Existuje v očistci spravedlnost?

IMG_4659

01
Hlupáci mají tu nevýhodu, že jsou závislí na zkušených. Věří, že zkušení lidé jsou tu proto, aby jim pomáhali, ukazovali cestu ke šťastnému životu a předali jim jen to dobré. Také jsem tomu věřil. Už tomu nevěřím. Kdykoli jsem měl geniální nápad, byl pro ně hloupý. Kdykoli jsem chtěl být svůj, slyšel jsem, jak jsem naivní, ještě hloupý, a že mám poslouchat je, protože oni mají víc odžito a vše vědí lépe: „Hlavně buď hodný a dělej, co Ti moudří lidé říkají. Uč se, abys měl práci, pak byt, pak auto, rodinu, atd.“ Ale já, jsem se stále ptal: A to potom budu šťastný? A protestuji proti tomu, jak mě moudřejší lidé vedli a podvedli. Ptám se k nebi: Proč jste mě nutili smířit se s málem? Proč jste mi bránili jít za velkými sny? Proč jste mi vzali tolik let, chuti a motivace? Proč jste mi lhali, že máte patent na rozum a jedině Vaše subjektivní cesta je ta jediná správná? 
02
Kdyby dnes stál přede mnou nejmladší a nejmenší kluk z celé třídy, který by chtěl být jiný, řekl bych mu dost hlasitě, aby šel za svým srdcem. Bál bych se mu říct ať by měl jakkoli bláznivý nápad „Ty to nedokážeš“, protože vím, že to dokázat může, že žádný cíl není tak vysoko, aby na něj nedosáhl ten, kdo v sebe věří. A hlavně bych mu poradil, ať nevěří těm lidem, kteří zaměňují stáří a moudrost, živoření a život, zažité a prožité, věk a zkušenost. Víme, že život je krátký a smrt jednou čeká každého z nás. Přesto jsme zaskočeni, kdykoli ta zubatá setne někoho, koho jsme znali. Tehdy jako bychom se na chvíli vypojili z elektrického obvodu, který pohání kolečko, v němž běháme bez ustání jako křečci, a připomněli si, že žijeme jen v současnosti. Moudří lidé mě strašili smrtí. 
03
Je přece hrozná! „Tak si ji, raději nepřipouštěj, ignoruj, že nějaká smrt existuje.“ Jenže já říkám opak: Smrt neignorujme, ani se jí nebojme. Víc se bojme života, který pořádně nežijeme jen proto, že se bojíme změn. Smrt není největší ztrátou, která může potkat člověka. Největší ztrátou je zemřít psychicky dávno předem, sám v sobě, ještě zaživa. Už žádná rezignace, buďme odvážní. Žádná pasivita, buďme akční. Nebojme se smrti, ale bojme se k smrti, že za celý život nestihneme vyrazit za svými sny.  Čeká nás jen takový život, jaký si vytvoříme. Věřil jsem druhým, když mi radili, co mám dělat se svým životem. Radili mi tak špatně, že dnes lituji, že jsem je poslechl. Měl bych jim to vyčítat, ale není, co nemysleli to kolikrát zle. Oni prostě nemohli vědět, co je pro mě správné. 
04
Náš život je pouze náš. Ostatní nás mohou přesvědčovat, ale nemohou za nás rozhodovat. Mohou jít po našem boku, ale nikdy ne v našich botách. Snažte se, prosím, ať cesta, kterou kráčíte, je v souladu s Vaší intuicí a touhou. A když není, nebojte se skočit do jiné stopy, změnit kurz, vyšlápnout si svou vlastní. Vždy je lepší být na začátku žebříku, po němž jsme si přáli lézt, než na vrcholu jiného žebříku, kde se necítíme vůbec dobře. Tím žebříkem je náš život a kam jdeme, je naše volba. Nebudeme žít jiný život, než který si vytvoříme. Snažme se, ať naše činy mluví hlasitěji než rty. Ať to, o čem sníme, naplníme životem. Lidé mě učili, že budu šťastný, jen když je budu poslouchat. Byla to svatá lež. 
05
I kdyby mě život naučil jen jednu věc, pak tuto: Krok, který činíme ze své vůle, rádi a s vášní, vždy stojí za to. I když nevíme, kde se právě nacházíme, i když nám to prostředí připadá neznámé, je to jako na tropickém ostrově, kde jsme nikdy nebyli, ale přáli jsme si ho vidět, cítíme se tam báječně. Protože to, co jsme udělali, souzní s tím, co jsme chtěli. S tím, co přináší pocit naplnění. Udřený ještě neznamená produktivní! Všichni říkali, že chodit z práce udřený je dobře, jen tak budu společnosti užitečný a cítit se platný. Z dnešní doby musejí mít radost. Všichni spěcháme, nestíháme. Práce, konference, mítinky, uzávěrky, plány. Jsme tak „užiteční“ a „platní“, že nemáme dost času na rodinu ani na spánek. Diář plný úkolů nám dává pocit nenahraditelnosti a důležitosti. 
06
Bohužel, je to iluze. Upracovanost není ctnost, pro kterou by nás měl někdo respektovat a chválit. Jenom zřídka se udřenost rovná produktivitě a skutečné užitečnosti. Pouze 17% lidí v EU vytváří hodnoty, jaké EU opravdu potřebuje, a my sami chceme? Není udřenost spíše důsledkem neschopnosti zorganizovat si čas, dodržet priority, ctít hodnoty a umět říci ne tehdy, kdy bychom to říkat měli? Nejsme více jako křečci v běhacím kolečku k nezastavení, přitom se nepohneme z místa? Dospělí mě učili, že tento konzumní svět potřebuji. Že jen zaneprázdněnost mi dá pocit, že žiji. Že tím dám životu smysl. Byl to klam, dlouhodobě neudržitelný, nesmyslný a nebezpečný. 
07
Obávám se, že jednou si budeme přát, abychom v minulosti trávili mnohem méně času nesmyslnou hrou na produktivitu a více času budováním toho, co opravdu dává smysl. Protože jen to je produktivita. V dětství byla chyba něco špatného, ostudného, trestuhodného. Kdo chyboval, měl se za to stydět. Bože, kam jsme to klesli! Většina chyb v životě je nevyhnutelných. Když se narodíme, jsme nepopsaný list. Žádný pokrok nenastane bez toho, abychom šlápli do míst, kde jsme ještě nebyli. Která jsme neznali. Která jsme si museli nejdříve osahat a nezkušeně klopýtnout. Poprvé, protože podruhé už jsme měli zkušenost a pevně stáli. Neznám větší pokrytce, než jsou sami dospělí. 
08
Přestal jsem s nimi své chyby řešit, řeším je v sobě. Kdykoli udělám kiks, snažím se odpustit si. Nezlobit se na sebe. Protože není hanbou udělat chybu. Hanbou je nepoučit se. Budeme-li se bát neúspěchu, nebudeme schopní dělat kroky potřebné ke svému zlepšení, tedy k úspěchu. Mistr je ten, kdo má na kontě daleko více neúspěchů než začátečník pokusů. Za každým velkým úspěchem jsou tisíce malých neúspěchů. Ano, úspěch výsledkem předchozích neúspěchů. Ty neúspěchy nejsou na člověku vidět. Protože jejich součtem je to, co vidět je: úspěch. Vyhlížel jsem úspěch. Přemýšlel jsem o něm. Ale on nepřicházel. Divil jsem se proč. Byl jsem přece jako dospělý, hodně jsem mluvil a sliboval. 
09
Jenže pak jsem zjistil, že jsme výsledkem toho, co děláme, ne toho, co sobě či jiným navykládáme. Že mi škola, která měla být klíč k dobrému životu, je na houby, když získané teoretické vědomosti nikde neuplatním. Že úspěch nejde sám za těmi, kdo na něj čekají, ale kličkuje mezi těmi, kdo na svých cílech pracují. Pak jsem přestal dospělé poslouchat, že všechno přijde samo. Zeptal jsem se sám sebe, co je pro mě skutečně důležité a pak jsem sbíral odvahu vystavět kolem své odpovědi celý život. Jakékoli veliké znalosti jsou zcela bezcenné bez činů. A pokud hodláme počkat na dokonalou chvíli pro naši akci, můžeme pročekat celý zbytek života. Se záští, že jiní mají „štěstí“, „lepší osud“ a další bláboly. 
10
Jen to, co děláme, se počítá. Touha po pomstě, které v nás bublají, nejsou nic víc než plýtváním našeho štěstí, času a energie. Jako bychom očistci pronajali velikou parcelu ve své hlavě a chtěli, aby nám chybnou minulost doživotně připomínal. Odpuštěním tuto parcelu eliminujeme. Měl jsem pochopit, že s každým, kdo mi vstoupí do cesty, bych měl vyjít. Že každý musí být můj kamarád. Že na každého staršího musím dát. Tak mi byli představeni i učitelé musel jsem kývat i tehdy, kdy jsem s nimi nesouhlasil. Nucená přátelství a povinné respektování těch, kteří si respekt nezaslouží, považuji za velký zločin na dětech. „Ty už si s ním nehraješ? Ale vždyť je to tak hodný chlapeček. Ne, všichni lidé nejsou osobnosti. Stejně tak všichni nejsou pro nás dobří. 
11
Můžeme být jen tak skvělí, jak skvělí jsou lidé, kterými se obklopujeme. Chceme-li být šťastni, musíme nechat odejít ty, kdo nás stahují ke dnu. A stejně tak nemáme právo vynucovat si vztah s lidmi, které brzdíme, kterým ubližujeme a vštěpujeme jed, že nestojí za nic. Zasloužíme si bodlo. Všichni nejsme ze stejného těsta. Nezlobme se na ty, kteří nám zakazují být sami sebou a tvrdí, že nejsme dost dobří. Zřejmě si řeší nějaké své problémy, jinak by nás nevysávali, neuráželi, neponižovali a jako praví přátelé by ctili význam slov právo na pravdu, právo na omyl, právo na vlastní zkušenost. Nedržme za každou cenu vazbu s každým člověkem. Poslouchejme svou intuici. 
12
Na světě je řada správných lidí, kteří nás mohou dobíjet, inspirovat a podporovat, abychom byli svou nejlepší možnou verzí. Nedává proto smysl, abychom věnovali čas primitivům, kteří potřebují vylévat závist, nenávist a depresi. Jako malý jsem slýchal, že mě nikdo nebude mít rád, když se nezměním. Učil jsem se, že se nemám mít rád takový, jaký jsem, ale že mám usilovat o to být takový, jakým mě chce mít moje okolí. Měl jsem se podbízet, snažit se zalíbit, přece jinak nebudu mít dobré známky. Je důležité být laskavý k jiným. Ale ještě důležitější je být laskavý sám k sobě. Proto se, prosím, ujistěte, že se neposuzujete cizíma očima. Zejména těch primitivů, kteří nedokážou vidět Vaši hodnotu a krásu. Obklopujte se zásadně těmi lidmi, kteří Vás mají rádi takové, jací již jste. 
13
Tedy že Vás mají rádi tak chybující, jak si připadáte, tak nepřitažlivé, jak se cítíte, tak nekompletní, jací zatím ještě jste. Povrchně mohou hodnotit jen povrchní lidé. Věci jsou věci a nemají co dělat s naším charakterem. Někdy mi připadá, že celebrity jsou agenti realitních kanceláří nebo automobilek. Naznačují, že teprve když budu něco pořádného vlastnit, budu stát za to. Nepřipouštějí, že bych si mohl vystačit s méně věcmi a že více nepotřebuji. Že možná nevěnuji tolik času nákladným aktivitám jen proto, že moje hodnoty nestojí tolik peněz. Co si vytvořit osobní kulturu? Co naplnit svátky ne zážitky, které stojí za to podle obchodníků, ale podle nás? 
14
Samozřejmě i já se bojím, že si nestihnu nenahromadit všechny věci a služby, které na mě křičí z reklamy. Starší lidé mě učili, že co jednou máš v hlavě, už ti nikdo nevezme. Že jak jsi jednou nahoře, dolů tě nikdo neskopne. Že kdo jednou zakopne, s tím se to bude vláčet už celý život. Když to shrnu, měli pravdu v tom, že jsem byl naivní idiot. Ne v tom, co jsem si přál, ale že jsem je vůbec kdy poslouchal. Je to přesně naopak. Nic na světě není trvalé. Co dnes máme, může zítra být tím, co jsme měli. Lidé a okolnosti přicházejí a odcházejí. Život u nikoho nestojí. Naopak, kvapí od klidu k chaosu. I okamžiky mění lidské životy. Nic trvale zde nevydrží. Ale není, proč toho litovat. Ať je naše přítomnost dobrá či špatná, vždy se změní. Je to dobře. Alespoň to člověka učí užívat si dobré dny, dokud jsou, a nepropadat skepsi v těch špatných. Děkujme za změnu, každá nás učí něco nového. Možná to není zjevné hned, ale později uznáme, že stála za to.

Umělá inteligence komentáře moderuje