Ano, jak si každý ustele, tak si on, i do hrobu lehne

Láska je psychické zrcadlo, pokud se do tohoto psychického zrcadla podívá pyšný a lakomý ubožák, tak v zrcadle spatří logicky ubožáka, a o tom je konzumní civilizace, vše co dáváme, to nazpět dostáváme. Pokud myslíme a žijeme jako viry a paraziti, tak se nemůžeme divit tomu, že je s námi i podle toho jednáno. Každý pyšný lakomec zde natahuje svoje ruce v touze brát, a schovává ruce, když má půjčené zpět dát, následkem je násilí, a potom jistě následuje zánik každé lidské kultury.
Každá víra v zázraky je cestou, na kterou se vydávají ti, co jsou odvážní, pohodlné cesty vedou do záhuby a nepohodlné cesty vedou k tomu, že se stanou zázraky. Poslední dobou zde už nejsou ti, co by se vydali na nepohodlné cesty, a tak zde nalezli zázraky, které všichni hledají.
Lidi umí jenom vyndat veliký telefon, a koukat do něj, jako by zde mohli nalézt nějaké zázraky, jenže místo zázraků zde naleznou jenom svoji psychickou záhubu, a závislost na tom co je zde ubohé. Jak si každý ustele tak si on i do hrobu lehne, mnozí uléhají do hrobu psychicky, ale jejich ubohé tělo bez duše, zde zůstává a dělá zde prezidenta nebo ředitele.