Ano, vůl nemá 30 dní pevnou vůli

P1070248

  1. Centralizace je založená na parazitování, aby mohl být v centru pro elitu ráj, tak musí být daleko od centra peklo, v centru je ten kdo nemusí už řídit auto, protože on má služebního řidiče, co řídí drahé služební auto. Nemoc a bohatství nelze dlouho utajit, rovnost je zde jenom ve smrti, z prachu vše povstává a v prach se to i jistě navrací, kde ale vzít prachy?
  2. Vše je manipulováno pomocí trestu a odměny, ten kdo autority pokorně neposlouchá, musí počítat s tím, že zle zde skončí. Jsou zde jednoduchá pravidla a jednoduché rituály, podle kterých zde vše funguje po mnoho tisíciletí beze změn, mění se jenom podle módy trochu povrch konzumního systému, aby byli naivní diváci spokojení.
  3. Vůl nemá pevnou vůli, o tom to zde už mnoho tisíciletí je, byli jsme násilně vykleštění pomocí svaté ideologie (pohádky, mytologie, pověry, kulty, rituály, fetiše, svaté knihy, politika, reklama) která z nás naivní voly učinila.
  4. Místo lidové moudrosti, věříme politickým a ekonomickým hloupostem, co zde hlásají ti, co jsou v centru civilizace, a mají zde imunitu a mnoho výhod a jistot. Kam vše vlastně evolučně směřuje, co nás zde bude čekat v blízké budoucnosti, co zanikne a co vznikne?
  5. Vše směřuje k dálkovému ovládání, vše bude na dobíjecí baterky, drahý mobilní telefon, ukazuje naši závislost na novém systému, co je na dobíjecí baterky. Už jenom zbývá inteligentní robot na dobíjecí baterky, který nahradí konzumní voly, co musí chodit do školy a zaměstnání jako volové.
  6. Doma jako volové koukají na ubohou televizi, a konzumují ubohé drogy a ubohé potraviny, jako tupí volové, sociální sítě na internetu jasně ukazují to, že zde jsou jenom tupí volové, co nemají pevnou vůli, díky které by dokázali říci, už nechci být volem, nebo veselou krávou, po celý život, a chci být normálním člověkem, který nelže a nekrade.
  7. Všichni, kteří se pokoušejí hubnout, mají co dělat se svou vůlí. Hubnutí je významnou prověrkou její síly a vytrvalosti. Pokud však zjistíme, že je naše vůle slabá a krátkodobá, může nás napadnout několik otázek. Kde se vlastně vůle rodí, čím roste a sílí? Proč je jiná, když se jedná o různé věci? Proč je právě při hubnutí tak slaboučká a nepomáhá nám?
  8. Vůle je vlastně zkrácené slůvko volba. Jde o vnitřní, duševní proces, v němž se rozhoduje o tom, co člověk v následných chvílích udělá. V psychice totiž někdy dojde k jednoznačnému souhlasu všech rozhodovacích sil, někdy se to v nás však „tříská, pere, vaří“ a není vůbec jisté, která možnost zvítězí nad ostatními.
  9. Proto se leckdy divíme tomu, že i při velké touze hubnout nás vůle neposlouchá, volí za nás jiné kroky než ty, které by hubnutí zajistily. Chceme hubnout, a přejíme se, chceme nastartovat dietu, a jako by něco v nás naši vůli totálně paralyzovalo. Přitom často víme zcela přesně postup hubnutí a mnohdy ho máme v minulosti úspěšně vyzkoušený.
  10. Vypadá to, jako by vůle byla nějaká součástka naší psychiky, která může být poruchová. V psychopatologii je naprostý nedostatek vůle k životu jako takovému nazýván abulie. Je to stav chorobný, obvykle je to jeden z příznaků závažného onemocnění, jako je třeba hluboká deprese.
  11. To je však celková nemožnost, neschopnost vyvinout jakoukoli aktivitu. Slabá vůle v oblasti hubnutí však není výrazem psychické nemoci. Vždyť dotyčný člověk může být v mnoha oblastech svého života velmi usilovný a vytrvalý. Jen hubnout se mu nedaří. Je to proto, že naše vůle je nikoli psychická „součástka“, ale proměnlivý proces rozhodování a realizace zvoleného rozhodnutí. Tohoto rozhodovacího procesu se účastní několik významných vnitřních sil.
  12. Jde o sílu, již nám dává náš mozek, tedy o sílu myšlenky, myšlení, přemýšlení. Náš rozum, naše rozumové uvažování, přemýšlení, hodnocení a posuzování je mnohdy silou nad ostatními vítězící. Jednáme-li rozumně, pak jsou naše kroky, činy, jednání, přesně řízeny mozkem a my děláme věci rozumné, jednáme rozumně.
  13. Při hubnutí jsou příznaky racionálně řízeného chování – přesné plnění zásad účinného redukčního postupu, bez „hříchů“ a prohřešků. Vládne-li rozum, jíme denně malé porce, převážně zeleninu a cvičíme zcela pravidelně. Pokud by v naší psychice vládl jen rozum, byli bychom trochu podobní počítačovým robotům, které žádné vášně ani deprese neovlivní.
  14. Přes naše smyslové orgány, oči, chuťové buňky atd., se v nás vytvářejí vjemy, tedy informace o realitě. Vnímáme vůni upečených buchet, vidíme nádheru za výkladem cukrárny. Naše vjemy nás k některým skutečnostem mohou neodolatelnou silou přitahovat.
  15. Nebo naopak vidíme svou obézní matku, slyšíme, jak ji za její tloušťku v hádkách ponižuje otec. Vytváří to v nás odpor k tloušťce i k tomu, co ji způsobuje, k jídlu. Síla vnímání i toho, co jsme vnímali a zapamatovali si, může být významným „závažím“ na misce vah, našich úvah, našeho rozhodování, jak jednat. Je to tedy spolutvůrce naší vůle.
  16. Kdybychom měli jen rozum, byli bychom všichni štíhlí. To, že se nazýváme bytosti rozumné, je však poněkud neúplné. Vždyť život chce každý z nás prožít naplno! Znamená to plnit se myšlenkami? Kdepak, my ho chceme naplňovat prožitky, chceme ho vychutnávat smysly i prožít v něm ty nejkrásnější pocity, city, lásky i vášně. Život je prožíván, jinak je prázdný.
  17. Bez radosti, nadšení, pohody i pocitů štěstí je život velmi chudý. Naše emoce, jejich prožívání jsou silou, která může i „hory přenášet“. Naše nadšení zvětšuje naše fyzické i psychické síly, láska k dítěti vede k sebeobětování, nenávist k vraždě.
  18. Emoce jsou silou, která může ovládnout chování i ve chvíli, kdy rozum říká ne. Všichni děláme věci nerozumné. Naše zamilovanost nám může významně dodat energii do hubnutí, toužíme se přece partnerovi líbit. Naše depresivní pocity nás naopak „stáhnou“ k přejídání, k porušení diety, k jednání, které vůbec nechceme.
  19. Aby to naše rozhodování bylo ještě komplikovanější, jsou v psychice síly další, jež člověka postrkují či „popotahují“ k určitému chování, k dosažení uspokojení toho, co naše duše z nějakého důvodu potřebuje.
  20. Tyto síly nás rozhýbávají, pohánějí k činům. Jsou to vnitřní pohnutky, popudy, pudy, motivy našeho jednání. Některé jsou vrozené, jako pud potravní a sexuální. Jiné během života vznikají – jako třeba potřeba být pro jiné přitažlivý nebo být přijatelný pro ostatní.
  21. Síla motivů je v různých lidech různá, někde a někdy má třeba motiv být štíhlý obrovskou sílu a hraje pak v chování dominantní roli. Jinde je tentýž motiv příliš slabý, nezáleží nám v té chvíli na štíhlosti natolik, abychom udrželi redukční režim. Lidských motivů je nepřeberné množství, některé jsou i protikladné. Potřeba být štíhlý se může zastavit o vnitřní strach z hladovění a strádání, jde proti potřebě být v psychické pohodě.
  22. Celé to předchozí vysvětlování bylo určeno k tomu, abychom si alespoň trošku přiblížili, co vše je ve hře, když se naše psychika o něčem rozhoduje, co určuje její volby, co jí dává sílu a vytrvalost, co je naše vůle. Je to sakramentsky složité a ve skutečnosti v naší psychice ještě o dost složitější. Je dobré to vědět a přestat si proto vyčítat, že naše vůle je slabá.
  23. Není slabá, jen na miskách vah v nás vítězí síly silnější. Různé síly vládnou za různých okolností tomu, co se děje, lépe řečeno, tomu, co činíme, ať již vědomě nebo podvědomě. Je to v té duši tak trochu jako v pohádce „O dvanácti měsíčkách“.
  24. Nemá smysl si za to tedy dávat vinu, obviňovat se, že nejednáme stoprocentně rozumově, zkrátka, že nejsme dokonalí. Jsme křehcí, citliví, slabí i silní, moudří i nemoudří. Jsme „beránci“, kteří se snaží s výsledky střídavými. Jsme nedokonalé lidské bytosti a jsme takoví všichni.
  25. Nedomnívejme se však, že jsme jen hříčkou v rukou našich vnitřních sil. Člověk je přece jen schopen své vnitřní síly dostat pod kontrolu, a tím vylepšovat své šance ovládat a regulovat své jednání, mít pod kontrolou a zvládnout i zátěžové situace, v nichž se k moci derou emoce ničící naše úmysly.
  26. Vůli, sílu jít za svým vytyčeným cílem systematicky a vytrvale, je možno pěstovat, posilovat. Postupným překonáváním překážek i sebe sama se utužuje vůle jako svaly, které posilováním mohutní, sílí, zpevňují se.
  27. Někteří z nás jsou schopni pěstovat svou silnou vůli sami. Mají odvahu jít proti překážkám, umějí překonávat strach, strádání, nadměrnou zátěž. Prosadí svou vůli i proti nim. Jsou obdivuhodní a silní. Většina z nás však má v některých oblastech vůli silnější, v jiných slabší.
  28. Jít proti potravnímu pudu, proti slastným pocitům z dobrého jídla, proti všemu, co jídlo kolem nás přináší, do redukčního jídelníčku, není vůbec lehké. Téměř nikomu samotnému se to nedaří. Je však cesta, jak i se slabou vůlí vše překonat a dospět ke štíhlosti.
  29. Tou zázračnou posilou je spojení slabých sil dohromady. Z tohoto spojení si pak každý vezme posilu právě pro tu svou vůli. Na vysokohorského obra se také nikdo neškrábe sám. Jít společně, to znamená mít šanci dosáhnout cíle.
  30. I v hubnutí tedy platí „bude-li nás víc, nebudeme se bát hubnutí nic“. Proto jsou tak posilující a účinné všechny společné formy hubnutí. Hubněte třeba s redukčním spolkem. Ověříte si, že i ta „slabá vůle“ se může proměnit v silnou.

Umělá inteligence komentáře moderuje