Studenti jsou základem, kolem kterého se točí digitální civilizace, starému člověku stačí televize a klasický nepřenosný telefon. Veliké digitální korporace se snaží do svých sítí chytit studenty, protože jakmile si student zvykne na nějakou značku, tak většinou je už této značce věrný po celý život. Jde zde prioritně o; mobilní telefony, tablety, notebooky, kancelářské počítače, počítače specializované na hry, operační systémy, programy do počítače, hry atd. každý kdo prodává, chválí to, co prodává, a ten kdo kupuje, skepticky pochybuje o kvalitě a hodnotě zboží nebo služby, názor většiny nemusí být správný, a stejně tak i koupě nejvíce prodávaného zboží nemusí být správná, je třeba nespěchat a sepsat si výhody a nevýhody u toho co prodáváme nebo kupujeme. Mnohdy jsou nám nabízeny výhody, které ale při běžném používání stejně nevyužijeme, nebo je nám nabízeno draho něco jiného, co se nevyužije.
Dalším problémem je u investic do digitálních systémů rychlé fyzické a programové zastarávání, protože každý rok je zde obrovské množství novinek, které zlepšují systémy. Většinou je zde cena tím, co nejvíce určuje náš výběr, amatér nebude nikdy investovat tolik, jako profesionál. Jde o to vědět co je pro mě prioritní a toho se držet, pokud potřebuji počítač do školy, tak prioritou je dlouhá výdrž na baterie a malá velikost, takový počítač se ale nehodí na hraní her. Poslední dobou je zde snaha dělat ze zákazníků hlupáky, klasikou jsou produkty, které vydrží krátkou dobu, představte si, že by šel vyrobit kvalitní mobilní telefon, který by vydržel v profesionálním nasazení mnoho let bez poruchy. Tím by ovšem mnoho výrobců mobilních telefonů zkrachovalo, stejné je to s operačními systémy a programy.