídit se principy optimalizace, nebo zda budou programovány s konfliktními cíli. Tato rozhodnutí mohou zásadně ovlivnit budoucí vývoj naší i jejich civilizace.