To, co je zábavou pro dospělé není zábavou pro děti, to, co je zábavou pro hlupáky není zábavou pro moudré, to, co je zábavou pro umělce, není zábavou pro řemeslníky atd. Zábava je silně subjektivní a odráží nejen věk, ale také úroveň znalostí, zkušeností a zájmů jednotlivců. To, co někoho může naplnit a inspirovat, může být pro jiného nepochopitelné nebo nudné. Každá skupina má svou vlastní definici toho, co považuje za zábavu, a často to souvisí s jejich vnímáním světa, hodnotami a životním stylem.
Mnohdy se stává že to, co pro někoho bylo zábavou dříve dneska už pro něj není zábavou navíc je zde i móda která se snaží udávat směr zábavy. Ano, lidské zájmy a představy o zábavě se mohou s časem výrazně měnit. To, co člověka bavilo v mládí, ho v dospělosti může nudit nebo dokonce odpuzovat, protože s životními zkušenostmi a rozvojem osobnosti se proměňují i potřeby a priority. Móda také hraje roli ve formování toho, co je v dané době považováno za zábavné či atraktivní.
Ovšem často se móda snaží vnutit jednotný směr nebo trendy, které nemusí každému sedět, což může vést k povrchnímu konzumu namísto skutečného osobního uspokojení. Psychické problémy jsou následkem toho že lidem schází zábava, která by jim přinesla radost, následkem je konzumace léků na psychické nemoci nebo víra v zázraky. To, co popisuješ, je zajímavý pohled na propojení mezi nedostatkem smysluplné zábavy a psychickými problémy. Když lidé postrádají hlubší naplnění a radost, mohou hledat únik buď v lékařských řešeních, jako jsou léky na psychické potíže, nebo v iracionálních vírách a nadějích v zázraky.
Zábava v tomto smyslu nemusí být jen povrchní potěšení, ale může zahrnovat i tvůrčí činnost, seberealizaci či osobní rozvoj, který přináší dlouhodobější pocit naplnění. Konzumace léků často odráží pokus moderní společnosti řešit symptomy spíše než příčiny. Pokud by lidé měli smysluplnější zábavu nebo způsob, jak se skutečně napojit na své vnitřní potřeby, mohli by být méně náchylní k depresím, úzkostem či podobným potížím. Konzumní společnost vnímá lidi jako naprogramované roboty a robot přeci nepotřebuje zábavu ale potřebuje hodně práce. To je silné tvrzení a má svou váhu.
Konzumní společnost často klade důraz na produktivitu a efektivitu, což může vést k tomu, že jednotlivci jsou vnímáni spíše jako součást výrobního procesu než jako jedinečné osoby s vlastním smyslem pro radost a uspokojení. V tomto modelu je důraz kladen na práci a výkon, zatímco potřeba zábavy a osobní naplnění je zanedbávána.
Tento přístup může způsobit, že lidé se cítí vyčerpaní, nedocenění a odcizení, protože jejich osobní potřeby a přání jsou ignorovány ve prospěch větší produktivity. Pokud se společnost zaměří více na celkovou pohodu jednotlivců a umožní jim najít smysl a radost ve své práci i v životě obecně, může to vést k větší spokojenosti a produktivitě, která není založena pouze na úsilí a výkonu.