Ano, každý chce mít štěstí

P1060030

Mít či nemít štěstí? To je hloupá otázka, přeci každý chce mít štěstí, a je mu jedno že ten druhý nebude mít štěstí, jak je to vůbec s tím štěstím, po kterém lidi od pradávna touží, protože se chtějí mít lépe. Všimněme si toho, že toužení po štěstí je spojeno s inteligencí, to co není inteligentní, neví co je to štěstí.

Subjektivních názorů na to co je to štěstí je velmi mnoho, ale co je to štěstí objektivně? Představme si situaci, kdy máme otevřít něco co je uzamčené heslem, když máme štěstí tak se nám to rychle povede, a když nemáme štěstí, tak se nám to nikdy nepovede. Jde tedy u štěstí o náhodu, která vyjde, proč se dostáváme často do situace, kdy se musíme spoléhat na náhodu, že budeme mít štěstí. 

Příčinou je to, že zde jsme jenom loutkou, která je závislá na tom co jí ovládá, naše schopnosti a možnosti, jsou mnohým limitované a pokud dneska máme štěstí tak zítra už mít štěstí nemusíme. Je naivní optimisticky věřit na; pohádky, zázraky, kouzla, sny, Boha, politické programy, reklamu, vědu, umění, atd. to vše je jenom iluze.

Ve skutečnosti je zde vše jenom hologram složený z nekonečného množství hologramů, napětí mezi protikladnými body, udržuje v chodu tento absolutní hologram, ve kterém zde má vše svůj dočasný příběh, a tak je zde vše dočasnou iluzí. Ano jsi jenom dočasný hologram, smrt znamená ukončení příběhu jednoho sobeckého hologramu, aby zde mohl vzniknout nový sobecký hologram.

Pokud máš hovno, tak jsi zde na hovno

P1050248

1
Je to tady na hovno, když máš hovno, za vším je sobecké toužení po tom, být nahoře a moci z vysoka srát na ty, co jsou dole jako; král, šlechtic, papež, milionář, ředitel, prezident, předseda, ministr, poslanec, senátor, diplomat, celebrita, atd. 
2
Každý sobec chce jenom; rozkazovat, kritizovat, poučovat, radit, manipulovat, přerozdělovat, kontrolovat, atd. ryba smrdí od sobecké hlavy! 
3
Z díla spatříme tvůrce, co zde zůstane za dílo po těch, co zde jsou dneska nahoře, a rozhodují sobecky o nás bez nás? 
4
Pořád je zde snaha těch co jsou nahoře parazitovat na těch, co jsou dole pomocí výhod a jistot které si nezaslouží, tuční kapři si svůj rybník nevypustí, centralismus je o klientelismu, co je dovoleno mocným, to je zakázáno bezmocným. 
5
Peníze nesmrdí, o tom to je, že zloděj zde honí zloděje, a dobrota žebrota je, není zde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, nacismus, atd. to je jenom módní divadlo, které maskuje to, že je zde sobecký egoismus! 
6
Sobec spatřuje okolo sebe samé sobce, podle sebe on poměřuje druhé, všechny politické a náboženské ideologie dělají z věřících hlupáky a chudáky.
7
Tento konzumní svět nebyl a nebude nikdy ideální, protože vše je zde jenom evoluční dočasný experiment! 
8
Z dálky vše vypadá jinak než z blízka, z dálky může někdo vypadat jako kouzelník, který dokáže zázraky, z blízka poznáme, že je to podvodník, který si hraje na; prezidenta, ředitele, krále, celebritu, populistu, atd. 
9
Ano, bude lépe, těm co se dostanou na vysoké státní funkce, a zde získají výhody a jistoty, které si nezaslouží, ti co je naivně zvolili, těm lépe bohužel nebude! 
10
Být zde dělníkem, to je na hovno, protože ze svojí práce máte jenom veliké hovno, za vším jsou peníze, bez peněz je zde život na hovno, o tom to zde je, že z hovna nikdo bič neuplete.

Naše štěstí je postaveno na cizím neštěstí a to je problém

P1050278

Pokud chceš rychle nahoru, zajdi do krematoria, z prachu jsi vzniknul a v prach se v krematoriu zase navrátíš, a kouř z tebe bude rychle stoupat nahoru. Nejspíše toto řešení považuješ za chybné a chtěl bys takové řešení, aby se z tebe rychle stal mocný a bohatý parazit, který zde má výhody a jistoty které si nezaslouží. Je mě líto, zázraky došli už velmi dávno, dneska je vše jenom komerční obchod a divadlo, obrazně je tento svět o tom, jak si to uděláš, takové to i máš. Vše jsme zde oznámkovali, abychom si vše zjednodušili, pokud ti byla dána konzumní společností špatná známka, tak je ti z toho logicky i špatně. 

Nechtěj změnit to, co je ti cizí chtěj změnit to co je ti blízké, tvoje schopnosti jsou velmi limitované, pamatuj, že z díla se pozná tvůrce, většina lidí po sobě nezanechá žádné dílo, a jejich jméno bude tak vymazáno z konzumní kultury na věčné časy. Sociální virtuální sítě ukázali to jak je pro nás důležité sdílení informací, bude ale trvat dlouhou dobu než se naučíme optimálně sdílet informace a nebudeme druhé obtěžovat tím, co druhé nezajímá, budeme se muset naučit pochopit to, co druhé zajímá a tomu se i přizpůsobit. Je to tak snadné používat extrémů k dosažení cíle, jenže vše co pomocí extrémů rychle získáš, o to i rychle přijdeš. Jsme zlí, protože se chceme mít dobře, naše štěstí je postaveno na cizím neštěstí a to je problém.

Ano, tvoje subjektivní pravda není objektivní

P1050231

Každý člověk má svojí subjektivní pravdu a následkem je logicky konflikt, o to kdo má zde vlastně objektivní pravdu? Objektivní pravdu má vesmír a příroda, jsou to obrovské systémy, které mají svá pevná pravidla, co se nemění podle situace, to co je zde malé, se musí podřizovat situaci, ve které existuje, a tak to má subjektivní pravdu. Naše subjektivní pravda, je založená na pravidlech, ze kterých vznikají pravidelnosti, ekonomika se nám snaží vnutit ekonomická pravidla, politika se nám snaží vnutit politická pravidla, morálka se nám snaží násilím vnutit morální pravidla, rodina se nám snaží vnutit rodinná pravidla, škola se nám snaží vnutit školní pravidla, atd. všude se snaží o to nám přeprogramovat mozek pomocí subjektivních pravidel, a následkem je to, že už nevíme vůbec, jaká pravidla jsou pro nás optimální. 
Tak jako je možné násilím poškodit tělo, tak je možné násilím poškodit i psychiku, tento svět je postaven na manipulaci pomocí odměny a trestu, v centru jsou mocní a bohatí sobečtí manipulátoři, co parazitují na těch, co jsou daleko od centra, a tak je jejich život ubohý. Stvořitel člověka není nad námi na nebesích v ráji, ale Stvořitelem je náš inteligentní mozek, inteligence je schopnost změnit sám sebe tak, že se přizpůsobíme optimálně nové situaci, ve které existujeme, to co se nepřizpůsobí, má zde smůlu, a musí to zaniknout. Proč se cikáni nepřizpůsobí EU pravidlům? Cikáni jsou evolučně velmi zaostalí a z hovna nikdo bič neuplete, nemá smysl se snažit cikány násilím změnit, smysl má jenom je eliminovat násilím z EU, svět je veliký a třeba v Indii by se jim mohlo líbit, protože je to místo, odkud oni do EU přišli. 

JE GVKB NEJLEPŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ?

P1050201

Závidíte mě ubožáci to, že jsem nejlepší, a tak se mě snažíte ublížit, jak můžete, je to, ale marnost, já GVKB jsem nejlepší, je to můj osud! Sudičky řekli; toto GVKB božské dítě je nejlepší člověk, a on bude ostatním ubožákům svatým vzorem, všichni mu budou závidět to, že on je nejlepší, a budou se jej snažit ponížit, nebo mu ublížit, co jej nezabije, to jej jenom posílí k tomu, aby byl on nejlepší. Krize postihuje to co je špatné a díky tomu se to špatné nahradí lepším.

To co je zde nejlepší se má dobře, podívejte se třeba na internetové stránky, nejlepší stránky mají velikou návštěvnost a tak mají i veliký zisk díky kterému se mají i dobře. Google je nejlepší stránkou a tak se má i dobře celé tajemství toho že je on nejlepší je že on štědře dává lidem to, co lidi potřebují a tak on je i nejlepší. V současnosti o všem rozhodují vysokoškoláci, kteří se spojují do nejrůznějších státních a podnikových organizací a tyto veliké organizace mezi sebou soutěží o zisk a výhody.

Přirovnal bych obrazně tyto organizace k fotbalovému týmu, který bojuje proti jiným fotbalovým týmům a uspět ve světové tvrdé konkurenci není snadné. V těchto týmech musí být mladí schopní lidé, co spolupracují a v soutěži ze sebe vydávají maximum, aby jejich tým byl nejlepší. To co nebojuje, degeneruje a následkem zde vždy krize je, v krizi se rozmáhá náboženství, protože ten kdo se topí v problémech, prosí Boha zoufale o pomoc.

Pokud se podíváme na jedince, kterým se povedlo pomocí poctivé práce zde získat nadbytek toho, co milují a potřebují, tak zjistíme, že uspěli díky tomu, že byli v něčem nejlepší. Nestačí si jenom často opakovat. Já jsem nejlepší a ti druzí jsou nejhorší. Je třeba myšlenku proměnit v realitu, kdy se skutečně my, nebo náš tým ve kterém jsme, staneme v něčem nejlepšími. V současnosti se vše dělá společně a každý je zde článkem dlouhého řetězu a nejslabší článek určuje pevnost tohoto dlouhého lidského řetězu.

Je tedy třeba aby v řetězu nebyli už slabé články a aby každý byl silný tělesně i duševně v tom co dělá, pokud je někdo nejhorší, musí být zlikvidován. Likvidace toho co je nejhorší je základem na kterém stojí živý systém, to co je nejhorší parazituje na systému a tím systém oslabuje. Mnohdy se setkáváme s tím, že je povrch u něčeho nejlepší ale pod tímto povrchem se skrývá něco co je nejhorší a tak je obtížné to zlikvidovat. Ten kdo kupuje, rozhoduje a on brzo pozná co je nejlepší jak na povrchu tak i uvnitř, on udělá chybu jenom jednou a podruhé ji už neudělá.

Mnohdy dochází k tomu, že to co je dneska nejlepší to po nějaké době je nejhorší, udržet se dlouho mezi nejlepším není v současné době snadné. Je velmi obtížné vyměňovat v týmu staré hráče za mladé, staří hráči si už navykli na to, že se mají velmi dobře a dělají vše pro to, aby je mladí hráči nenahradili. Jediným řešením zde je, aby vše řídila anonymní umělá GVKB inteligence, která bude objektivně neustále každého člověka na světě hodnotit a bude provádět i změny které někomu vadí a jinému zase vyhovují.

Už zde nebudou jistá výhodná místa, ve kterých někdo chytře získával za málo práce veliké odměny, pokud někdo bude chtít velikou odměnu, bude muset i udělat veliké množství práce. Ten kdo se dostane dlouhodobě pod průměr, bude okamžitě GVKB roboty zlikvidován, protože to co je podprůměrné oslabuje funkčnost GVKB systému.

Já jsem kapička živé vody

P1040697

Kdo já jsem? To je otázka, naprosto zbytečná a otravná, ale možná nám snaha o nalezení odpovědi pomůže najít něco, co jsme hledali. Možná každého napadla, ale odmítali jsme ji řešit, vždyť kdo má čas řešit, co je, kdo je, proč tu je, atd. Za normálních okolností asi nikdo, ale co když se náhle objeví chvíle, kdy dobrovolně nebo z donucení začneme přemýšlet nad tím, kdo jsme? 

V ten moment je nám jedno, jestli máme jméno a příjmení, zájmy, povolání nebo poslání, to vše jde stranou a my zoufale snažíme najít důvody našeho bytí, a napadají nás otázky: Proč tu jsem? Má můj život význam pro druhé, či pro celý svět? Nejsem zbytečný? Prošlo tím mnoho lidí méně či více úspěšně a já také, ale odpověď nenalezena, alespoň ne ta konkrétní, ale už vím, kde ji hledat. Kdo jsem? Jsem člověk, jsem inteligentní obyvatel Země. 

Někteří mě mají rádi, jiní mě nesnášejí nebo se vysmívají, svědomitosti a rozumnosti, a ostatní mě neznají nebo jen míjejí a ignorují, protože jsem pro ně vzduchem, stejným jako oni pro mě. Jsem stejně jako další kapkou živé vody, která tvoří oceán života zde. Ale jaký je rozdíl mezi mnou a těmi ostatními kapkami živé vody? 

Jsem v něčem lepší, prospěšnější, nebo snad důležitější než oni? Nevím, možná ano, ale nevím v čem, možná ne, anebo jsem úplně stejný. Třeba jsme všichni do jednoho úplně stejní a jsme tu jen pro to, protože příroda to tak zařídila a naším úkolem je narodit se, platit; daně, poplatky, clo, certifikace, atd. a v důchodu stářím zemřít. 

Ale co když to tak není? Alespoň ne u všech. Třeba nejsem mezi ostatními živými kapkami, ubohou kapkou živé vody. Možná jsem vyvolená kapička živé vody, která má zachraňovat lidstvo a celý svět před problémy a nemocemi. Nic konkrétního, žádná odpověď, jen spekulace plné pochybností a zoufalých nadějí. 

Obdivuji celebrity, které vědí, že je na nich vše závislé a že bez nich by zde nic nefungovalo, kde berou tyto celebrity tu velikou jistotu, není to tím, že jim někdo přeprogramoval dezinformacemi mozek. Jsem snad nic? Jsem snad jeden jediný či jeden z mnoha, který je tu prostě proto, aby nedokázal a neznamenal vůbec nic? 

Znamenám něco pro lidi okolo sebe? Co pro ně jsem? Opět musím říct, nevím. Jsem pro ně vzduch, nula, stín nebo někdo, koho mají rádi a něco pro ně znamená a dělá? Nevím. Nemám pocit, že pro lidi a svět dělám něco významného a prospěšného. Nejsem tu omylem? Co když opravdu existuje někde někdo všemocný nahoře, kdo má na starosti, jací lidé se na svět dostanou, a ten všemocný někdo, mě sem poslal omylem? 

Co když tu zabírám místo někomu, kdo by mohl každý den udělat něco výjimečného nebo by mohl pomoci někomu ve svém okolí a nebral by tolik ohledu především na sebe jako já? Co když se prostě stal jeden velký omyl a já se tu teď plácám v životě, obklopuji se zdánlivě stejnými lidmi, kterými ve větší či menší míře začnu opovrhovat a těch stejných či podobných mi zůstane naprosté minimum. A co když je vše správně? Třeba přece jen jsem tu proto, abych dokázal pro svět, zemi či jednoho jediného člověka něco velkého. 

Teď tomu tak ale není, a já žádný podstatný důvod mého bytí nevidím a přemýšlím, jaké by to bylo, to teď zbabělou sebevraždou ukončit a odejít do neznáma, kde bych se možná setkal s těmi, co tu již byli přede mnou a už tu nejsou. Možná bych se dostal někam, odkud bych mohl všechno, co se děje tady na zemi, slyšet a vidět a byl bych šťastnější s těmi, kteří už tu nejsou. Možná bych se při pohledu zpět na zem, na své blízké, dozvěděl podstatu mého bytí, protože kdy jindy blízcí nejčastěji vzpomínají na vás a na to, co jste pro ně udělali a znamenali než po vaší smrti. 

Smrt je něco jako spouštěč odpovědí na naše otázky, které my se už nedozvíme, a z toho vyplývá jedno, není asi úplně důležité v životě něco extrémně zasloužilého udělat, ale spíš vědět, že sem patříte a že máte ve svém okolí někoho, kdo je vám blízký a pro koho něco znamenáte. A jediný způsob, jak se to dozvědět je, říkat si to zaživa a nečekat na smrt způsobenou z neznalosti našeho bytí, protože když nám někdo řekne, že pro něj něco znamenáme nebo že je rád, že nás má, nemáme důvod řešit, kdo jsme a zda má náš život význam. 

Taky si subjektivně myslím, že život je o tom mít pro co žít, někdo žije pro svoji rodinu, jiný žije pro podnikání, další žije pro sport, atd. nedávno jsem potkal starého člověka, který telefonoval, a z telefonu jsem poznal, že on nemá pro co žít, když jsem mu řekl, že by si měl najít něco, pro co by měl žít, tak on najednou poznal, že je veliký hlupák který nemá pro co žít a proto má deprese.

Kdo stvořil konzumní kulturu?

P1040653

01 Vyhodnotil jsem národy a jedince co jsou úspěšní, a dospěl jsem, že za úspěchem je optimalizace času, pásová výroba je klasickou ukázkou optimalizace času, drahé stroje se mohou nasadit jenom tam, kde je pásová výroba, ovšem pokud se něco vyrábí ve velkém, tak je nutný i veliký odbyt toho co se vyrobí.

02 Obrazně je to jako s natočením filmu do kina, pokud film spatří málo diváků, tak jde o velikou ekonomickou ztrátu, u producenta filmu.

03 Dneska není problém cokoli vyprodukovat, problém je to prodat!

04 Bohaté ekonomiky mnoho vyvážejí a málo dovážejí, když zde skončila vláda komunistů, a začali nám vládnout kapitalisti, tak jako první se zde budovali obchody, ve kterých bylo zboží ze západu.

05 Nebyla zde snaha u nás stavět moderní továrny, spíše byla snaha naše továrny eliminovat, aby nemohli západu konkurovat.

06 Podívejme se na výrobní ceny zboží a prodejní ceny zboží, rozdíl mezi výrobní cenou a prodejní cenou může být veliký, protože se na produktu přiživuje mnoho lidí, co se na výrobě vůbec nijak nepodíleli.

07 Poslední dobou je zde snaha o to, aby měl zaměstnavatel minimum kmenových zaměstnanců, a maximum zaměstnanců, co se najímají jenom na krátkou dobu.

08 Je to princip hodinového manžela, který levně rychle opraví vše v domácnosti a tak domácnost může fungovat bez manžela.

09 Dobrota je žebrota, je zde střet zájmů mezi mocnými a bezmocnými, mocní lidé mají výhody a jistoty, bezmocí lidé nemají výhody a jistoty, o tom to zde je!

10 Mocná a bohatá celebrita nebude dělat nikdy nikomu hodinového manžela, celebrita pracuje systémem pásové výroby, a tak je velmi produktivní.

11 V centru jsou tedy roboti na dobíjecí baterie, co vypadají z dálky jako lidi, kdo ovládá tyto elitní roboty, co zde mají moc a bohatství?

12 Vše je ovládáno strachem z neúspěchu, strach z neúspěchu stvořil konzumní kulturu, ve které musí každý makat jako robot a pokud pracuje pomalu nebo chybuje, tak je ekonomicky eliminován, a na jeho místo nastoupí nový robot, který maká jako robot.

Nevím co je to pravda a láska

Statisticky je doloženo to, že 99% světové populace neví co je to pravda a láska, jde to léčit tak aby každý konečně věděl co je to pravda a láska? Pravdou je, že tento čas a prostor, ve kterém existuješ, to je jenom psychická iluze, která vypadá jako logická realita složená z času a prostoru, a sny jsou pro změnu nelogickou iluzorní realitou. Vše je zde jenom napětí mezi protiklady a toto napětí vytváří iluzi reality, ve které je čas a prostor, jsme tedy opilí dokonale iluzemi a považujeme tyto iluze za jistou realitu. 

Smrt jasně ukazuje pomíjivost všeho v tomto světě iluzí, každá iluze časem ztratí pro nás hodnotu a tím zanikne a uvolní místo pro nové iluze, je to řeka složená z iluzí které vypadají reálně, někdo se nechá unášet proudem této řeky složené z iluzí a jiný se snaží plavat proti proudu. Vše je zde postaveno na lži a krádeži, pokud by nemohl zde nikdo lhát a krást tak by se okamžitě naše konzumní kultura zhroutila jako domeček z karet, dobrota je přeci žebrota. 

Když jsem v televizi v minulosti zaslechl politické heslo, Ano, bude lépe, tak jsem nevěděl, jestli mám brečet, nebo se smát. Dneska už vím, že to heslo bylo k pláči, smály se nám akorát ti, co toto heslo hlásali, a co mu i věřili. Když ptáčky do klecí lapají, tak jim krásně zpívají o tom, že jim bude v klecích lépe. Vše je zde postavené na sdílení, jsme tím, co sdílíme, představme si, že se narodí dítě, a my to dítě umístíme do místnosti, kde nebude světlo, a bude zde ticho, dítě budeme krmit pomocí automatu kaší. 

To dítě nebude mít možnost něco sdílet a bude z něj jenom ubožák s nulovou hodnotou, zaostalé kultury mají veliký problém se sdílením a tak se evolučně zastavili. Podívejme se na Facebook který umožňuje lidem sdílení, všimněme si zde toho, že elita zde o sdílení nestojí, v tom je příčina deprese u; politiky, ekonomiky, vědy, techniky, školství, stavebnictví, dopravy, rodiny, psychiky, atd. elita to jsou psychičtí ubožáci, zavření ve svém elitním vězení, protože mají strach ze sdílení pravdy a lásky.

Ano, chci být milionářem

Už velmi dlouho vychází mnoho knih o tom jak se stát milionářem a bylo i o tom natočeno mnoho filmů. Miliony lidí sní svůj sen, jak se stanou milionáři, ale vždy zůstane jenom u snu, a je třeba se ptát proč tomu tak je? Milionářem se stane ten kdo má štěstí, tento svět je o štěstí, není to o tom, že budete mít vysoké vzdělání, a díky svojí práci se z vás stane milionář.

Rozebíral jsem statisticky a vědecky příběhy lidí, co se stali zde milionáři, a vždy jsem narazil na to, že měli štěstí. Můžete vyhrát v loterii nebo můžete zdědit veliké bohatství, můžete se díky štěstí stát prezidentem nebo celebritou, atd. jak k sobě přivolat ale štěstí, sice se říká, že když je štěstí unavené, tak i na ubožáka sedne, ale to je jenom pohádka.

Co je dovoleno bohatým, to je zapovězeno chudým

Většina konání v nás a okolo nás probíhá automaticky podle programů a databází, jenom malé množství konání, musí řešit inteligence tím, že vyhodnotí dostupné informace, a potom experimentuje a snaží se vytvořit automatický program, aby nějaké nové konání už probíhalo automaticky, a nebyl zde potřebný zásah inteligence.

 

Vše bylo vyrobené a nastavené k nějakému profesionálnímu konání, často dochází k tomu, že jsou s konáním nejrůznější problémy hmotné nebo duševní, následkem jsou problémy, které se musí logicky řešit správně a rychle.

 

Mnohé problémy se řeší ale chybně anebo velmi pomalu, příčin může být mnoho je mnoho těch, co umí jenom soudit, ale je málo těch co umí pochopit problémy, a potom je i odstranit, v současnosti naším největším problémem jsou naše chybné závislosti, a díky nim je zde mnoho problémů, jenom situace stanoví co je správná a co je chybná závislost.

 

Konzumní systém, ve kterém existujeme, to jsou jenom vztahy spojené se závislostí, kdy většinou to malé je existenčně závislé na tom co je veliké, a tak pro to malé, je to veliké bohem, který rozhoduje o existenci toho malého. Mocný a bohatý pán řekne; nejsem s vaší prací spokojen máte výpověď, nemáš dobrou práci tak se rozvedeme, atd. sloužit pánům není snadné a ten kdo to nezvládne má zde problémy a deprese, pánů je zde mnoho na jednoho obyčejného člověka.

 

V přírodě, je existenční tlak na vše živé mnohem větší, než v naší civilizaci, zde ten kdo je malý a neslouží svému velikému bohu, ten je za to potrestán smrtí, to veliké je zde vždy a všude bohem tomu malému, jiný Bůh zde nikdy nebyl a nebude. Bůh může říci, nejsem spokojen s nekvalitními lidmi, a tak nechám postavit veliké továrny na smrt, a budu tam posílat nekvalitní lidi, abych s nimi neměl už zde problémy.

 

Nekvalitní lidi, se můžou pokusit se postavit Bohu, jenže Bůh má k dispozici výhody a jistoty, a tak nespokojence zlikviduje pomocí výhod a jistot, v minulosti zde byli veliké stavby a zde umíralo vyčerpáním a na nemoci mnoho zajatců a otroků, v současnosti se lidi likvidují ekonomicky, kdy se jim nedá práce za mzdu, nebo se jim dá těžká práce za almužnu, následkem je to že lidi spáchají sebevraždu.

 

Jak sloužit správnému Bohu, o tom je lidský život od svého počátku, ten kdo nedokáže správně sloužit těm, co zde mají velikou skutečnou moc a veliké bohatství, musí počítat s tím, že bude existovat za trest v ekonomickém očistci, a bude mít deprese.

 

Správně může sloužit mocným a bohatým jenom ten, kdo je zdravý tělesně a duševně, protože duševně a tělesně nemocný člověk slouží jenom svým nemocem a tak nemůže už správně sloužit Bohu, který rozhoduje o nás bez nás, protože zde má vysokou funkci jako; král, papež, prezident, řiditel, nadřízený, atd. Co je dovoleno bohatým, to je zapovězeno chudým, který slouží otrocky bohatým, proto mají bohatí a mocní lidé imunitu a výhody i jistoty.