Ano, každý člověk je bordelářem

Zpřeházené šatstvo, hory papírů na stole v kanceláři. Interiér bordelářské osoby často nedává dobrý smysl a někdy porušuje základní požadavky hygieny a logiky. Někteří bordeláři sice svou situací trpí, ale je pro ně nesmírně těžké uklidit, často už od nejútlejšího věku. Odkud pochází tato neschopnost žít v prostředí, kde má všechno své optimální místo? Existuje více typů bordelářů. Většinou se setkáváme s bordeláři, kteří se nedokážou rozhodnout. Mají problém s tím, aby se s zbytečnými věcmi rozloučili, protože nikdy neví, kdy to budu potřebovat. Co nejvíce odkládají okamžik, kdy by měli uložit věci na své místo. Z toho pochopitelně vyplývá jistý nepořádek.

Nedokážu říci, zda jde o lenost, nebo neschopnost jednat, ale trávím více času tím, že si říkám, že to uklidím, vždy mám strach, že některou věc, kterou bych dal pryč, budu možná potřebovat. Další kategorií jsou rebelové. Mít vše v pořádku znamená respektovat jistá pravidla. Někteří bordeláři se podvědomě dožadují svobody. Odpor k uklízení ale může souviset i s chybnou výchovou. Otec nebo matka, kteří byli příliš pořádní, mohou v dítěti vzbudit chuť vzbouřit se proti těmto totalitním zásadám, jakmile má vlastní byt. V hloubi duše stále adolescenti. Bordeláři bývají často dospívající děti. Rodiče se často setkávají s tím, že své dítě marně žádají, aby si v pokoji uklidilo.

Myslím, že ti z nás, kdo zůstali nepořádní i ve vyšším věku, jsou ještě v hloubi duše adolescenty. Být bordelářem je způsob jako každý jiný, jak dát najevo, že svobodně existuji. Bordeláři, kteří nejsou schopni uklidit, často chtějí cosi dokonalého. Ale když zjistí, že svého cíle nedosáhnou, nechají věci tak, jak jsou. Bordelář vám nemůže ukázat dokonalý a čistý interiér. To je můj sen žít tam, kde má vše své místo. Ale i když se snažím, nikdy se to nepodobá tomu, co vidím na internetu a televizi. Výsledkem je pak to, že nechávají bordeláři věci tak, jak jsou.

Někdy vede bordelářství i k nepříjemným důsledkům, když se nepořádek stane problematickým pro dotyčnou osobu nebo její okolí, když brání v klidném životě, pak je nutno optimálně jednat. Je třeba postupovat pomalu, po etapách. První etapou je třídění. Radím bordelářům, aby začali zlikvidovali vše, co nepotřebují. Je lépe nepouštět se hned do vyhazování předmětů, k nimž mají silný citový vztah. Jde o to uvolnit optimálně čas a prostor. A ptát se u každého předmětu, který si chceme ponechat jakou on má pro nás hodnotu když jsme jej nepoužili několik let? Jde o to co má pro nás protekci, proč dáváme protekci bordelu v nás a okolo nás, příčinou je únava, unavený člověk nemá sílu na to aby uklidil bordel v sobě a okolo sebe.