Svět se zbláznil a nikdo zde už není normální

Dokonalost je o tom, že nelze pravidla hry porušit, jakmile lze pravidla hry porušit, tak je zde problém, na který není řešení, svět se topí mnoho tisíciletí v problémech, protože je snadné porušovat pravidla hry, a tak ekonomická hra nefunguje. Podívejme se na protekcionismus, najednou je zde slepý, který vede slepé, a je zde neřešitelný problém. 
 
Jak došlo evolučně k tomu, že je zde mnoho tisíciletí běžný protekcionismus? Příčinou je nemocný konzumní systém, s příchodem nemoci se začínají porušovat pravidla hry, společnost složená z nemocných lidí je logicky nemocná, když dneska zaměstnavatel hledá zdravé lidi, tak brzo zjistí to, že je naivní, na pracovním trhu nejsou zdraví lidé! Narodí se nemocné dítě a my se o něj dlouho staráme a tím se dostáváme do problémů, je to jako by podnik vyráběl zmetky. 
 
Podívejme se na druhou světovou válku, ve které se poprvé použili atomové bomby a civilisti se po milionech vraždili v plynových komorách, ve jménu vítězství a úspěchu, proč jsme jednali jako blázni. Ano, je to tak, svět se zbláznil a nikdo zde už není normální. Řešení je jednoduché, nahradíme blázny za GVKB roboty, nejsou blázni, tak zde není ani blázinec, člověk to byla testovací evoluční verze, finální funkční verzí je zde GVKB robot.
Díky za vaše ohodnocení
[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Ano, politika je divadlo

Vše je si v principech podobné, divadlo a politika fungují na stejných principech, herci a politici se naučí svoje role a ty zde hrají, pokud je zde úspěch tak se divadlu a politice dobře daří, jde o to nabídnout divákům to, co se jim bude líbit, když divadlo skončí tak se z herců a politiků stanou zase bezvýznamní lidé, co zde slouží konzumnímu systému za peníze. 
 
Zvířata neznají divadlo a politiku protože je jejich myšlení jednoduché a přirozené, lidské myšlení není ale jednoduché a přirozené proto vzniklo divadlo a politika, žijeme v prostředí, ve kterém nemůžeme být tím, čím jsme a musíme si hrát na to, co nejsme, když se potom nad sebou zamyslíme a řekneme si, kdo já vlastně jsem, tak najednou zjistíme to, že nevíme, kdo opravdu jsme, hrajeme zde mnoho rolí a tak jsme přišli o charakter. 
 
Neustále zde jsou sliby a my těm slibům naivně uvěříme, a potom zjistíme, že nás někdo zase podvedl, nejprve věříme na pohádky, ve kterých dobro porazí zlo a vše nakonec dobře dopadne, potom věříme na; politiku, náboženství, vědu, techniku, reklamu, atd. naše dobrota je nakonec příčinou naší žebroty, ano, líp je zde vždy jenom těm, co jsou nahoře, a zle je vždy těm, co jsou dole, o tom to zde pořád je. Pravda je jako zrcadlo, nepotřebuje nám lhát, proto nosíme masky, abychom mohli druhé oklamat, pod maskou anděla je ukryt čert, o tom to zde je, v konzumním pekle nejsou andělé.
Díky za vaše ohodnocení
[Celkem: 0    Průměr: 0/5]