Co se stane společnosti, která je předlužená? Jsou tu dvě možnosti. Buď jsou dluhy seškrtány na úroveň, kterou je možné splatit, aby mohla společnost dál normálně fungovat. Nebo věřitelé zabaví majetek, kterým je ručeno, a nastane tak velký přesun majetku z rukou dlužníků do rukou věřitelů. Prvních několik tisíců let všichni babylonští vladaři rušili osobní dluhy, nikoli ty obchodní, aby osvobodili dlužníky, kteří upadli v otroctví nebo přišli o půdu, která je živila.
Ti tak díky tomu mohli znovu platit daně a vykonávat robotu, místo aby jejich práce a úroda přicházely do rukou věřitele. Utažením opasků je vlastně myšleno to, že celé generaci říkáte, že pro ně nemáte práci, že zde nemohou zůstat v podmínkách, aby si vydělali na vlastní dům a že musí emigrovat. Měl bych dodat, že ve všech společnostech narůstá objem úročných dluhů rychleji než schopnost, jakou vůbec může ekonomika růst.
Takže každá společnost dojde do bodu, kdy jí dluhy přerůstají přes hlavu. Pak už v rámci aktuálního ekonomického systému a sociální rovnováhy nejdou splatit. Hlavním narušitelem sociální rovnováhy je právě nárůst dluhů, a to platí i pro dluhy bez úroku. Jsou tu období neúrody, záplavy a další vlivy, které přeruší ekonomickou aktivitu. Mluvíte o tomto exponenciálním nárůstu úročených dluhů jako o něčem, co si staré civilizace uvědomovaly, ale my jsme to tak trochu pozapomněli.
Není to úplně tak pozapomenuté. Bankéři a věřitelé si to uvědomují. Ale není to něco, co by se nějak vepisovalo do obecného povědomí. Právě naopak, tento jev je aktivně potlačován ekonomickým sektorem. Když se podíváte, co píší ekonomové, zjistíte, že předpokládají exponenciální růst hrubého domácího produktu a národního důchodu. Přitom takto nerostou.
Máme tu hospodářský cyklus a poklesy. Jen dluhy narůstají neúprosně. Věřitelé tomu říkají „zázrak složené úrokové sazby“, všude možně se o tom mluví, ale z veřejné debaty je to vytlačováno. Jednoduše proto, aby na tom lidé nechtěli nic změnit. Také zmiňujete, že cílem není žít z úroků a alespoň někteří věřitelé si to uvědomují. Cílem je získat zástavu, kterou dlužník ručí. Tak tomu je všude v tomto ohledu došlo ke sbližování ekonomiky.
Kultura korporátních převzetí podniků od osmdesátých let dál vedla k rozmachu korporací. Moderní vedení společnosti vidí dluhy jako nástroj k vymazání důchodových pojištění a sociálních programů, ze kterých těží jejich zaměstnanci. V dnešní době se politici po celém světě snaží vyrovnat státní rozpočty. Jediný způsob, jak to udělat, když narůstá zadluženost, je seškrtat peníze na zdravotnictví, sociální výdaje, důchody.
Takže dluhy jsou hlavní příčinou třídního boje v každém století. Zjistil jsem, že existuje ohromné množství literatury, která není vůbec zmiňována v učebnicích ekonomické historie. Chtěli jsme popsat, jak na jejích počátcích bylo bráněno tomu, aby dluhy narušovaly chod společnosti tím, že byly odpouštěny. Máme stovky let zákonů babylonských soudů v klínovém písmu, ve kterých se řešilo, jaké dluhy mají být rušeny.
Jejich pomocí můžeme vystopovat osudy dluhů a ty dokládají, že každý panovník uvedl svou vládu dluhovou amnestií. Kdykoli se moci ujal nový vladař, započal svoji vládu amnestií pro trestance. Ve starověku se tato myšlenka inaugurační amnestie vztahovala i na dlužníky. A ekonomiku to stabilizovalo. Kdybyste dluhy nezrušil, skončila by většina populace v otroctví nebo pod kuratelou vlády věřitelů. Tito lidé by nesloužili v armádě a společnost by byla dobyta vnějším nepřítelem.
Už okolo 4. století př. n. l. tu máte řecké vojevůdce, jako byl například Tacticus, kteří říkají, že nejsnáze můžete dobýt cizí město tak, že jeho obyvatelům slíbíte, že jim odpustíte dluhy, když se k vám přidají; město naopak ubráníte nejlépe tak, že dluhy preventivně odpustíte, abyste si zajistil věrnost obyvatel. Podívejte se také na takzvaný Německý hospodářský zázrak. Spojenecká peněžní reforma v roce 1948 byla dluhovou amnestií! Položila základy prosperujícího poválečného Německa.
Nezničila německé hospodářství, znamenala jen to, že se smazaly dluhy patřící nacistům, protože ti byli předtím u moci. Bylo jednoduché je zrušit, protože šlo o nacisty. Dnes dlužíme hlavně bankám a korporacím. Když zbankrotují, mohou být založeny znovu, hned druhý den. Na rušení dluhů je dobré, že vymažete úspory na druhé straně účetního výkazu. A v dnešním světě máte hodně úspor. Všichni politici, vojevůdci, miliardáři atd. Jejich úspory drtí demokracii.
Když zrušíte dluhy, vymažete i jejich úspory a budete mít čistý štít. Začnete znovu se společností v rovnováze. Když to neuděláte, celý svět bude brzo vypadat jako očistec. Starověcí vladaři vyhlašovali dluhové amnestie. Jedním z nich bylo období neúrody. Pokud hledáte analogii pro starověkou neúrodu v moderním světě, těžko budete hledat lepší paralelu, než je hospodářská krize. Starověký vladař by to vyřešil odpuštěním dluhů, ale před deseti lety se stal pravý opak a vlády zachránily věřitele, nikoli dlužníky.
Prezident Obama byl zvolen díky slibu, že seškrtá brakové hypotéky na jejich realistickou cenu. Obama svůj slib porušil, zatímco republikáni byli ochotni brakové hypotéky seškrtat. Ale demokraté jsou ve Spojených státech v podstatě stranou Wall Streetu. Dluhy neškrtli a mnoho milionů Američanů přišlo o domov. To není stabilita. To je opak stability. Znechucení a opovržení Obamou vyneslo do funkce Donalda Trumpa.
Spousta Evropanů není schopna pochopit, jak si Američané mohli zvolit takového grázla do Bílého domu. Odpověď je, že byl menším zlem. Radši by tam měli nekompetentního grázla než kompetentního zloděje. Náš insolvenční zákon je velmi drsný k dlužníkům. To, co jste popsal, totiž není demokracie. Je to oligarchie. Pokud tolik rodin není schopno splácet své dluhy, znamená to, že věřitelé poskytovali špatné půjčky, a jsou to tedy špatní věřitelé.
Proč by měl být věřitel, který poskytl lehkomyslnou, nezodpovědnou půjčku, upřednostněn před dlužníkem, který plně očekával, že dluh splatí? Pokud je vysoká nezaměstnanost nebo jiný sociální důvod, který vede k neschopnosti platit, pak by měl platit stát. Lidé, co tvrdí, že volný trh vše vyřeší, vám nikdy neřeknou, co trh ve skutečnosti je. Takřka všechny trhy v historii lidstva byly regulované. „Volný trh“ je neregulovaný trh. A to je zločin.
Když dluh nemůže být splacen, proto jsou tu dvě možnosti. První možnost, tržní cena nemovitosti přesáhne schopnost příjmu z nájmu pokrýt dlužnou částku. Ve skutečné demokracii by se řeklo: Dobře, dojde k bankrotu a my poté vydražíme nemovitost s tím, že dlužník má předkupní právo. Jinak řečeno, cena té nemovitosti se přenastaví na úroveň adekvátní běžné nájemní ceně. Dluh by tak byl redukován na normální, splatitelnou mez. Je to jednoduché řešení.
Druhá možnost je to, co lidé očekávali ve starověku, většina příjmu státu by měla plynout z daní z nemovitostí. Existuje spousta způsobů, jak to vyřešit demokraticky. „Utáhnout opasky“ ve skutečnosti znamená: „Pokud je vám dvacet až třicet let, musíte opustit domov a odejít do země, ve které budete mít šanci najít dobré zaměstnání.“ Utažením opasků je vlastně myšleno to, že celé generaci říkáte, že pro ně nemáte práci, že zde nemohou zůstat v podmínkách, aby si vydělali na vlastní dům a že musí emigrovat.
Hospodářská krize je způsobená předlužeností a dluhy přece nikam nezmizely! Místo toho od roku 2008 rostou a rostou. Nárůst dluhů zrychlil a bude zrychlovat i nadále, exponenciálně. Přitom ekonomické modely se tváří, jako kdyby žádná zadluženost neexistovala. Jsou založené na konceptu směny, nepočítají s financializovanou ekonomikou. Předpovídají HDP, a přitom veškerý růst je právě ve finančním sektoru, nikoli ve skutečné ekonomice.
Od ekonomů často slýcháte, že nejefektivnější ekonomické uspořádání společnosti je na základě volného trhu. Volný trh údajně vyřeší takřka všechny problémy. Z toho, co říkáte, naopak vyplývá, že když trhu přenecháte příliš volnosti, ekonomika začne stagnovat, společnost se předluží. Lidé, co tvrdí, že volný trh vše vyřeší, vám nikdy neřeknou, co trh ve skutečnosti je. Takřka všechny trhy v historii lidstva byly regulované. „Volný trh“ je neregulovaný trh. A to je zločin.
Zločinci milují volný trh, protože to znamená, že nikdo není zatýkán a zločin je součástí volného trhu. Spousta lidí by vám řekla, že západní civilizace alespoň v posledních několika staletích je založena na konceptu osobní svobody, který spočívá nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Není to, co vy říkáte, v naprostém rozporu s takto pojímanou svobodou? Svoboda po celá tisíciletí znamenala svobodu od dluhů, svobodu od nevolnictví, svobodu od poddanství a závislosti na někom bohatším.
Znamenala schopnost lidí žít soběstačně, bez nutnosti se zadlužit. Teď znamená svobodu pro vládnoucí třídu, svobodu zabírat půdu, majetek a nemovitosti, vyhazovat lidi z jejich domovů, zavírat jejich továrny a zanechat je bez práce a vytvořit zadluženou populaci. Je to ekonomické otroctví! Volnotržní svoboda znamená otroctví a dluhové nevolnictví. Když Ježíš poprvé kázal, rozbalil svitek a řekl, že přišel vyhlásit „léto milosti Hospodinovy“, tedy takzvané milostivé léto, odpuštění dluhů.
My dnes ze svitků od Mrtvého moře víme, že v té době spoustu lidí v Judeji agitovalo za dluhovou amnestii. Stejně tomu v té době bylo v Řecku a v Římě, kde byly dluhové revoluce. Po celém světě se ozývaly hlasy, volající po dluhových amnestiích a Ježíš byl součástí tohoto proudu. Ježíš řekl, že to je Mojžíšův zákon, kterým je nutné se řídit. Věřitele to velmi rozzlobilo. Farizeové v této době následovali učení rabína Hilela, který vymyslel klauzuli, pomocí níž se dlužníci ve smlouvách vzdávali práva na odpuštění dluhů.
Ježíš říkal, že je to protizákonné, že farizeové nejsou Židé, ale ateisté, protože neuznávají samotné jádro Mojžíšova zákona. Hrozil rozštěpením judaismu na dvě větve. Ta jedna by zahrnovala věřitele a kněžstvo, které Lukáš označil za „chamtivé a milující peníze“; druhá Ježíše, který zastupoval demokratické obyvatelstvo. Solón zakázal dluhové nevolnictví, pak následuje jedna dluhová revoluce za druhou v Římě i v řeckých městech.
Celá historie Říma je velmi krvavým bojem věřitelů, kteří zabili kohokoli, kdo chtěl odpustit dluhy, podporoval přerozdělení půdy, bránil jejímu nelegálnímu zabírání, byl pro regulované ceny potravin a podobně. Byla to třídní válka. Řím byl nejkrutější oligarchií v dějinách lidstva. Přitom dal západní civilizaci svůj právní řád.
Poprvé v historii šlo o systém, který byl vystavěný ve prospěch věřitelů, na rozdíl od společností Blízkého východu a jiných částí světa. Důvod, proč lidé nesplácí dluhy, nespočívá v tom, že by byli nezodpovědní a nemorální. Když se podíváte na dnešní svět, velká spousta lidí je zavalena ohromnými dluhy nejen osobními, ale i státními. Vidíte nějakou cestu, jak se tohle může změnit? Teď se může zdát, že celý svět bude dluhy pohlcen.