Zániky kultur a civilizací

Život je práce a práci určuje a kontroluje situace, práce je výkonem, který je možný díky příkonu, pokud zde je malý příkon, je zde i malý pracovní výkon. Zde se dostáváme k parazitování, kdy paraziti omezují příkon pro pracovní výkon, není to jenom problém u lidi tento problém je i v přírodě nebo u techniky a programů. 
 
Strom, který nerodí ovoce, je třeba nahradit stromem, který rodí ovoce, o tom je; ekonomika, politika, náboženství, filosofie, umění, školství, atd. Zániky kultur a civilizací měli příčinu v tom, že nedocházelo k tomu, že se strom, který nerodil ovoce nahradil stromem, který rodí ovoce. Je to totiž velmi nepopulární nahrazovat stromy co nerodí ovoce stromy, co rodí ovoce, komu není rady tomu, ale není už pomoci.

Ano, potřebujeme dokonalého prezidenta

Lhář nesnese samotu protože musí lhát sám sobě, představme si prezidenta který je rok na samotce a nemá možnost kontaktu s lidmi, naučil se tak dokonale lhát cizím lidem a najednou musí lhát sám sobě a to je pro něj pekelným očistcem. 
 
Lhaní je jako sportování, které posiluje svaly a pokud ležíme v posteli tak svaly ochabují a stejně tak ten kdo je rok na samotce ztratí schopnost být úspěšným lhářem. Proč zde vlastně potřebujeme prezidenta který je profesionálním lhářem? Pravda je jako zrcadlo, ve kterém spatříme to, že jsme hříšníci, co si hrají na to, co nejsou. 
 
Jistě jsme si nezvolili prezidenta proto, aby nám on lhal a dělal tak z nás hlupáky, potřebujeme prezidenta, který nám řekne to, že jsme na tom zle a že příčinou tohoto stavu je u nás; byrokracie, politika, korupce, protekce, dogmatismus, kariérismus, pokrytectví, závist, příživnictví, atd. 
 
Prezident musí být dobrým hospodářem, který nemá čas na kladení věnců, ale svůj čas věnuje tomu, aby dělnická třída měla u nás stejnou ekonomickou úroveň jako jí má dělnická třída ve Švýcarsku. Nevymýšlejme to, co je ve Švýcarsku dávno vymyšleno a otestováno, je třeba restartovat naši politiku a ekonomiku.

Mocným je třeba občas nastavit zrcadlo

Moc je pro bezmocné drogou na které jsou psychicky závislí, vše zde jsou protiklady a tak je zde; moc a bezmocnost, štěstí a neštěstí, pravda a lež, život a smrt, atd. problematika opojení mocí není rozhodně nová, historie je plná informací o tom, jak mnoho lidí bylo opito velikou mocí a většinou to špatně skončilo. Trpaslík, který má pod sebou veliký podstavec z výhod si myslí že je obr do té doby, dokud je na podstavci, a jak už není na podstavci, tak se z toho psychicky zhroutí a konzumuje léky na deprese, nebo pije alkoholické nápoje.

U kanibalů není problém s jedinci, co si hrají na to, že jsou mocní, protože je ostatní zabijí a snědí. Prvním lidským zákonem bylo, nezabiješ toho kdo je ve smečce mocný, ale bezmocného nebo nepřítele smíš zabít. Naše kultura je založená na tom že se mocní mají dobře, stádo potřebuje pastýře, ovšem mnoho pastýřů potřebuje občas nastavit zrcadlo aby pochopili že jsou jenom trpaslíky.

Nehraj si na boha

Každý to dobře zná, že si lidi hrají na boha, a tím pochopitelně porušují zavedená pravidla společenské hry, a tak je snaha je tvrdě potrestat, za to že si hrají na boha. Co je příčinou toho že si nějaký člověk hraje na boha? Příčinou je vždy stav opilosti způsobený výhodami, které si ten člověk nezasloužil a získal je díky protekci nebo měl štěstí. Na boha si většinou hrají; psychopati, sociopati, devianti, blbci, idioti, narkomani, fanatici, extrémisti, zločinci, vrazi, atd. 

Ukázka hry na boha ve velkém rozsahu je invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl vojenský vpád vojsk pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem na žádost konzervativního křídla Komunistické strany Československa, který se uskutečnil 21. srpna 1968.

Invaze se kromě Sovětské armády zúčastnila vojska Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Vojska Německé demokratické republiky, ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR nepřekročila. Země Varšavské smlouvy, které se invaze nezúčastnily, byly Albánie a Rumunsko.

V okamžiku invaze jsem byl na chmelové brigádě a tato brigáda předčasně skončila. Jan Palach byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který obětoval svůj život na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy. 

Dne 16. ledna 1969 se zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze. S rozsáhlými popáleninami byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech zemřel. Byl jsem na jeho pohřbu fotografovat, naše dějiny jsou dějinami prohraných válek, jsme národem, který je fackovacím panákem, už mnoho století, a tak je zde blbá nálada a veliká konzumace piva a cigaret, protože si mocné veliké národy hrají na boha!

Nové dovezeme a staré odvezeme

Tak to dneska u mnohého velkého zboží funguje a lidem to vyhovuje, jenže co když dovezou inteligentní autonomní roboty a zaměstnance odvezou do rezervace mimo civilizaci, tak jako v USA skončili indiáni v rezervaci.
Zdá se vám to jako nesmysl, ale člověk je v současnosti jenom levným zbožím na pracovním trhu, a staré zboží se nahradí novým zbožím. 
 
Je naivní věřit tomu, že roboty zdaníme a tak nebudeme muset pracovat a stát nám bude platit peníze, aby neměl s námi problémy, to je utopie.
V televizi budou pořady o tom, jak je to v rezervaci krásné, že je to tam jako na dovolené, realita bude ale zcela jiná.