Kam digitální konzumní svět spěje?

SAM_0846

Jak to tu bude vypadat za sto let? Již nyní je všechno dost na hovno, bohatí stále bohatnou, chudí chudnou a nikoho to netrápí. Tato společnost je tak bezcitná že to je k pláči, každý si jen hledí svého, každý jen hrabe pro sebe, jeden okrádá druhého, zločiny a podvody jsou na denním pořádku. 

Obyčejný člověk je konzumní otrok ve vlastní zemi, protože práce je málo a lidí hodně a tak každý dostane jen tolik peněz, aby mohl uboze přežít, aby mohl jít na další den do práce a když se mu nelíbí, tak ho jednoduše vyhodí, protože na jeho místo čeká dalších sto lidí! Dobře žít mohou jen ti, kteří mají to štěstí, že se narodí do mocné a bohaté rodiny a jsou zdraví nebo ti, kteří jsou v něčem dokonalí, ty si ceníme a dáváme jim výhody, ale na úkor koho? 

Nemůžete někomu přilepšit, aniž byste někomu pohoršily, to je základní pravidlo ekonomiky, všichni bohatí a úspěšní mají to, co mají jen pro to, že to sobecky ubraly z koláče jiným. Cena za jejich štěstí je neštěstí někoho jiného. Každý nemůže být celebrita nebo programátor, lidí je mnoho a většina u nás jen přežívá, chudáci musí vstávat každé ráno ještě za tmy, aby mohli jít do práce a makat za minimální plat na snech někoho jiného. Ano, může se člověk změnit, může na sobě máknout a stát se úspěšným podnikatelem a ospravedlnit si to tím, že se pro to „obětuje“. 

Ale kdyby takto přemýšlel každý člověk, tak kdo by vám čistil záchody, kdo by vám sbíral odpadky, kdo by dělal ty práce? Každý si zaslouží slušnou odměnu za svou práci, i když to není manažer v nadnárodní společnosti, už jen pro to, že ten člověk přežije většinu života v práci, čas je velmi vzácný, takže už jen to, že si člověk ubere těch mnoho hodin ze svého dne, je něco co by mělo cenit, dokdy to takto ještě bude? Žádné morální zábrany, každý dělá, co může a je mu jedno, že tím škodí sobecky jiným. Jak to bude pokračovat dál? Když lidský život, nemá pro nikoho žádnou hodnotu. Každý je jen statistické číslo. 

Jsi odsouzen na celý život chodit do školy a práce, platit; daně, poplatky, clo, pokuty, atd. a zdechnout vyčerpáním, žiješ, abys jen sloužil otrokářům, aby si mohl platit kapitalistovi za to, že žiješ, a až zemřeš tak tvé statistické číslo se přesune do kategorie „mrtvé ubožák“, a tak se okamžitě ztratíš v jiných statistických číslech, které sdílejí podobný osud, nejsi výjimečný, si jen statistické číslo, jedno číslo z miliard dalších čísel, tvůj život je absolutně bezvýznamný, pokud nejsi někdo známý a uznávaný. 

Společnost ztrácí morální zábrany, a nikoho už nezajímá život jako takový, ani bych se nedivil, kdyby vlády na celém světě konečně legalizovaly masivní zabíjení ubožáků v plynových komorách, a zabíjely masy ubožáků podle toho, jak se jim právě zlíbí, například řekli by si, že, máme málo na světě už místa a máme veliké dluhy, pojďme vyvraždit v plynových komorách každého, kdo v dospělosti neplatí veliké daně, bohatá konzumní společnost přeci nemůže být dobrá k těm, co jsou zde chudí a bezmocní.

Umělá inteligence komentáře moderuje