Jenom z díla poznáme kdo je dítě a kdo je už dospělý člověk

IMG_7084

Pokud jsi dole, věříš, že se dostaneš nahoru, pokud jsi nahoře, pochybuješ o tom, že se octneš dole, každý je jednou nahoře a potom dole, proč tomu tak je, že neustále mezi rájem a peklem cestujeme, příčinou zde evoluce je, ona s námi experimentuje, a člověk pro ni jenom materiál na pokusy je, nepovedený experiment smrtí ukončen je. 

Vše má pro nás logiku a smysl, když zde úspěch a štěstí v této egoistické hře je, jenže každý úspěch a štěstí dočasnou iluzí je, každé svaté písmo vzniklo díky vykrádání informací z mnoha cizích autorských zdrojů, knihy vznikají z knih, hudba vzniká z hudby, jablko nepadne daleko od stromu, vše se zde kopíruje a recykluje, jsme unášeni řekou času, a nemůžeme vystoupit na břeh, abychom byli jenom nezúčastněnými pozorovateli tohoto egoistického divadla. 

Pokud od hloupého chcete, aby on mluvil moudře, tak to je jako chtít od dítěte, aby se chovalo jako dospělý člověk, mnoho lidí fyzicky dospělo, ale jejich psychika je pořád na úrovni malého dítěte, a tak tito lidé myslí a žijí jako děti, z díla poznáme kdo je dítě a kdo je už dospělý člověk, děti pochopitelně nechápou dospělé, protože žijí v dětském světě kde je; anděl, čert, kouzelník, džin, vodník, Bůh, atd. 

Náš svět k lepšímu nemění ti, co zde mají moc a bohatství, náš svět mění ti, co vytvoří hodnotné dílo, které nám zde slouží i dlouho po jejich smrti, takovým dílem jsou; vynálezy, patenty, knihy, filmy, programy, atd. je snadné jenom kopírovat, to zvládne i zvíře, a je těžké přijít s něčím zcela novým. 

Je třeba začít prověřovat, než začneme důvěřovat, je třeba zabránit chybným lidem, aby se dostali na místa, kde mohou svými chybami napáchat mnoho škod, nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit to, že nahoře nad námi budou chybní lidé, co budou chybně rozhodovat o nás bez nás. 

Pokud každý dělá nejvíce to, co od něj požadují ti, co jsou nad ním, tak to ještě neznamená to, že bude vše správně fungovat, prezidenti a ředitelé jsou jenom lidi, co dělají chyby, je třeba zde více odvážných, kteří se nebojí říci mediálně to, že ti co jsou nahoře chybují, a v čem chybují, slepí nemůže vést slepé a tak je třeba poslat prezidenty a ředitele na psychické vyšetření do psychiatrické nemocnice, aby zde specialisti odhalili, jestli netrpí psychickými nemocemi, které způsobují to, že nevidí pravdu o tom, že lidi mají díky bídě a dogmatům blbou náladu, a tak pijí slivovici a kouří cigarety.

Vítězství čistoty nad špínou je jisté

IMG_7133

Lidi mají v hlavě informační špínu a tu je třeba uklidit moderním způsobem, náboženství a politika při úklidu špíny neuspěla, jádrem problému byla snaha z čertů udělat násilím anděly, tak to bohužel nefunguje. Budeme muset lidi nahradit za autonomní inteligentní roboty na dobíjecí baterie, nejsou lidi tak nejsou s lidmi problémy, vše je zde dočasně, protože vše je zde evoluční experiment, a člověk už dosáhnul vrcholu svých možností po stránce fyzické a psychické.

Staré musí uvolnit místo novému, člověk je retro zaměstnanec, a nejsme tak bohatí, abychom zaměstnávali ubohé retro zaměstnance, co pracují pomalu a mnoho chybují. V současnosti v EU svojí prací živí 10% lidí 90% lidí, co nepracují, nebo z jejich práce není užitek. Začíná doba automatizace a optimalizace, zisky mají ti, co nahrazují lidi za roboty, nejrychleji ubývá práce tam, kde jsou vysoké platy, zde se vyplatí investovat do robotizace. 

Mnoho zbabělců se snaží být státními zaměstnanci, protože stát nemá snahu o modernizaci, jenže státy se ocitají v dluhové pasti a budou muset nakonec taky začít nahrazovat lidi za roboty a tak robot prezident bude vyznamenávat roboty. Mnozí si myslí, že umělá inteligence a roboti to je utopie, člověk je přeci nenahraditelný, jde o opilost výhodami a jistotami, už brzo přijde ale vystřízlivění a deprese, nacistické plynové komory, a tetování čísel na ruce lidem v koncentráku, atomové bomby házené na města, ukázali jasně to, že lidí je zde jako much, a bude nutné je eliminovat jako mouchy.

Ano, socialistická pravidla zde už nefungují

IMG_7135

Hledá se proto řešení. „Nastupuje nový mix hospodářských politik, které později dostanou název demokracie. Začíná se prudce omezovat moc státu především v ekonomické úrovni prostřednictvím finančních a nadnárodních korporací. Objevuje se politika, která se domnívá, že trh je hlavním a nejlepším mechanismem nejen pro řešení ekonomických, ale všech společenských problémů. 
 
„Kromě toho, že tato politika měla někde úspěch, objevil se mechanismus, jak ji rozšířit po celém světě,“. „Ten mechanismus se jmenoval Washingtonský konsenzus a byl aplikován také na nás, na transformující se země. Washingtonský konsenzus se velmi silně rozšířil do světa pomocí Mezinárodního měnového fondu, který dodnes slouží jako věřitel poslední instance. Díky tomuto mechanismu je možné různým zemím ordinovat hospodářskou politiku,“.

Washingtonský konsenzus

  1. Fiskální disciplína bez velkých fiskálních deficitů k HDP.
  2. Přesměrování veřejných výdajů od těch diskriminujících a růst potlačujících k oblastem, jako je vzdělání, zdravotnictví a infrastruktura.
  3. Daňová reforma rozšíření daňového základu a snížení mezních daňových sazeb.
  4. Finanční liberalizace tržně určované úrokové sazby.
  5. Konkurenceschopný měnový kurz, který přinese rychlý růst netradičního exportu.
  6. Liberalizace obchodu s důrazem na nahrazení dovozních kvót za cla, která mají být postupně snižována.
  7. Zrušení bariér pro vstup zahraničních přímých investic.
  8. Privatizace státních podniků.
  9. Deregulace zrušení těch regulací, které brání vstupu nových firem nebo omezují konkurenci s výjimkou regulací v oblasti bezpečnosti, životního prostředí, ochrany spotřebitele a dohledu nad finančními institucemi.
  10. Ochrana vlastnických práv.

 

Národní stát se tak dostal do velmi nepříznivé situace. „Na jedné straně mají občané, od státu stále poměrně velká očekávání, ale na straně druhé stát má zmenšující se manévrovací prostor. Stát se tak ocitá v situaci, kdy jeho zájmy, respektive zájmy občanů, naráží na zájmy jiných aktérů a řada zemí se dobrovolně nebo pod tlakem zapojuje do toho, čemu říkáme, odstavení na slepou kolej. Ten je zajímavý v tom, že konkurence, která dříve probíhala mezi firmami, dnes probíhá mezi nadnárodními korporacemi. Odstavení na slepou kolej, vede k celkovému snižování sociálních, ekologických a samozřejmě také daňových standardů.“ 
 
Do tohoto odstavení na slepou kolej se zapojila bohužel i Evropská unie. „V posledních letech zde došlo k masivnímu snižování daní v rámci konkurenceschopnosti. Takovéto snížení nutně vede k výpadkům v rozpočtu, které potom musíte vykompenzovat někde jinde. Když se vám to nepodaří, tak samozřejmě budete mít dlouhodobé problémy s financováním.“ 
 
Všechny vyspělé země jsou dnes tak v pasti toho, že samy sobě naordinovaly hospodářskou politiku, která zvýhodňuje jiné aktéry než demokraticky zvolené vlády. „Ocitly se v pasti také proto, že jsou samy ohrožovány odstavením na slepou kolej, která pomáhaly rozpoutat masivním přesunem výroby nadnárodních korporací do jiných levnějších míst. 
 
Problémem však prý zůstává, že i když v těch nejvyspělejších zemích roste ekonomika, tak vytváří stále méně pracovních míst, která jsou ohrožována; Optimalizací, automatizací, digitalizací, kontejnerizací, atd. „Pokud by se zavedla digitální globální automatizace, která už je dnes technologicky možná, tak padesát procent současné pracovní síly je globálně přebytečných. 
 
To je něco, co se neřeší a odkládá tento problém různými skrytými způsoby. Jeden z nich je dluh, ať už; státu, podniků, domácností, atd. nebo snaha o přístup k levnějším zdrojům. Žádná z nich nemůže fungovat a také žádná z nich nefunguje,“. „Samozřejmě že velká recese, která vypukla v USA a na trhu nemovitostí, byla zásadním přelomem pro hledání nějaké nové cesty hospodářské politiky. 
 
V rámci této krize šlo na začátku o to, jak vyvolat umělý růst v ekonomice, která bude závislá na spotřebě a které zároveň třicet pět let stagnují mzdy většiny obyvatelstva. Udělalo se to tak, že každému bylo nabídnuto, aby si koupil na dluh svůj vlastní dům. Stanovily se proto dobré podmínky u centrální banky a zároveň přílivem likvidity často ze zahraničí byla vyvolána bublina na trhu nemovitostí, takže to vypadalo, že cena těchto aktiv už navždy jen poroste a nikdy nebude klesat. 
 
Vytvořilo se tak fiktivní bohatství pro široké vrstvy. To samozřejmě nemůže fungovat, protože reálná ekonomika nakonec vždycky vítězí, akorát to, pravda, trochu trvá,“.„Hledá se proto nová cesta hospodářské politiky, protože se ukazuje, že dosavadní cesty byly chybné a vedly k situaci, ve které teď jsme, protože jsme součástí Západu, i když jsme na slepé koleji“. 
 
A jak na tuto situaci reagovala minulá česká vláda? „K nám spousta nových věcí dochází s desetiletým zpožděním. To je znak země na slepé koleji. Je pak logické, že to, co jinde řešili před deseti lety, my teď řešíme nově. Klasickým příkladem je penzijní reforma. Některé věci jdou ale zase rychle, jako například dobývání renty, to znamená, že se systematicky parazituje na veřejných rozpočtech a určité vlivné skupiny jsou schopny si nechat vytvořit zákony přesně na míru tak, jak se jim hodí, aby přístup k rozpočtům měly“. 
 
Krize, v níž se nacházíme, zdaleka není jen ekonomická. „Kromě ní zažíváme i krizi; sociální, politickou, mravní, ekologickou, atd. nedůvěru v tradiční politické struktury, přeskupování politické moci, hledání jiných cest. Někdy se volá po přímé demokracii nebo nástupu razantní pevné ruky. Je tu i problém geopolitický, tedy mezinárodních vztahů, kdy se přeskupuje poměr sil, což je vždy docela závažné. 
 
Západ je na ústupu a vynořují se nové mocnosti. Tím pádem se nutně musí objevovat napětí. Každá z těchto krizí by stačila sama o sobě, aby nám jako lidstvu dala zabrat. A když se nám sejde tento unikát, dostáváme se do situace, která nevypadá příliš optimisticky. Systém je potřeba zásadním způsobem restartovat, pomocí změn na nadnárodní, národní i lokální úrovni. Do lokální změny může zapojit každý vysokoškolák. 
 
„Po roce 1989 jsme se dostali do pozice zaostalé kolonie s velkým odlivem zisků. Nejen, že jsme si nechali vzít výrobní strukturu, ale také velkou část finanční struktury. Většina bank je u nás zahraničních, které drží většinu našich aktiv,“ chybí regionální banky. „Nejsem si jistý, zda si političtí představitelé uvědomují, v jak závažné situaci se nacházíme. 
 
Jede se podle hesla, pojedeme tak, jak jsme jeli vždycky soudruzi a soudružky. To ale nejde v této době. Tato doba je zcela jiná. Je tedy nutné být schopen formulovat novou koncepci národního zájmu a být schopen ji na daném území prosazovat. Nebo alespoň začít vnímat, že tu je nějaký závažný problém, protože socialistické recepty nebudou fungovat,“. 
 
Národ, který si neumí už vládnout, nemusí přežít. Tato digitální doba je přelomová. „Čelíme nečekaným krizím. Situace je mnohem závažnější, než jak nás informují naše zkorumpovaná média, která většinou chtějí, abychom tupě konzumovali, dívali se na blbé seriály a podléhali ještě blbější propagandě, a žili v tom, že z toho nemůžeme žádným způsobem utéct“. Existují proto dva scénáře dalšího vývoje. Stávající systém se buďto udrží policejním násilím, druhým zlým scénářem je globální výměna zdegenerovaných lidí za inteligentní roboty.