Existuje v očistci spravedlnost?

01
Hlupáci mají tu nevýhodu, že jsou závislí na zkušených. Věří, že zkušení lidé jsou tu proto, aby jim pomáhali, ukazovali cestu ke šťastnému životu a předali jim jen to dobré. Také jsem tomu věřil. Už tomu nevěřím. Kdykoli jsem měl geniální nápad, byl pro ně hloupý. Kdykoli jsem chtěl být svůj, slyšel jsem, jak jsem naivní, ještě hloupý, a že mám poslouchat je, protože oni mají víc odžito a vše vědí lépe: „Hlavně buď hodný a dělej, co Ti moudří lidé říkají. Uč se, abys měl práci, pak byt, pak auto, rodinu, atd.“ Ale já, jsem se stále ptal: A to potom budu šťastný? A protestuji proti tomu, jak mě moudřejší lidé vedli a podvedli. Ptám se k nebi: Proč jste mě nutili smířit se s málem? Proč jste mi bránili jít za velkými sny? Proč jste mi vzali tolik let, chuti a motivace? Proč jste mi lhali, že máte patent na rozum a jedině Vaše subjektivní cesta je ta jediná správná? 
02
Kdyby dnes stál přede mnou nejmladší a nejmenší kluk z celé třídy, který by chtěl být jiný, řekl bych mu dost hlasitě, aby šel za svým srdcem. Bál bych se mu říct ať by měl jakkoli bláznivý nápad „Ty to nedokážeš“, protože vím, že to dokázat může, že žádný cíl není tak vysoko, aby na něj nedosáhl ten, kdo v sebe věří. A hlavně bych mu poradil, ať nevěří těm lidem, kteří zaměňují stáří a moudrost, živoření a život, zažité a prožité, věk a zkušenost. Víme, že život je krátký a smrt jednou čeká každého z nás. Přesto jsme zaskočeni, kdykoli ta zubatá setne někoho, koho jsme znali. Tehdy jako bychom se na chvíli vypojili z elektrického obvodu, který pohání kolečko, v němž běháme bez ustání jako křečci, a připomněli si, že žijeme jen v současnosti. Moudří lidé mě strašili smrtí. 
03
Je přece hrozná! „Tak si ji, raději nepřipouštěj, ignoruj, že nějaká smrt existuje.“ Jenže já říkám opak: Smrt neignorujme, ani se jí nebojme. Víc se bojme života, který pořádně nežijeme jen proto, že se bojíme změn. Smrt není největší ztrátou, která může potkat člověka. Největší ztrátou je zemřít psychicky dávno předem, sám v sobě, ještě zaživa. Už žádná rezignace, buďme odvážní. Žádná pasivita, buďme akční. Nebojme se smrti, ale bojme se k smrti, že za celý život nestihneme vyrazit za svými sny.  Čeká nás jen takový život, jaký si vytvoříme. Věřil jsem druhým, když mi radili, co mám dělat se svým životem. Radili mi tak špatně, že dnes lituji, že jsem je poslechl. Měl bych jim to vyčítat, ale není, co nemysleli to kolikrát zle. Oni prostě nemohli vědět, co je pro mě správné. 
04
Náš život je pouze náš. Ostatní nás mohou přesvědčovat, ale nemohou za nás rozhodovat. Mohou jít po našem boku, ale nikdy ne v našich botách. Snažte se, prosím, ať cesta, kterou kráčíte, je v souladu s Vaší intuicí a touhou. A když není, nebojte se skočit do jiné stopy, změnit kurz, vyšlápnout si svou vlastní. Vždy je lepší být na začátku žebříku, po němž jsme si přáli lézt, než na vrcholu jiného žebříku, kde se necítíme vůbec dobře. Tím žebříkem je náš život a kam jdeme, je naše volba. Nebudeme žít jiný život, než který si vytvoříme. Snažme se, ať naše činy mluví hlasitěji než rty. Ať to, o čem sníme, naplníme životem. Lidé mě učili, že budu šťastný, jen když je budu poslouchat. Byla to svatá lež. 
05
I kdyby mě život naučil jen jednu věc, pak tuto: Krok, který činíme ze své vůle, rádi a s vášní, vždy stojí za to. I když nevíme, kde se právě nacházíme, i když nám to prostředí připadá neznámé, je to jako na tropickém ostrově, kde jsme nikdy nebyli, ale přáli jsme si ho vidět, cítíme se tam báječně. Protože to, co jsme udělali, souzní s tím, co jsme chtěli. S tím, co přináší pocit naplnění. Udřený ještě neznamená produktivní! Všichni říkali, že chodit z práce udřený je dobře, jen tak budu společnosti užitečný a cítit se platný. Z dnešní doby musejí mít radost. Všichni spěcháme, nestíháme. Práce, konference, mítinky, uzávěrky, plány. Jsme tak „užiteční“ a „platní“, že nemáme dost času na rodinu ani na spánek. Diář plný úkolů nám dává pocit nenahraditelnosti a důležitosti. 
06
Bohužel, je to iluze. Upracovanost není ctnost, pro kterou by nás měl někdo respektovat a chválit. Jenom zřídka se udřenost rovná produktivitě a skutečné užitečnosti. Pouze 17% lidí v EU vytváří hodnoty, jaké EU opravdu potřebuje, a my sami chceme? Není udřenost spíše důsledkem neschopnosti zorganizovat si čas, dodržet priority, ctít hodnoty a umět říci ne tehdy, kdy bychom to říkat měli? Nejsme více jako křečci v běhacím kolečku k nezastavení, přitom se nepohneme z místa? Dospělí mě učili, že tento konzumní svět potřebuji. Že jen zaneprázdněnost mi dá pocit, že žiji. Že tím dám životu smysl. Byl to klam, dlouhodobě neudržitelný, nesmyslný a nebezpečný. 
07
Obávám se, že jednou si budeme přát, abychom v minulosti trávili mnohem méně času nesmyslnou hrou na produktivitu a více času budováním toho, co opravdu dává smysl. Protože jen to je produktivita. V dětství byla chyba něco špatného, ostudného, trestuhodného. Kdo chyboval, měl se za to stydět. Bože, kam jsme to klesli! Většina chyb v životě je nevyhnutelných. Když se narodíme, jsme nepopsaný list. Žádný pokrok nenastane bez toho, abychom šlápli do míst, kde jsme ještě nebyli. Která jsme neznali. Která jsme si museli nejdříve osahat a nezkušeně klopýtnout. Poprvé, protože podruhé už jsme měli zkušenost a pevně stáli. Neznám větší pokrytce, než jsou sami dospělí. 
08
Přestal jsem s nimi své chyby řešit, řeším je v sobě. Kdykoli udělám kiks, snažím se odpustit si. Nezlobit se na sebe. Protože není hanbou udělat chybu. Hanbou je nepoučit se. Budeme-li se bát neúspěchu, nebudeme schopní dělat kroky potřebné ke svému zlepšení, tedy k úspěchu. Mistr je ten, kdo má na kontě daleko více neúspěchů než začátečník pokusů. Za každým velkým úspěchem jsou tisíce malých neúspěchů. Ano, úspěch výsledkem předchozích neúspěchů. Ty neúspěchy nejsou na člověku vidět. Protože jejich součtem je to, co vidět je: úspěch. Vyhlížel jsem úspěch. Přemýšlel jsem o něm. Ale on nepřicházel. Divil jsem se proč. Byl jsem přece jako dospělý, hodně jsem mluvil a sliboval. 
09
Jenže pak jsem zjistil, že jsme výsledkem toho, co děláme, ne toho, co sobě či jiným navykládáme. Že mi škola, která měla být klíč k dobrému životu, je na houby, když získané teoretické vědomosti nikde neuplatním. Že úspěch nejde sám za těmi, kdo na něj čekají, ale kličkuje mezi těmi, kdo na svých cílech pracují. Pak jsem přestal dospělé poslouchat, že všechno přijde samo. Zeptal jsem se sám sebe, co je pro mě skutečně důležité a pak jsem sbíral odvahu vystavět kolem své odpovědi celý život. Jakékoli veliké znalosti jsou zcela bezcenné bez činů. A pokud hodláme počkat na dokonalou chvíli pro naši akci, můžeme pročekat celý zbytek života. Se záští, že jiní mají „štěstí“, „lepší osud“ a další bláboly. 
10
Jen to, co děláme, se počítá. Touha po pomstě, které v nás bublají, nejsou nic víc než plýtváním našeho štěstí, času a energie. Jako bychom očistci pronajali velikou parcelu ve své hlavě a chtěli, aby nám chybnou minulost doživotně připomínal. Odpuštěním tuto parcelu eliminujeme. Měl jsem pochopit, že s každým, kdo mi vstoupí do cesty, bych měl vyjít. Že každý musí být můj kamarád. Že na každého staršího musím dát. Tak mi byli představeni i učitelé musel jsem kývat i tehdy, kdy jsem s nimi nesouhlasil. Nucená přátelství a povinné respektování těch, kteří si respekt nezaslouží, považuji za velký zločin na dětech. „Ty už si s ním nehraješ? Ale vždyť je to tak hodný chlapeček. Ne, všichni lidé nejsou osobnosti. Stejně tak všichni nejsou pro nás dobří. 
11
Můžeme být jen tak skvělí, jak skvělí jsou lidé, kterými se obklopujeme. Chceme-li být šťastni, musíme nechat odejít ty, kdo nás stahují ke dnu. A stejně tak nemáme právo vynucovat si vztah s lidmi, které brzdíme, kterým ubližujeme a vštěpujeme jed, že nestojí za nic. Zasloužíme si bodlo. Všichni nejsme ze stejného těsta. Nezlobme se na ty, kteří nám zakazují být sami sebou a tvrdí, že nejsme dost dobří. Zřejmě si řeší nějaké své problémy, jinak by nás nevysávali, neuráželi, neponižovali a jako praví přátelé by ctili význam slov právo na pravdu, právo na omyl, právo na vlastní zkušenost. Nedržme za každou cenu vazbu s každým člověkem. Poslouchejme svou intuici. 
12
Na světě je řada správných lidí, kteří nás mohou dobíjet, inspirovat a podporovat, abychom byli svou nejlepší možnou verzí. Nedává proto smysl, abychom věnovali čas primitivům, kteří potřebují vylévat závist, nenávist a depresi. Jako malý jsem slýchal, že mě nikdo nebude mít rád, když se nezměním. Učil jsem se, že se nemám mít rád takový, jaký jsem, ale že mám usilovat o to být takový, jakým mě chce mít moje okolí. Měl jsem se podbízet, snažit se zalíbit, přece jinak nebudu mít dobré známky. Je důležité být laskavý k jiným. Ale ještě důležitější je být laskavý sám k sobě. Proto se, prosím, ujistěte, že se neposuzujete cizíma očima. Zejména těch primitivů, kteří nedokážou vidět Vaši hodnotu a krásu. Obklopujte se zásadně těmi lidmi, kteří Vás mají rádi takové, jací již jste. 
13
Tedy že Vás mají rádi tak chybující, jak si připadáte, tak nepřitažlivé, jak se cítíte, tak nekompletní, jací zatím ještě jste. Povrchně mohou hodnotit jen povrchní lidé. Věci jsou věci a nemají co dělat s naším charakterem. Někdy mi připadá, že celebrity jsou agenti realitních kanceláří nebo automobilek. Naznačují, že teprve když budu něco pořádného vlastnit, budu stát za to. Nepřipouštějí, že bych si mohl vystačit s méně věcmi a že více nepotřebuji. Že možná nevěnuji tolik času nákladným aktivitám jen proto, že moje hodnoty nestojí tolik peněz. Co si vytvořit osobní kulturu? Co naplnit svátky ne zážitky, které stojí za to podle obchodníků, ale podle nás? 
14
Samozřejmě i já se bojím, že si nestihnu nenahromadit všechny věci a služby, které na mě křičí z reklamy. Starší lidé mě učili, že co jednou máš v hlavě, už ti nikdo nevezme. Že jak jsi jednou nahoře, dolů tě nikdo neskopne. Že kdo jednou zakopne, s tím se to bude vláčet už celý život. Když to shrnu, měli pravdu v tom, že jsem byl naivní idiot. Ne v tom, co jsem si přál, ale že jsem je vůbec kdy poslouchal. Je to přesně naopak. Nic na světě není trvalé. Co dnes máme, může zítra být tím, co jsme měli. Lidé a okolnosti přicházejí a odcházejí. Život u nikoho nestojí. Naopak, kvapí od klidu k chaosu. I okamžiky mění lidské životy. Nic trvale zde nevydrží. Ale není, proč toho litovat. Ať je naše přítomnost dobrá či špatná, vždy se změní. Je to dobře. Alespoň to člověka učí užívat si dobré dny, dokud jsou, a nepropadat skepsi v těch špatných. Děkujme za změnu, každá nás učí něco nového. Možná to není zjevné hned, ale později uznáme, že stála za to.

Daně nebo život

Policejní roboti eliminují primitivismus. Nová doba si žádá nový globální přístup k primitivismu, každý člověk bude očipovaný a bude se sledovat jeho pohyb a mnohé jiné, vadný člověk bude odchycen a recyklován, jakýkoli odpor primitivů bude marný, jak si to uděláme takové to i budeme mít. 
 
Mnoho let jsem hledal příčinu blbé nálady u lidí a dospěl jsem k tomu, že příčinou blbé nálady je primitivismus, primitivní rodiče mají logicky primitivní děti, jak bezpečně rozlišit kdo je a kdo není primitiv, kde je ta jasná hranice? Tou jasnou hranicí jsou daně a clo, tam kde stát vybere od lidí na daních a clu málo peněz, tam žijí logicky primitivové. 
 
Bohatý stát, je tam kde nejsou primitivové, primitivové myslí a žijí primitivně, a tak z nich nemá stát užitek, podívejme se na hospodáře, pokud nemá hospodář ze zvířete už užitek, tak on zvíře eliminuje, dobrota je přeci žebrota. Mnozí primitivové namítnou, že je to diskriminace nepřizpůsobivých příživníků, a že si to nenechají líbit.
 
Není to diskriminace, je to o protekci a peníze jsou pro stát na prvním místě, neplatíš státu; daně, clo, poplatky, pokuty, atd. tak budeš odchycen a recyklován, co bylo, to bylo, teď je u moci umělá inteligence a roboti, pro umělou globální inteligenci je každý jenom číslem ve statistice a miliony mrtvých primitivů každý den, to je jenom globální statistika.

Studiová sluchátka za amatérskou cenu?

Pověz mi, jaká máš sluchátka, a já ti povím, kdo jsi, vybrat sluchátka není rozhodně snadné a jednoduché, hledání sluchátek je jako hledání nového zaměstnání, kde jsou ty doby, kdy na trhu byli jenom jedna sluchátka, od monopolního výrobce. Nevěřte tomu, že je jedno jestli máte levná sluchátka nebo drahá sluchátka, jedno to není! Je to jako s potravinami, nekvalitní potraviny neposkytnou vašemu tělu kvalitu, kterou potřebuje, kvalitní sluchátka vám mohou sloužit bez problémů deset let o tom to je, nejsem tak bohatý, abych si kupoval levná malá sluchátka, co se mi za rok rozbijí a co mají špatný zvuk.

Všemocná totalita

Moc je droga, podívejme se na vlčí smečku a její vůdce, princip je stejný, jde jenom o to, by zde nebyla protekce, na místo vůdce se nedostal ten, kdo tam nepatří. Tam kde není ekonomická a sociální rovnost mezi lidmi, tam je i všemocná totalita, co je dovoleno těm, co jsou nahoře, to je zakázáno těm, co jsou dole. Vše co zde pracuje, to bylo vytvořeno a nastaveno k práci, práce je služba kterou něčemu poskytujeme, protože z práce máme užitek, z některé práce je veliký užitek a z jiné práce je malý užitek. 
 
Zde se dostáváme k otázce protekce, která umožňuje elitě mít z práce veliký užitek, nadbytek je možný ale díky nedostatku, vše je o pravidlech a limitech která je třeba respektovat, v přírodě jsou přirozená pravidla a přirozené limity zde proto není problém s protekcí. Náš problém je v tom, že se násilím snažíme realizovat naše ideály, a to logicky nefunguje, dobrota je žebrota, život je hra o hodnoty, ten kdo v této hře podvádí, ten musí být za to i potrestán, aby už nechyboval.

Smrt je tvůj pravý pán

Zamysli se nad tím, co je zde sluhou a co je zde pánem, pánem je zde vždy zdroj a sluhou je to, co je závislé na zdroji, pokud by zde nebyl zdroj světla a tepla nebyl by zde ani život, pokud by zde nebyl zdroj informací a programů tak by zde nebyla duše u člověka. Stvořitelem všeho byli a budou jenom zdroje, ony zde všemu panují, a kolem zdrojů se zde vše točí, zánik veliké konzumní kultury, je způsoben zánikem ekonomického zdroje. 
 
Proč lidi přestali věřit na svaté zázraky, příčinou je zánik zdroje zázraků, každý zdroj je zde dočasně, protože zde je vše v pohybu, a tím se vše i mění. Život to je programový evoluční dočasný proces závislý na zdrojích, klasické politické heslo chléb a hry, dokazuje to, že mám čistou pravdu, blbá nálada je následkem toho, že lid nemá chléb a hry. 
 
Lid nepotřebuje k ničemu všemocný veliký stát, který si zde mediálně hraje na všemocného boha, ale pod maskou všemocného boha je ukryta parazitující elita, která myslí egoisticky jenom na veliká stání koryta. Druhá světová válka v nahotě odhalila to, že totalitní státy dělají z lidí jenom sračky, co jsou zde na hovno, a tak je možno bez problémů násilně eliminovat ve zbytečné světové válce sto miliónů lidí, a zničit obrovské ekonomické hodnoty. 
 
Vládnou nám staří psychopati, co se pomocí protekce dostali na místa prezidentů a ministrů, je třeba se poučit z tohoto krizového vývoje a nahradit lidi za GVKB roboty, nejsou lidi tak nejsou s lidmi už problémy, robot prezident bude vyznamenávat roboty a poslední nahá skupina lidí, skončí v poslední zoologické zahradě na světě za nerozbitným sklem v pavilonu s opicemi, a na cedulce bude napsána PRACUJÍCÍ OPICE. Běž se podívat na hřbitov a do krematoria ať jistě víš, co tě bude brzo čekat, ano smrt je tvůj pán.

Protekce pro primitivy

Od pradávna jsou primitivové všude diskriminovaní a poukazuje se na to, že to jsou nepřizpůsobiví příživníci, primitivové potřebují GVKB protekci, aby se měli sociálně dobře a tak už nebudou mít stres a deprese z toho, že je egoistická konzumní kapitalistická společnost diskriminuje. Slova mohou klamat, ale dílo klamat nemůže, z díla poznáme primitivy, primitivové se chovají jako vandalové a tak poškozují to co je jim cizí, ano, primitivové na nás v kapitalismu parazitují ekonomicky a sociálně. 
 
Zajistíme primitivům protekci tak, že je globálně odsuneme do Číny, do velikých GVKB táborů, které budou hlídat jenom vojenští GVKB roboti. Jak bude probíhat výběr primitivů, co se budou přemísťovat po milionech do Číny, bude to výběr založený na ekonomice, ten kdo neplatí daně, nebo platí malé daně, ten je ekonomický primitiv, a tak bude ekonomickou policií odchycen, a přemístěn na do GVKB tábora v Číně pro primitivy a zde se budou mít primitivové sociálně dobře, postavíme zde pro primitivy veliké GVKB továrny a zde budou primitivové pracovat každý den v roce mnoho hodin.
 
Pokles pracovního výkonu bude znamenat to, že se primitiv recykluje, jelikož mají primitivové problém s profesionálními pracovními návyky, tak dostanou do hlavy GVKB čipy, a čipy je odříznou od zlé reality. Vše je zde hra a jde o to, aby každý mohl tuto primitivní hru hrát, pokud má někdo primitivní mozek, tak GVKB čip tento problém eliminuje, do všeho se dneska dávají čipy, aby nám to lépe sloužilo a je jenom logické že dáme všem primitivům do hlavy GVKB čipy, vyčistíme to zde globálně od primitivů. Robot prezident tak bude vyznamenávat roboty, lidi už nebudou v konzumní civilizaci existovat, takto zvítězí genialita nad primitivy.