Ano, jsi hloupě vychované pyšné dítě

P1080227

Rozmohl se nám tu zde takový hloupý nešvar. Jde o soubor signálů, které se vyskytují většinou společně a svědčí o nevyřešeném problému ‘hlupáka’. Signály nejrůznějšího druhu a původu komplikují život hlupákům. Ne všichni, jsme se totiž narodili geniální a moudří. Vzhledem k tomu, že odlišit hloupost od moudrosti není úplně jednoduché. 

Přehnaná kritika je jeden ze způsobů, jak se s hloupostmi vnitřně vypořádáváme, jde o uklízení špíny v hlavě. Hlupák, který své hlouposti násilně vytěsňuje, je zpětně přeměňuje na moudrý vnitřní hlas, který vše cizí shazuje a zpochybňuje. Nic mu není dost dobré a nikdo pro něj není moudrý. 

Právě proto hlupáci co jsou nahoře, tak rádi poukazují na nedostatky ostatních hlupáků, co jsou dole. Vytěsňují tím z hloupé hlavy své vlastní hlouposti. Obavy, strach, deprese, je způsob, který nás upozorňuje na naše vlastní hlouposti, nás přivádí na další ze způsobů chování, který upozorňuje na fakt, že trpíme svojí hloupostí. 

Při kritizování cizích hlupáků, totiž přenášíme naše nenáviděné hloupé vlastnosti na jiné hlupáky, nebo jiné systémy ve svém okolí. Jestliže se například bojíme, že nám někdo bezdůvodně ublíží, že se neustále rozčilujeme, že nás hlupáci neustále pomlouvají a chtějí nám hloupě uškodit, pravděpodobně v sobě potlačujeme vlastní hloupou zlobu a nenávist. 

Se svým vlastním hloupým názorem na svět, se identifikujeme například ve chvíli, kdy se změní naše životní okolnosti. Příkladem za všechny je hloupě vychované pyšné dítě, které se při vstupu na vysokou školu, a odloučení od hloupých rodičů, promění v egoistického parazita, tedy ve lháře a zloděje. Hlupák by nikdy neměl přestávat hledat moudrost. 

Když však tápe moc dlouho a mění své životní priority ze dne na den, svědčí to o tom, že není něco v pořádku v jeho hloupé hlavě. Teprve když se pokusí o konfrontaci s vlastní hloupostí, může se dostatečně projevit jeho jedinečnost a osobnost se ujednotí z rozpolcenosti z toho, že si jako hlupák hraje na moudrého. 

Hlupák kolem sebe často šíří falešnou moudrost pomocí populárních frází a citátů, po které ve skrytu duše touží. Hlupák rád prezentuje své ubohé malé úspěchy na veřejnosti, dopřává si pozornosti jiných hlupáků a parazituje na hloupějších jedincích. 

Touha po obdivu a uznání, zachází mnohdy u pyšných hlupáků do extrému. Není proto výjimkou, že hlupáci co mají tituly, kteří se tváří jako nejšťastnější, nejúspěšnější a nejspokojenější celebrity na planetě, pláčou večer vzteky do polštáře, a ráno se bojí podívat do zrcadla na hlupáka.

Umělá inteligence komentáře moderuje