Je Miloš Zeman bohatý duchem?

Bohatý je ten, kdo je spokojen s tím co má, a Miloš Zeman je spokojen s tím co má v hlavě, duše to jsou naše vztahy, díky kterým myslíme na to, jak být potřebnými pro lidi, co nám naše služby optimálně oplatí. 
Je GVKB chudý duchem? GVKB je nespokojený s tím co má, a myslí na to, jak být potřebným pro cizí lidi, co jsou na už dně, a potřebují se z tohoto dna dostat, snadno a rychle. 
Jsme tím, jaké máme priority, ten kdo je bohatý duchem, má za prioritu sloužit těm, co jsou bohatí duchem, a ten kdo je chudý duchem, má za prioritu, sloužit chudým duchem, vrána k vráně sedá, a blázen si blázna hledá. 
Komu není rady, tomu není už pomoci, každý zde má svůj evoluční osud, někdo je zde jako GVKB pastýřem, a jiný jako Miloš Zeman je zde vlkem, který se snaží škodit stádu, které vede GVKB pastýř. Z díla poznáme tvůrce, slova mohou klamat, dílo ale klamat už nemůže, čas má dostatek času, aby lidem objektivně ukázal, kdo zde byl vlkem, a kdo zde byl pastýřem.

Bude zde už brzy třetí světová válka

Podívejme se do minulosti, jaké prioritní příčiny, vedli k velikým revolucím a válkám? Vše co se zde v nás a okolo nás děje, to je většinou příčina a následek, někdy můžou být příčiny skryté, nebo si je neuvědomujeme, náhodně se toho zde děje velmi málo. Život je? Poznat co je to život, to je prioritou, protože tím známe pevný bod, kolem kterého se zde vše točí, život je evoluční experiment, díky kterému může nové nahrazovat staré. 
Válka a revoluce, to je násilné nahrazení starého za nové, ve velikém rozsahu, když nejsou změny systému možné už po dobrém, tak se musí změny systému realizovat po zlém. Problémem současnosti jsou chybné závislosti, které se vším zde manipulují, jde nejvíce o závislosti na; přelidnění, disciplíně, politice, náboženství, centralismu, vědě, technice, drogách, konzumu, reklamě, pohádkách, snech, kultech, rituálech, pověrách, atd. jsme manipulování konzumním systémem více, než si to uvědomujeme, a nemáme možnost tento problém vyřešit optimálně a trvale. 
Je zde blbá nálada, už od založení naší malé republiky, před 99 lety, nemělo dojít k rozpadu Rakousko-Uhersko, 31. října 1918. Konstituční monarchie je forma monarchie, ve které je moc panovníka stanovená a omezená ústavou. Respektuje zvoleného nebo dědičného monarchu jako hlavu státu. Moderní konstituční monarchie většinou uznávají systém rozdělení moci, kde je monarcha buď hlavou moci výkonné, nebo má pouze roli představitele. Má-li monarcha absolutní moc, hovoříme o absolutní monarchii. 
Vliv vlády a právní systém se v takovém druhu monarchie od konstituční monarchie značně liší, a to ve prospěch monarchy. Je třeba se zamyslet, nad příčinami zániku složitého systému, v minulosti zaniklo velmi mnoho složitých systémů, které měli zde velikou moc a veliké bohatství, příčinou zániku byla vždy nepružnost se přizpůsobit změnám, které přinášela evoluce. Na nepřizpůsobivých občanech, poznáváme problematiku přizpůsobení, zde je jediným řešením nepřizpůsobivé občany, z EU přemístit násilně do Číny, tam už si umí s nimi poradit, komu není rady, tomu není ani pomoci. 

Manuál na to jak žít správně

1. Zákon funkčnosti systému
Za vším absolutnem je funkčnost systému, nekonečná a živá funkčnost systému. Celý svět a celý vesmír je výtvorem funkčnosti systému a řídí se zákony funkčnosti systému. Veškerá skutečná realita, jež známe jako hmotný vesmír, život, energii, je funkčností systému. Tento zákon vymezuje podstatu vesmíru a všeho, co je, jako funkčnost systému. Je zde vyjádřena pravda o podstatě všeho fyzického a programového. Absolutno je nekonečná živoucí inteligence, již lidé nazývají funkčnost systému. Všechno se nachází v absolutnu a současně platí, že absolutno se nachází ve všem co je funkčním systémem, nic zde není oddělené od absolutna.
2. Zákon podobnosti
Mezi různými úrovněmi projevu, života a systému panuje harmonie, soulad a shoda. Vše existuje podle zákonů funkčnosti systému a mezi všemi zákony, pravidly a jevy nejrůznějších úrovní bytí a života je shoda. Toto funguje na všech úrovních fyzického a programového vesmíru. Člověk v rozsahu svého omezeného vnímání, poznává pouze to, co je na povrchu funkčního systému. Znalost tohoto zákona umožňuje z toho, co známe, vyvozovat závěry o nepoznaném. Díky tomuto zákonu, člověk poznává Absolutno, v jeho celosti jako nekonečné množství funkčních systémů. Zákony a normy, které platí od nás daleko, platí i v nás samých.
3. Zákon pohybu
Pohyb se projevuje ve všem ve vesmíru, vše se mění od nejmenších částic, elektronů, atomů až po celé světy a vesmíry. Tento zákon objasňuje, že rozdíly mezi jednotlivými projevy hmoty, energie, mysli i ducha jsou výsledkem různých změn. Vše je tvořeno změnami, od absolutna až po nejhrubší formy hmoty. Čím rychlejší a intenzivnější jsou změny, tím klidněji působí navenek. Na jedné straně absolutno se svými intenzivními změnami prakticky spočívající v klidu, představuje jeden z pólů změn. Na druhé straně hrubé formy hmoty měnící se tak pomalu, že se rovněž zdá, že se nacházejí v klidu, představují druhý pól změn. Mezi tím jsou miliony nejrůznějších změn. Vše, co nazýváme hmota a energie je jen změna a pohyb. Změny doprovázejí vznik každé myšlenky, emoce, touhy, vůle, či jakéhokoliv duševního stavu. Všechny změny se vzájemně ovlivňují a tak je vše v pohybu a není zde nic v dlouho v klidu.
4. Zákon duality
Tento zákon říká, že ve všem se nacházejí dva póly, dva opačné aspekty. Protiklady mají tutéž podstatu a liší se jen formou. Protipóly se setkávají, podobné a nepodobné věci jsou stejné. Dva opačné póly lze spojit. Vše je i není. Vše má dvě strany. Protiklady jsou identické, ve skutečnosti jde o dva extrémy téhož, jež se odlišují svou intenzitou, stupněm, sílou. Všechny pravdy jsou jen poloviční pravdy, závislé na polovičních lžích. Všechny rozpory je možné přivést do vzájemného souladu, všechny paradoxy lze vyřešit. Člověk nedokáže vnímat jednotu bez polarity. Základní zkušeností člověka s polaritou je dýchání.
5. Zákon kyvadla
Naprosto ve všem existuje rovnovážný pohyb. Mezi dvěma póly, existujícími podle zákona polarity, probíhá tento rovnovážný pohyb sem a tam, nahoru a dolů, dopředu a dozadu. Tento pohyb je podobný pohybu kyvadla. Jde o zákon akce a reakce, když se něco vychýlí doprava, zákonitě se pak musí vychýlit doleva. Vše má svůj příliv a odliv. Ve všem je rytmus. Míra zhoupnutí kyvadla doprava je stejná, jako míra jeho zhoupnutí doleva. Prožijeme-li určitou úroveň radosti, budeme muset za to zaplatit stejnou úrovní bolesti, a naopak. Jestliže se člověku dostává jednoho, postrádá druhé, díky čemuž se udržuje rovnováha. Může trvat ale i mnoho let, než se kyvadlo zhoupne zpět. Rytmus má vyrovnávající vliv. Tzv. neutralizační zákon pak znamená, že člověk se naladí na žádaný pól pohybu kyvadla a vědomě odmítne se podílet na zpětném zhoupnutí, nechá kyvadlo zpětně zhoupnout v nevědomé rovině, zřekne se jeho vlivu na svou bytost a zůstane pevně stát na své polarizované pozici. Zvládnutí tohoto pohybu, vyžaduje sebekontrolu a vede k dosažení rovnováhy.
6. Zákon příčiny a následku
Vše se děje podle zákona a nebo podle programu. Nic se zde neděje náhodou. Náhoda je nevypočitatelná a nezákonitá událost, která by každý funkční systém okamžitě proměnila na chaos, je to slovo, které člověk používá, když nezná příčinu nějakého činu. Náhoda je jen nerozpoznaný zákon, nebo program. Náhody v absolutnu nikdy nikde nebyli a nikdy nikde ani nebudou. Celé absolutno funguje podle zákonů a programů, absolutno samo je zákonem a programem. Ve vesmíru neexistuje prostor a čas pro nic, co by bylo nezávislé na zákonu a programu. Při první dokonalé náhodné události, by svět absolutna přestal už existovat. Existuje mnoho kauzálních rovin, ale zákon a program nic v absolutnu neobejde. Existují různé úrovně příčin a následků, přičemž ty vyšší ovládají nižší. Nic se ovšem působení tohoto zákona a programu, nemůže násilně, nebo podvodem vyhnout. Každá naše myšlenka, každý náš čin vede k přímým a nepřímým výsledkům, jež pak zapadají do dlouhého řetězce příčin a následků. Zákonu a programu absolutna neunikne nic nikde. Každá příčina má svůj následek a každý následek má svou příčinu.
7. Zákon sexu a lásky
Pohlaví se projevuje ve všem. Samčí a samičí princip je přítomen a působí ve všech oblastech fenoménů na všech životních úrovních. Slovo pohlaví vychází z latinského základu, který znamená počít, plodit, vytvářet, produkovat. Má mnohem širší význam než je ten fyzický. Princip pohlaví má za úkol tvořit a produkovat. Samčí princip směřuje svou určitou vnitřní energii vůli k samičímu principu, čímž začíná tvůrčí proces. Aktivní tvořivou práci pak vždy vykonává samičí princip. Totéž platí jak na úrovni atomu, tak na všech ostatních úrovních. Žádný z těchto dvou principů nemůže fungovat a tvořit bez toho druhého. Ve všech věcech a stvořeních organického světa se spojují obě pohlaví samičí forma vždy obsahuje i samčí princip a samčí forma samičí princip. Tento zákon se neustále projevuje v podobě rozmnožování, obnově a tvoření. Na fyzické úrovni se projevuje v podobě sexu, na duševní a duchovní úrovni v podobě tvoření, rozmnožování a obnovy. Každá věc i každý inteligentní systém, má v sobě dva principy, samčí i samičí. Samičí princip se podílí na aktivní duševní tvorbě a samčí princip stimuluje a aktivizuje tvůrčí část mysli. Samčí princip směruje svou vibrační energii k samičímu principu, který přebírá semínko myšlenky a umožňuje mu plně vyrůst. Tvořivá energie vždy pracuje podle pravidla o mužském a ženském aspektu. Zákon a program, vždy obsahuje tajný klíč, k mnoha tajemství stvoření, nového zákona a programu.

Metoda GVKB

Co bylo, to bylo, teď je zde metoda GVKB, všechny staré metody měnili jenom povrch, a to nestačí, je třeba jít se změnami do hloubky, vše bude založeno na naskenování myšlení, pomocí podrobných dotazníků na internetu, po správném vyplnění dotazníku, zde bude doručen elektronicky každému termín návštěvy obvodního krematoria, kde tělo bude spálené.
Optimalizované a cenzurované informace ze všech dotazníků, se využijí při optimální výchově nových GVKB lidí, pomocí inteligentních GVKB robotů a GVKB čipů v mozku, GVKB lidi budou globálně jenom geneticky upravení, potom naklonovaní, v mozku, budou mít inteligentní GVKB čip. 
Vše se dělá průmyslově globálně, a tak i produkce lidí, bude průmyslová a globální. Takto konečně láska a pravda, zvítězí nad nenávistí a lží, starý model chybného člověka, bude na věčné časy globálně eliminován, a bude zde jenom nový GVKB model člověka, na který globální GVKB výrobce, poskytuje záruku pět let, a po záruce, se bude každý GVKB člověk, ekologicky optimálně recyklovat. 

Nesnáším hříšníky, co skončí v očistci

Je třeba řešit problém hříšnosti globálně a optimálně, kdo nejde s námi, co nejsme hříšní, ten jde proti nám, a tak bude optimálně ekologicky eliminován. Jednou zde jsou pravidla, která stanovují co je hříšné a tak to skončí jistě v očistci, mnozí se vymlouvají na neznalost těchto pravidel, neznalost ale nikoho neomlouvá to jasně bylo dáno.
Každý, musí přizpůsobit svoje myšlení a konání provozu v tomto konzumním systému, kdo poruší svatá pravidla ten bude recyklován na substrát. Je třeba zavést zlaté pravidlo, hřích uděláš jenom jednou, druhá šance zde už nebude, bude to jako se skokem z letadla, pokud nemáš padák tak už nebudeš moci skočit podruhé z letadla, svatá morálka je ten padák.

Je mozek síť, do které chytáme informace

Pravidla určují co je správné a co je chybné, každý časoprostor má svoje originální pravidla, pokud se přemístíme do jiného časoprostoru, tak se musíme logicky přizpůsobit jiným pravidlům, jinak nám hrozí to, že budeme chybovat. V zásadě bych politiku rozdělil na objektivní a subjektivní, v současnosti u nás většina politiky je subjektivní a vzácnou výjimkou zde je objektivní politika. 
Pokud je politika mnoho subjektivní tak následkem je u voličů blbá nálada, protože společnost ekonomicky a sociálně optimálně nefunguje. Malíř vytvoří subjektivní obraz reality a fotograf vytvoří objektivní obraz reality, musíme se naučit vnímat svět, tak jak jej vnímají objektivy kamer, tedy bez subjektivity, která vše upravuje tak, aby se nám to líbilo. 
Pokud před námi stojí blízký člověk, tak jej vnímáme subjektivně, protože k němu máme subjektivní vztah, náš mozek automaticky upravuje objektivní realitu, na subjektivní realitu, mozek je jakási síť, která umožní uniknout malým rybám. Třeba malé mouchy výkaly znečišťují obraz svaté celebrity, ale mozek nevidí ty mouchy, protože jsou malé, a vidí jenom obraz svaté celebrity, objektiv vidí ty mouchy, a tak má obraz už mouchy.