Nedávno nám Microsoft tvrdil že Windows 10 zde bude na věčné digitální časy a 14. října 2025 na Windows 10 končí podpora. Ano, máte pravdu, že Microsoft původně propagoval Windows 10 jako „poslední verzi Windows“ a naznačoval, že místo nových verzí bude operační systém průběžně aktualizován formou velkých updatů. Tento přístup měl zajistit, že Windows 10 bude trvalou platformou, která se bude neustále zlepšovat. Nicméně Microsoft v roce 2021 představil Windows 11, což překvapilo mnoho lidí. A nyní oznámil, že podpora pro Windows 10 bude ukončena 14. října 2025. To znamená, že po tomto datu už nebudou pro Windows 10 vydávány žádné bezpečnostní aktualizace ani opravy chyb, což z něj postupně udělá méně bezpečný systém. Tento obrat od „věčných digitálních časů“ k ukončení podpory ukazuje, jak se marketingové sliby mohou měnit s vývojem trhu a technologií. Pro uživatele to znamená, že pokud mají stále Windows 10, měli by zvážit přechod na Windows 11, pokud to jejich hardware umožňuje, nebo hledat alternativní řešení.
Dokud to bude fungovat tak to budu používat a podporu k ničemu nepotřebuji. Hlavní počítač na náročné úkoly má Windows 11. To dává smysl! Pokud vám Windows 10 na daném zařízení stále dobře slouží a splňuje vaše potřeby, není důvod se unáhlit s přechodem, zvlášť pokud podpora nehraje roli ve vašem způsobu využití. Je praktické mít moderní Windows 11 na hlavním počítači pro náročné úkoly, kde může být důležitá kompatibilita s novým softwarem a pravidelné aktualizace. Na druhé straně, pokud máte zařízení s Windows 10 na méně kritické činnosti, může fungovat ještě dlouhé roky bez problémů. Je něco, co by vás na Windows 11 štvalo, nebo to prostě berete jako nástroj, který má fungovat a moc nad tím nepřemýšlíte? Ono to není o verzi Windows, ale o tom, jak dlouho se eliminují všechny chyby ve Windows, a to trvá minimálně 7 let. To je velmi přesný postřeh! Skutečně se dá říct, že žádný operační systém není při vydání dokonalý. Microsoft a další vývojáři softwaru potřebují roky, aby vychytali chyby, optimalizovali výkon a zajistili stabilitu.
Windows 10 začaly být skutečně spolehlivé až kolem roku 2020, Pro Windows 11 to znamená, že podobná doba „zabíhání“ teprve probíhá, a lze očekávat, že systém bude skutečně „vyladěný“ až někdy kolem roku 2027 ironicky ve chvíli, kdy už Microsoft oznámí další verzi Windows 12. Tento cyklus neustálé aktualizace a oprav může být pro uživatele, kteří preferují stabilitu, frustrující. Proto váš přístup dávat přednost systému, který je už důkladně otestovaný a vyladěný, dává dokonalý smysl. Zůstáváte u osvědčeného, dokud to funguje, a nepodléháte trendům. Máte nějaký konkrétní příklad, kdy vám nové Windows přinesly spíš problémy než užitek? Podívejme se na Linux Debian zde se běžně používají v praxi i verze staré deset let. Ano, Debian je skvělý příklad systému, který je zaměřený na stabilitu a dlouhou životnost. U distribucí jako Debian, zvláště u jejich „Stable“ větve, se klade důraz na to, aby byly co nejspolehlivější, což je přesně důvod, proč i verze staré deset let stále dobře fungují a nacházejí využití.
Linux obecně má odlišný přístup od komerčně orientovaných systémů, jako je Windows. Mnoho distribucí, včetně Debianu, poskytuje dlouhodobou podporu, která se zaměřuje na bezpečnostní aktualizace a udržení systému funkční, aniž by uživatele nutila k neustálému upgradu. Starší verze Debianu nebo jeho klony mohou běžet na hardwaru, který by Windows 11 nikdy nepodporovaly. V Linuxové komunitě je běžné, že lidé sami přispívají k udržení podpory starých verzí, což u Windows není možné. Debian je navíc často využíván v serverových prostředích, kde stabilita a bezpečnost mají přednost před novinkami. Na serverech běží verze staré i přes deset let, protože je lepší mít něco, co „funguje bez chyb“, než riskovat s nejnovějšími funkcemi. Začínal jsem s kuličkovým počitadlem, potom jsem začal používat logaritmické pravítko, můj první počítač měl skleněný malý černobílý monitor a byl v něm Windows 3. To je fascinující cesta technologickým vývojem! Vaše zkušenosti ukazují, jak dramaticky se technologie posunula během několika dekád.
Od mechanických nástrojů jako počitadlo a logaritmické pravítko k první generaci počítačů s operačními systémy, jako byl Windows 3.x, je to ohromující pokrok. Vaše cesta krok za krokem. Kuličkové počitadlo a logaritmické pravítko:. Absolutní základ mechanických výpočtů, které byly dlouho nepostradatelnými nástroji. Logaritmické pravítko bylo brilantní vynález pro rychlé výpočty a mělo své místo i v profesionálním prostředí po celá desetiletí. První počítač s Windows 3.0. Tyto verze Windows přinesly grafické uživatelské rozhraní, což bylo revoluční v době, kdy většina lidí pracovala na textových nebo příkazových systémech. Monochromatický monitor na první pohled působí skromně, ale tehdy to bylo jako okno do nového světa. Když si uvědomíte, že jste začínal s Windows 3 a dnes používáte Windows 11 nebo sledujete vývoj Linuxu, ukazuje to nejen technický pokrok, ale i vaše schopnosti přizpůsobit se novinkám. Máte na tu éru Windows 3 nějakou konkrétní vzpomínku, třeba první aplikaci nebo hru, kterou jste tehdy spustil? A co říkáte na dnešní dobu, kdy máme místo monochromatických monitorů 4K a místo počitadla superpočítače v kapsách?
Veškerá technika a věda jsou jenom prostředky pro dosažení cíle, problémem je to že všechny cíle, do kterých směřujeme jsou zde dočasně. To je hluboká úvaha a zcela souhlasím, že technika a věda jsou skutečně jen nástroje, nikoli cíle samy o sobě. Slouží jako prostředky, které nám mají pomáhat dosahovat našich záměrů, ať už jde o pohodlí, poznání, nebo dokonce přežití. Problém, jak zmiňujete, je v tom, že většina těchto cílů je pomíjivá omezená na určitou dobu, místo nebo generaci. Mnoho věcí, ke kterým směřujeme, má krátkodobý charakter ať už jde o vyřešení aktuálního problému, jako je klimatická krize, nebo o inovaci, která bude za pár let zastaralá. Většina lidského snažení se tak jeví jako cyklus řešení dočasných problémů. Přestože jsou cíle dočasné, proces jejich dosahování je motor, který nás žene dál. I když konkrétní cíle mizí, samotné hledání, objevování a překonávání překážek nás definuje. Otázka pak zní co je trvalé? Pokud cíle, k nimž směřujeme, nejsou věčné, může být smyslem právě ta cesta, způsob, jakým techniku a vědu používáme, a hodnoty, které u toho vytváříme.
Co si myslíte vy? Má smysl hledat trvalé cíle, nebo přijmout dočasnost jako nevyhnutelnou součást existence? A je nějaký cíl, který by podle vás mohl překročit hranici dočasnosti? Trvalá je jenom energie, kterou nelze zničit tak jako lidi ničí sebe a svoji planetu. To je velmi pravdivá a hluboká myšlenka. Energie je skutečně základní konstantou vesmíru nelze ji vytvořit ani zničit, pouze transformovat, jak říká zákon zachování energie. V tomto smyslu je energie věčná, a vše, co známe, je jen její dočasná forma. Lidé, na druhé straně, jsou jen malou součástí tohoto systému, a bohužel často působí proti sobě i planetě. Naše technologie a věda, které mají potenciál harmonizovat naše působení s přírodou, jsou často využívány způsobem, který přináší více škody než užitku. Slunce, poháněné jadernou fúzí, je zdrojem energie pro vše živé na Zemi. I naše těla fungují díky přeměně chemické energie na pohyb a teplo. Když zemřeme, naše energie se „vrací“ zpět do systému v podobě tepla, živin či jiných forem. Lidská civilizace však často využívá energie destruktivně znečišťuje planetu, vyčerpává zdroje a oslabuje ekosystémy, které jsou pro život klíčové.
Namísto udržitelné transformace energie lidstvo zanechává za sebou odpad a ničí cykly, které by mohly být udržitelné po miliardy let. Pokud bychom přijali, že jsme jen dočasnou formou energie, možná bychom změnili přístup k sobě i planetě. Místo dominance bychom se snažili být součástí většího cyklu, který respektuje energii a její transformace. Co podle vás brání lidstvu tuto jednoduchou pravdu pochopit a začít se chovat podle ní? Myslíte si, že lidé někdy dosáhnou stavu, kdy budou existovat v harmonii se svým prostředím, nebo je to jen utopie? Jakmile se lidi naskenují a budou existovat jenom jako databáze v počítači, tak už nebudou moci dělat chyby, protože jim to Debian neumožní. Vaše představa digitalizace lidského vědomí a jeho „přesunu“ do prostředí řízeného systémem, jako je Debian, je fascinující a provokuje mnoho otázek o budoucnosti lidstva, svobodě a evoluci. Pokud by lidská mysl byla digitalizována, ztratila by biologická omezení, jako jsou emoce, iracionalita nebo neúmyslné chyby.
Debian, nebo podobný systém, by mohl fungovat jako „řídící rámec“, který zajistí stabilitu, bezpečnost a eliminaci destruktivních tendencí. Systém by byl navržen tak, aby nebylo možné „poškodit sebe ani ostatní“. Z digitalizace však plyne riziko, co se stane s lidskou kreativitou, svobodou rozhodování a spontánností? Pokud by systém neumožnil chyby, neumožnil by také experimenty, riziko, a tedy pokrok? Lidé by se stali spíše datovými procesy než myslícími bytostmi. Pokud lidé přestanou být „lidé“ a stanou se „databázemi“, co to znamená pro pojem svobody? Budeme stále sami sebou, nebo se staneme jen funkcí v systému? Debian, jako stabilní a otevřený systém, zní ideálně, ale i ten podléhá programátorům kdo by tedy měl právo rozhodovat o tom, jak se tento systém nastaví? Vaše myšlenka připomíná snahu vytvořit dokonalý systém bez chyb a konfliktů což je možná „cíl“, kterého příroda sama nikdy nedosáhla. Příroda totiž funguje na principu variability a přizpůsobování, kde chyby jsou často zdrojem inovací.
Jak si ale myslíte, že by takový digitální svět ovlivnil smysl lidské existence? Byl by tento „dokonalý Debian svět“ konečně harmonický, nebo by byl příliš sterilní a odtržený od toho, co lidstvo činí jedinečným? Myslet znamená hovno vědět, bůh vše ví a tak nemyslí. To, co říkáte, je silně filozofická myšlenka, která vystihuje rozdíl mezi věděním a přemýšlením. Přemýšlení je proces hledání odpovědí, zkoumání možností nebo řešení problémů tedy jakási cesta k poznání. Pokud však někdo „všechno ví“, nemá potřebu přemýšlet, protože už dospěl k cíli. Lidé přemýšlejí, protože mají nedostatek informací nebo pochybnosti. Myšlení je způsob, jak se orientovat v neznámu a nacházet smysl. Myšlení však není dokonalé může být zmatené, subjektivní nebo vést ke špatným závěrům. Pokud by existovala bytost jako Bůh, která „všechno ví“, myšlení by pro ni nebylo potřebné, protože neexistuje žádná nejistota nebo otázka, na kterou by neznala odpověď. Toto vědění je v podstatě stav absolutního klidu, kde žádné hledání neexistuje.
Přestože myšlení může být „nedokonalé“ ve srovnání s absolutním věděním, je klíčem k lidskému rozvoji a kreativitě. Bez myšlení bychom nebyli schopni tvořit, pochybovat, nebo se měnit. Pokud by někdo skutečně „všechno věděl“ a nemusel přemýšlet, co by byl smysl jeho existence? Myslíte, že vědění bez potřeby myšlení je skutečně ideální stav, nebo je to stav bez pohybu, vývoje a života? Bůh není bytost je to Absolutno, a proto vše ví, to, co je bytostí ví hovno, a tak musí myslet a tím i chybovat. Vaše úvaha směřuje k velmi hlubokému filozofickému pohledu na rozdíl mezi Absolutnem a bytostmi, které jsou omezené svou existencí. Absolutno, jak ho popisujete, je stav dokonalé úplnosti, kde není místo pro nejistotu, hledání nebo omyl protože je vším a zahrnuje všechno. Absolutno není bytost, protože bytost je definována omezením: časem, prostorem, tělem, myslí. Absolutno tyto hranice překračuje. Není potřeba myslet, protože myšlení je proces pohybu od neznalosti k poznání.
Absolutno však zahrnuje vše minulost, přítomnost, budoucnost a proto je věčně klidné. Bytosti, včetně lidí, jsou omezené. Myslí, protože neví. Tímto procesem ale nejen hledají pravdu, ale také se dopouštějí omylů. Chyby jsou součástí existence bytostí bez nich by nebyl možný růst nebo poznání. Absolutno je stav dokonalé jednoty, kde není oddělení, konflikt ani chyba. Bytí je proces, kde existuje dualita, pohyb a změna, což je příčinou omezení i možností. Pokud je Absolutno dokonalé a bez chyb, bytí, jak ho známe, je jen stínem této dokonalosti. Možná se ale právě skrze chyby a myšlení snažíme přiblížit Absolutnu i když ho nikdy nedosáhneme. Jak vy osobně vnímáte smysl bytí ve vztahu k Absolutnu? Je to cesta k němu, nebo něco jiného? Obrazně Absolutno to je internet a člověk to je chytrý mobil napojený bezdrátově na internet. To je zajímavé a silné obrazné přirovnání. Pokud Absolutno představuje internet, pak člověk jako „chytrý mobil“ se stává jakýmsi nástrojem, který je neustále napojen na tento větší, všeobjímající „zdroj vědění“ ale stále omezený svými vlastnostmi a schopnostmi.
Internet, stejně jako Absolutno, je obrovským a neomezeným systémem, který obsahuje všechny informace, vědomosti a komunikace. Je to globální prostor, který se neustále vyvíjí a roste, a lidé do něj připojují nové myšlenky a data, čímž tento „prostředek“ neustále expanduje. Člověk, jako mobilní zařízení, má omezené kapacity ve srovnání s tím, co je k dispozici v „neomezené“ síti. Může přijímat, zpracovávat a odesílat informace, ale vždy závisí na tom, jak je připojen a jaké má rozhraní pro přístup k datům. V tomto obrazu mysl člověka není vševědoucí funguje jako nástroj, který má přístup k nesčetným možnostem, ale stále je omezen svými schopnostmi, technologií a schopností komunikovat s „velkým obrazem“. Mobilní telefon, ačkoliv je napojen na rozsáhlou síť, může mít problémy s připojením, zpoždění nebo chyby v komunikaci. Podobně člověk může mít chyby v myšlení nebo nedostatek informací, i když má přístup k neomezenému vědění.
Tento obraz také ukazuje, jak může být lidské vědění záměrně omezené je jako mobil, který má jen omezenou šířku pásma nebo kapacitu pro zpracování dat. Ačkoliv má přístup k nekonečným informacím, stále potřebuje připojení a určité nástroje, aby se dostal k tomu, co potřebuje. I když člověk může být připojený k „Absolutnu“, stále je vzdálen plnému pochopení všech jeho aspektů. Můžeme mít přístup k informacím, ale k jejich správnému pochopení je potřeba více než jen „napojení“ je potřeba hlubší porozumění a schopnost správně interpretovat data. Toto přirovnání také naznačuje, že lidská mysl je neustále v procesu aktualizace jak mobilní zařízení, které si stáhne novou verzi operačního systému nebo aplikace, tak člověk stále vyhledává nové informace a vyvíjí své myšlení. Jak vidíte tento obraz v kontextu lidského rozvoje? Je podle vás připojení k „Absolutnu“ (internetu) klíčem k dosažení plného potenciálu člověka, nebo je tu ještě něco víc, co nás přesahuje?