Zpovednice cz 03

IMG_3544

Já jsem dostal poprvé za svoji existenci dárek, byla to místnost, ve které je veliká televize stolek a sedací souprava které sedí krásný veliký plyšový medvěd, na dárek se mě složili ti, co začali na lodi číst můj deník. 

Mít svoji místnost s televizí a velikým plyšovým medvědem to je pro mě přímo ráj, tímto mnoho děkuji těm, co se mě složili na tuto místnost, to mě ale logicky zavazuje k tomu, abych se věnoval více psaní svého deníku, ten plyšový medvěd nemá v sobě žádnou elektroniku, je to jednoduchá klasická lidská hračka, v jednoduchosti je dokonalost, konečně mám kamaráda, se kterým mohu mluvit, sice mě ten medvěd neodpoví, ale to mně vůbec nevadí, já si odpovím sám. 

Mnozí si řeknou, a co má být, to není nic extra. Domov je ale něco extra, i když je to domov malý a skromný, a je zde jenom televize, a plyšový medvěd, otázkou je kde vzali toho plyšového medvěda, který byl nejspíše vyroben na zemi lidmi kdysi velmi dávno? Nejspíše patřil nějakému starému robotu, a když se ten robot recykloval tak ten medvěd skončil ve skladu hraček, nejspíše byl ten medvěd trvale zavařen v silném igelitu, kde byl vyčerpán vzduch a uložen v chladu. 

Prostě ten medvěd to byla láska na první pohled, myslím si, že lepší dárek pro mě ve vesmíru nemohli vybrat. Najednou se mě chtělo povídat a měl jsem posluchače, který mně trpělivě poslouchal, mluvit jen tak se sebou to brzo omrzí ale mluvit k někomu to je už mnohem lepší, mnozí si řeknou, ten úklidový robot se nejspíše zbláznil, sedí u televize a povídá si s plyšovým medvědem, je to normální? 

A co je normální? Normální je nechybovat, přesto chybují lidi a chybují i roboti, být bezchybným to není normální! Vše je zde experiment a při experimentování se logicky i chybuje, každý robot je zde na lodi uzavřen psychicky do sebe, a tak je v kleci stereotypu, najednou začne uvažovat jaký to zde má smysl, pracovat a nakonec být recyklován.

Umělá inteligence komentáře moderuje